Je potřeba mít chuť posouvat věci dopředu

Michaela Plchová, foto archiv P. Šrubíře

Středa, 29. června 2022

Sdílet na:

Obec Žďár nad Metují se pyšní nejen 1. místem v soutěži Vesnice roku, ale také výrazným přírůstkem obyvatel, dobrou infrastrukturou a financováním i připraveností na energetickou krizi. S jejím starostou Pavlem Šubířem jsme hovořili v pravidelném rozhovoru se starosty. Je poslední týden před prázdninami a je to zároveň poslední díl našeho seriálu.

Co potřebují lidé, aby se jim v obci dobře žilo?

Na to se dá odpovědět docela jednoduše: základem je připravená infrastruktura ve smyslu škola, školka, hospoda, obchod, hřiště, dopravní obslužnost. To je pro občany základ. Následně jsou další věci jako přidaná hodnota: pořádání kvalitních akcí, postarat se o odpad…, to je všude stejné. Je otázka, v jaké kvalitě kdo, co dělá. Třeba u nás ve Žďáře před pětadvaceti, třiceti lety bylo zhruba 420 občanů. Zastupitelé tehdy hledali řešení, neboť s propadem počtu obyvatel klesá počet financí. Rozhodlo se tedy, že obec připraví parcely a začne se stavět. To bylo někdy okolo roku 1995. Od té doby nám počet obyvatel stoupl na 670. Ve škole tehdy bylo 13 dětí, nyní je jich tam 50 a také školka je obsazená. Máme také prodejnu, která má díky vyššímu počtu obyvatel vyšší tržby. Zároveň jsme postavili nové byty, obec jich vlastní skoro 70. Dnes už nám to přináší i příjem pro obec, z období výstavby obecních bytů splácíme už jen jeden úvěr. Dále jsme zrekonstruovali hospodu se sálem. Trvalo to asi 8 let, rozložili jsme opravu na etapy. Využili jsme k tomu nějaké menší dotace, ale podařilo se nám rekonstrukci dotáhnout do úspěšného konce. Všechno patří obci, a pokud by byl problém, můžeme provozovat restauraci i obchod. To je tedy takový vývoj obce v posledních téměř 30 letech. Díky smysluplnému rozhodování máme i další příjmy, nejen daňové.

Zníte to jako příběh úspěchu. Jak to, že někde to jde a jinde to tak dobře nefunguje?

Není to tak jednoduché. Měli jsme výhodu, že jsme měli vlastní pozemky na výstavbu. Prostě se zadařilo. Nemyslete si, že jsme neřešili problémy. Neslo je to sebou, například s kanalizací, budovala se dočišťovací nádrž… Nebo třeba v počátcích budování jsme jako obec měli na účtu méně než třeba Sokolové nebo hasiči. Ale překonali jsme to a jsme na tom dobře. Obecně bych řekl, že lidé musejí mít chuť, posouvat věci dopředu.

Jak zvládáte zpracování dotací? Máte na to odborníky?

Jsou dotace, které si zpracováváme sami. Jde o ty jednodušší jako například krajské dotace. Pokud se zpracovávají dotace z IROPU, nebo ze Státního fondu životního prostředí, využíváme firmy, které se zpracováváním žádostí věnují. Celkově už jsme dotací dostali velké množství, snažíme se využívat, co jde.

Vy jste zmiňoval výhodu ve vlastnictví pozemků pro výstavbu rodinných domů. Máte ještě nějaké další pozemky, na nichž byste chystali výstavbu?

To je zajímavé. Výstavbu jsme měli dokončenou už okolo roku 2006 a začali jsme s dalšími pracemi pro úpravu obce, jako je například výsadba stromů. Vysadili jsme jich asi 800, aby byla obec „oblečená“ do zeleného. Přispěje to k estetice obce. Pak jsme se na republikovém kole soutěže Vesnice roku potkali s pánem, který nám dal dobrou radu. Poradil nám, abychom nepřipravovali další parcely na výstavbu, ale místo toho nechali lidi, aby investovali do pozemků, na nichž stojí staré stavby a ruiny. A měl pravdu. Během patnácti let se obec vyčistila od starých, rozpadlých staveb, jež bylo třeba strhnout. Takže přibyly nové domy uvnitř obce. Samozřejmě nemáme problém připravit nové parcely, do měsíce by byly rozprodané, ale už to není naším cílem.

Jakým způsobem zapojujete nové obyvatele do života obce?

Snažíme se je zvát na všechny akce a často na to jdeme přes děti. Ať už je to Jarmark, víno tekoucí z pramene u Samaritánky, soutěž o nejlepší bramborák…, prostě chceme, aby se zapojili. Když už jednou přijdou, slyšíme vždy od nich, jak je to super. Řekl bych tedy, že se lidi na životě v obci podílejí. Někteří i sami od sebe něco uspořádají. Teď nedávno jedna paní uspořádala vynášení Morany, takže jsme první rok pouštěli Moranu po vodě. Jako obec všechny aktivity a spolky podporujeme, hodně akcí pořádají též Sokolové a hasiči.

Mluvil jste o mladých rodinách. Mládne vaše obec, nebo spíš stárne?

Zjistili jsme, že průměrný věk je okolo 40 let. Pomalu se to posouvá výše. Jsou však v okolí obce, v nichž je průměrný věk o dost vyšší. To je problém.

Jaké problémy ještě vnímáte jako zásadní?

Máme dva zásadní problémy – energetiku a zdravotnictví. Snažíme se situaci ve zdravotnictví na Policku řešit v DSO jako starostové. Podle mého názoru je to zásadní. Chybí pediatři, stomatologové… Dětský lékař, který měl fungovat v ordinaci dětského lékaře v Polici nad Metují, byl osloven trutnovskou nemocnicí. Ta mu nabídla lepší podmínky a nový pediatr tedy není. Snažíme se na tuto situaci reagovat, ale jako starostové nemáme moc velké šance. Snažíme se evidovat mladé lidi, kteří dnes studují medicínu a třeba i připravit prostory pro ordinace. Otázka je, zda to pro návrat mladých lidí do kraje bude stačit. Můj názor je, že by mladí vystudovaní lékaři měli být vázáni nějakou časově vymezenou službou pro stát. Všichni se totiž chtějí stahovat do velkých měst, a přitom tady znatelně chybí.

Druhou věcí je energetika. My jsme se ve Žďáru nad Metují rozhodli na nic nečekat a máme už připravené programy pro fotovoltaiku spolu s tepelným čerpadlem pro školu, školku a obecní budovu. Je to věc složitá a jsme připraveni realizovat to i za vlastní peníze, neboť při dnešním nárůstu cen za energie a spotřebě je návratnost vlastně docela rychlá. Nebudeme váhat. Obávám se, že si zatím neumíme představit, co všechno ještě může přijít.

Vy jste získali 1. místo v krajském kole soutěže Vesnice roku 2022 a postupujete do republikového finále. Už jste to oslavili?

V srpnu se u nás bude konat slavnostní předávání cen a kdo bude chtít, může se přijít podívat. Hlavně tedy občané Žďáru.

Vesnice roku je hlavně o schopnosti připravit kvalitní prezentaci. Dříve se do soutěže hlásilo více obcí, ale dnes už jich tolik nesoutěží, protože je to náročné. Máme celou obec nafocenou z dronu, připravené rozhovory s dětmi, občany, vyžaduje to spolupráci různých složek v obci. My naštěstí navazujeme na předchozí roky, kdy jsme se soutěže účastnili. Je třeba umět komisi zaujmout i jinými věcmi než jen spolkovou činností, například prací s financemi.

Co vítězství v soutěži obci přinese?

Kromě jednoho milionu korun to nese určitou prestiž.