Jediné, na co jsme mysleli, byla záchrana našich dětí
Ze své země odešla Ljudmila Dudarynka kvůli válce. Během krátké doby se jí povedlo začlenit do místní komunity, našla si práci, její děti chodí do školy. Jak náročný to byl proces a co všechno bylo nutné obětovat, nám paní Ljudmila, která má české kořeny, svojí velmi obstojnou češtinou sdělila v rozhovoru.
.jpg)
Řekla byste, prosím, něco o sobě?
Jmenuji se Ljudmila Dudarynka, je mi 36 let. Jsem vdaná a mám dvě děti. Staršímu synovi je 14, mladšímu 10. Narodila jsem se na Ukrajině, s manželem máme české kořeny, naše prababičky byly Češky, ale žily na Ukrajině.
Kdy jste přišla do Broumova?
Do Broumova jsme přijeli 4. března 2022, těsně po vypuknutí války. Šlo o rychlé a zároveň těžké rozhodnutí, protože můj manžel musel zůstat na Ukrajině, nemohl jet s námi. Pomohla nám tamější komunita, vše bylo rychle zorganizováno, byly připravené autobusy.
Kde jste bydlela předtím?
Ve městě Malyn v Žytomyrské oblasti, která je asi 100 km o Kyjeva. Nedaleko našeho města stály ruské jednotky a každý den i noc bombardovaly naše budovy. Sirény houkaly každou hodinu, bylo to velmi děsivé. Jenom jsme si řekli, že musíme zachránit děti.
Nechali jsme za sebou celý život. Najednou musíte pryč, nevíte, co vás čeká.
Jak těžké bylo nastěhovat se do cizí země?
Jednoduché to nebylo. Nechali jsme za sebou celý život. Najednou musíte pryč, nevíte, co vás čeká. V ruce jenom malý kufr a věci, co máte na sobě. Místní lidé nám to ale hodně ulehčili. Nejprve jsme přijeli do Křinic, do místní školy. Bylo nás dvacet pět.
Uměla jste česky, nebo jste se musela učit od začátku?
Bohužel jsem česky vůbec neuměla, i když moje prababička byla Češka, ale doma jsme tak nemluvili. S dětmi jsme se museli učit od nuly.
Jak se začlenily děti?
Moje děti začaly chodit do místní školy a docela dobře se adaptovaly, rozhodně rychleji než já (smích). Jejich výhodou byla předešlá znalost latinky, a to díky výuce anglického jazyka. Ve škole si našly kamarády a daří se jim dobře.
Pracujete nyní někde?
Pracuji v místním domově důchodců, který spadá pod organizaci Centrum sociálních služeb Naděje Broumov.
Jak těžké bylo najít práci?
Těsně po našem příjezdu za námi přišli pracovníci Centra pro rodinu a nabídli nám zaměstnání. Neváhala jsem ani chvíli, mám děti, peníze jsou potřeba. Na Broumovsko jsem přišla 4. března a už 20. nastoupila do práce.
Obecně platí, že kdo chce, tak si práci najde, a nemusí to být na úkor někoho jiného.
Mezi lidmi se občas objevují názory, že jim Ukrajinci berou práci nebo že žijí z dávek. Co si o tom myslíte?
Podle mého názoru Ukrajinci Čechům práci neberou. Ani by to nešlo, hodně z nich neumí jazyk, nemají příslušné školy. Někteří to nedají, a ti pak žijí z dávek, to je asi pravda. Ale obecně platí, že kdo chce, tak si práci najde, a nemusí to být na úkor někoho jiného.
Stýkáte se s dalšími Ukrajinci, máte na Broumovsku vlastní komunitu?
Ano, máme, pravidelně spolu komunikujeme a stýkáme se.
A co Češi, našla jste si zde Vy a Vaše děti kamarády?
Moje děti i já máme skvělé české přátele a známé, kteří jsou nám vždy připraveni pomoci nebo nás podpořit. Kamarády mám i v práci, jsou to moje zlatíčka. Skvělá je i paní ředitelka Kašparová. Všech si opravdu vážím a děkuji za to, že se mnou měli trpělivost.
Líbí se vám v Broumově?
Broumov je nádherné město. Líbí se mi zdejší klid. Mám zde několik oblíbených míst, například klášterní zahradu, Hvězdu, ze které je nádherný výhled, nebo teplické skály.
Mého manžela odvedli do války. Když se jeden den neozve, nevíme, co se děje.
Slyšel jsem, že nedávno musel jít do války i Váš manžel, je to pravda?
To je velmi bolestivá otázka. Ano, mého manžela odvedli do války. Kdykoli může, tak nám píše, ale je to těžké. Když se jeden den neozve, nevíme, co se děje. Napadají nás pak hrozné myšlenky.
Co si myslíte o tom, že na zimních paralympijských hrách můžou soutěžit ruští sportovci, že v Itálii poprvé po čtyřech letech zněla ruská hymna?
To jsem ani nevěděla. Ale asi není dobré, aby někde zněla hymna země, která je agresorem a její vojáci každý den vraždí lidi.
Plánujete v České republice zůstat?
Doma je doma, ale válka trvá už čtyři roky, když započteme anexi Krymu, tak dokonce 12 let. Nikdo neví, jak dlouho to ještě bude trvat. Na druhou stranu se nám v Broumově líbí, už jsme si zde zvykli. Není to ale jednoduché, už kvůli manželovi, který je ve válce. Když by se za námi vrátil, zůstaneme. Ale všechno ukáže čas.
Chtěla byste něco vzkázat lidem?
Ano. Chci poděkovat všem, kteří nás a Ukrajinu podporují v boji proti Rusku. Moc děkuji dobrovolníkům, vašemu prezidentovi a lidem za jejich podporu. Děkuji vám všem.
Autor je spolupracovníkem redakce.
