Jsem šťastná, že jsem v životě objevila Broumov

Michaela Mašková, foto archiv L. Polické

Sobota, 14. června 2025

Sdílet na:

Když jí přimrzlo čelu k okénku autobusu, rozhodla se, že přestane spát a začne psát. Pak ve druhém ročníku na gymnáziu objevila fejetony a zjistila, že je to ten správný formát. Vznikla z nich kniha Náhledy z lavice, která je těsně před vydáním. „Většina fejetonů ke mně přišla ze života, od kamarádů, vyplynula z pozorování lidí,“ říká Liliana Polická, čerstvá maturantka Gymnázia Broumov a budoucí studentka Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jejímž snem je učit matematiku.

Vy jste mi dovolila nahlédnout do Vaší připravované knihy fejetonů s názvem Náhledy z lavice. Proč právě fejeton? Přijde vám to jako snadný formát?

O fejetonech jsme se začali učit ve druháku, že je psal Neruda a další. Několik jsem si jich přečetla a moc se mi líbilo, jak ti autoři dokážou zachytit absurditu všedních dní v krátkém formátu. Zkusila jsem si jich pár napsat a zjistila, že mi to docela jde. Vždycky si nejdřív napíšu strohou kostru, a pak se na to za několik dní kouknu a začnu dopisovat vtipný obsah. Většinou to vyplyne tak na dvě stránky, což k fejetonu tak akorát sedí.

Pracujete tedy strukturovaně, analyticky…

Ano, jsem taková matematička.

V knize jste prozradila, že nápady vznikaly ponejvíce během ranních jízd v autobuse cestou do školy. Jaké to bylo dojíždět každý den ráno do Broumova?

Bylo to šílené, hlavně ze začátku jsem si říkala, že to nemůžu dát. Navíc v té doby byla zrovna objížďka, jezdila jsem z Velkého Poříčí do Broumova přes hodinu. Takovou velkou objížďku jsem zažila pak ještě jednou ve třeťáku. Každopádně, když jsem sem začala dojíždět, byla jsem z toho dost zničená a doma jsem vždycky odpoledne spala. Pak jsem spala i během jízdy a jednou v zimě mi dokonce přimrzlo čelo k okýnku! Tak jsem přestala spát a začala jsem psát. Takže takhle vtipně to začalo. Řekla jsem si, že musím v autobuse něco dělat a napadlo mě, že budu psát o lidech. Hodně jsem se po nich koukala, v prváku jsem se třeba snažila tipovat jejich zaměstnání. Postupem času jsem začala lidi víc vnímat a když jsem ve druháku objevila fejeton, došlo mi, že je to ideální formát pro moje pozorování.

Chtěla byste pro čtenáře přidat ještě nějakou vtipnou historku za autobusu?

Jednou v prváku jsem v autobuse usnula a dojela jsem až úplně dolů na autobusové nádraží, kde mě řidič v polštině seřval a vyhodil, nerozuměla jsem mu ani slovo. Každopádně jsem skončila na místě, kde jsem nikdy nebyla. Broumov pro mě totiž začal existovat, až když jsem sem nastoupila na gymnázium. Dřív jsem tu nikdy nebyla. Navíc se přiznám, že můj orientační smysl je orientační smysl růžové kabelky, takže nulový… Tehdy stálo v Broumově lešení a já se podle něj vždycky orientovala. Najednou jsem žádné lešení neviděla a vůbec jsem nebyla schopná najít gympl, hledala jsem ho snad tři hodiny. Takže to je taková moje vtipná broumovská historka, za kterou se stydím, ale taky ji trochu ráda vyprávím.

Proč jste si vybrala gymnázium v Broumově? Mohla jste jít studovat do Náchoda.

Do Náchoda jsem nechtěla, neslyšela jsem na něj úplně dobré reference. Chodí tam moc lidí a pro učitele jste jenom číslo. Chtěla jsem radši osobnější, lepší přístup. Neosobní přístup si vyzkouším až na vysoké škole, teď už je mi to jedno, ale tehdy mi to jedno nebylo. Jsem ráda, že jsem si vybrala Broumov, vybrala bych si ho i znovu.

Vaše připravovaná kniha fejetonů má – tak jako všechno – svůj začátek a konec, ve vašem případě se tak fejetony přímo jmenují. Mezi nimi se nachází množství fejetonů na různá témata – Rodina, Tolerance, Čas... Jak jste je vybírala?

Přicházely ke mně tak ze života. Třeba za mnou přišla kamarádka, vyprávěla, že se zamilovala už do třetího kluka a zase to nevyšlo… A vznikl fejeton Zamilovanost. Zkrátka mě inspirují lidi tím, co mi vyprávějí. Samozřejmě i věci, které jsem zažila sama.

Množství fejetonů jsem nasbírala i na hodině Základy společenských věd. Paní učitelka Rambousková promine, ale já ty hodiny neměla zrovna v oblibě. I když je vyučovala dobře, mě z toho zajímala jen psychologie a politologie, ostatní šlo mimo mě. Paní učitelka však často používala různé termíny, třeba nám říkala: „Čas. No tak mi řekněte, co je to čas! Co je to pomsta...“ A často nikdo nic moc neřekl. Takže v té době jsem si řekla, to je vlastně dobrý nápad a začala se zamýšlet nad termíny jako je čas, pomsta, osud a další. Začala jsem o tom psát, pak jsem do toho přidala humor a vznikly další fejetony.

Máte nějaký nejoblíbenější fejeton?

Můj nejoblíbenější fejeton je Veřejná doprava, ten miluju a je nejvíce popisný. Ostatní jsou více abstraktní. Ještě mám ráda Sny a Cíle, ale to je proto, že jsou nejvíce o mě.

A jaké jsou vaše sny a cíle?

Mým velkým snem už od základní školy je učit matematiku a biologii. Vždycky jsem věděla, že chci učit, a to se nezměnilo. I když jsem měla puberťácké chmury, tak jsem si vždycky říkala, jak to bude super, až budu dospělá a budu učit matematiku, takový neoblíbený předmět. Už ve druháku jsem začala učit první pomoc a učím ji do teď. I tam vidím, jak mě to moc naplňuje. Mimochodem jsem nešla na peďák, ale na přírodovědeckou fakultu do Brna. Tam nebylo lehké se dostat.

Zní to tak, že váš sen je i vaším cílem.

Ano. Sice jsem tedy chtěla být prezidentkou… (smích). Ale říkám si, že je důležité nadsazovat si sny, abych vždycky měla něco, k čemu můžu směřovat.

Vy jste se i ve své knize vyznala z lásky k Broumovu. Co máte v Broumově ráda?

Mám velice ráda Broumov! Opravdu se mi líbí a jsem šťastná, že jsem tu studovala a že jsem Broumov vůbec našla. Z Velkého Poříčí jsem byla vždycky směřovaná na Náchod a do středu země, Broumov pro mě do mých 15 let neexistoval.

V Broumově mám ráda všechno, ale hlavně miluji klášter a ještě o kousek víc klášterní zahradu. Ta je tak inspirující! Na lavičce před fontánou jsem napsala několik fejetonů. Fontána je skvost!

Nemůže být váš pohled studentky trochu odtržený od každodenní reality, kterou tady lidé žijí?

Může, ale je to můj pohled. Vnímám zdejšího genia loci, je to tu opravdu magické! Třeba v Náchodě je na každém rohu nějaký obchod, to tady není. Sice jsou tu dva supermarkety, ale není tu takové místo, kde by se lidé kupili jen kvůli nakupování. Není to tu tak dotčené.

Umíte si představit, že byste tady žila a učila matematiku na gymnáziu?

Dlouhou dobu jsem si to myslela. Poslední dobou si však myslím, že se to může změnit, protože odcházím na vysokou školu do Brna a tam to bude jiné. Jsem si však jistá, že takový genius loci jako je tady, v Brně nebude. Pokud bych to tedy měla vzít jen emočně, tak Broumov vyhrává. Když to vezmu prakticky – a já jsem dost praktická – tak nevím.

Víte o tom, že malé regiony a příhraniční města trpí vylidňováním? Souvisí to právě s odlivem mladých, kteří jdou studovat do měst a už se nevrátí. To se týká Poříčí i Náchoda. Jaký je Váš pohled?

Řekla bych, že pro mladé lidi je důležitá jistota zaměstnání. Spoustu lidí se také dere za úspěchem a tak dále. Ve větším městě to najdete hnedka, zato když něco potřebujete v Broumově, je to složitější. Je tu jedna pošta, jedno knihkupectví, a to je ještě ke všemu antikvariát. Ve velkých městech si můžete vybrat, na druhou stranu se z nich vytratil genius loci.

Mohla byste více rozvést, co podle Vás potřebují mladí lidé v místě, kde žijí? Co je důležité, aby se cítili spokojeně?

Pro mě je to hodně jistota zaměstnání, i když vím, že pokud dostuduji na učitelku matematiky, problém mít zřejmě nebudu nikde. Mladý člověk si také potřebuje vytvořit svůj domov po odchodu od rodiny. Celý život vyrůstá na jednom místě s lidmi, co zná a najednou má jít do cizího města mezi cizí lidi. Souvisí to tedy s bydlením a pocitem jisté harmonie.

A co kulturní vyžití?

To bych řekla, že je velmi subjektivní. Já třeba ráda chodím na knižní besedy, miluji výstavy minerálů... Určitě by více lidí zaujaly festivaly jako je třeba Jiráskův Hronov nebo nějaké hudební. Kultura je tedy důležitá, ale objektivně převažuje práce a bydlení.

Tento názor sdílíte se svými vrstevníky?

Určitě.

Co byste přála Broumovu?

Přála bych mu více aktivních, inovativních lidí. Přála bych mu také hodně mladých lidí, aby se to tu rozrostlo. Jinak si myslím, že Broumov je dobré místo pro život, ale hodně mladých lidí jde po jiných věcech a zdejší genius loci nevnímá, nebo ani neví, co to je. Takže to je asi neinspiruje a jdou raději do Prahy. Také bych Broumovu přála dobrého zubaře, to by se sem pak lidi hnali!

Pokud byste chtěli podpořit připravovanou knihu Liliany Polické Náhledy z lavice, navštivte https://bit.ly/KupNahledy