Jsem zvědavý, jak se nový systém ujme
Neděle, 26. května 2024
.jpg)
„Vylezl jsem ke kruhu. Lezl jsem v sandálech, nic lepšího jsem tenkrát neměl. Měl jsem v tom ještě tlusté bílé ponožky, ale ono to drželo, ani mi neujela noha. Dobral jsem Diešku. On furt krkal, to byly takové mordy, strašné pecky! Dolezl k tomu převisku, ani smyčku si nedal. Zmizel mi za hranou z očí. Já jsem jen povoloval lano, hodně lana. Koukalo na nás dost lidí dole, viděl jsem jejich vyděšené výrazy a jak se občas chytají za hlavu. Říkám si, ty vole, kde je? Už musí být hrozně vysoko. Najednou jsem slyšel zvuk skoby, dal jsem mu sichra a sjel dolů. Když jsem to viděl, tak jsem myslel, že mě omejou. To byla dálka mezi kruhy a on tam měl jedinou smyčku!“ Vyprávění Petra Mocka o prvovýstupu cesty Iljův odkaz na věž Krasavice v Adršpašských skalách z května roku 1968 a další napínavé příběhy zpestřují zbrusu nového lezeckého průvodce autorské dvojice Jan Žwak a Stanislav Lukavský, který vyšel letos v dubnu. Jak říká první z nich, lezec a lékař s přezdívkou Tatuš, za pětadvacet let od doby, kdy vyšel předchozí průvodce po Adršpachu, se počet lezeckých cest přibližně zdvojnásobil.
Kolik oblastí a cest najdeme v novém průvodci?
Oproti poslednímu průvodci se počet lezeckých objektů a výstupů na ně přibližně zdvojnásobil. První díl zahrnuje 9 z celkových 16 lezeckých obvodů. Dohromady popisuje 1426 věží a masivů, na které vede 4239 cest a 262 variant.
Jak dlouho se nový lezecký průvodce připravoval?
Začali jsme okolo roku 2016, ale poměrně zvolna, sbíráním dat ze všech možných zdrojů. Během těch 8 let byly značné pauzy, třeba když jsem dělal atestaci, zařizoval ordinace a podobně. Intenzivně jsem na tom dělal asi až poslední 2 až 3 roky, kdy jsme chodili do terénu mapovat a pak samozřejmě závěr. Udělat z toho všeho knihu, to byla prakticky každodenní práce.
Lezci si pochvalují dobře vymyšlený a praktický navigační systém v knize. V čem spočívá jeho důmyslnost?
Jenom v prvním dílu průvodce je popsáno 1426 skal, což je neporovnatelné oproti průvodcům ostatních lezeckých oblastí. Během osmnácti let, co v Ádru lezu, jsem si při používání dosavadního průvodce sám na sobě zjistil, že největším problémem je orientace v knize a nalistování správného plánu. Číslování věží bylo navíc občas zvoleno tak, že některé číslovky byly vynechány a tyto skály byly v jiných plánech. Toto jsem si dal za cíl napravit. Kromě toho mě napadlo použít systém, který jsem doposud v jiných průvodcích neviděl, ačkoli jsem si jej vždy přál. Vedle názvu každé skály jsou vypsány plány, na kterých se věž nachází, se zvýrazněním dominantního plánu tučně. V zápatí každé stránky jsou pak uvedena čísla stran všech plánů obvodu, takže hned víš, co nalistovat. Jsem sám zvědav, nakolik se nový systém ujme. Ale já už ho používám a musím říct, že mi to práci s knihou usnadňuje značně.
Kdopak je Jan Řezáč, který doprovodil knihu kresbami?
Jan Řezáč je mladý lezec z Českého ráje, který se sám nabídl, že by nám do knihy rád něco namaloval. Jeho kresby už zdobí i průvodce Lužických hor, navíc mi poslal pár svých obrázků na ukázku, takže jsem věděl, že to bude stát za to. Musím říct, že kvalita a rychlost jeho práce je obdivuhodná. Poslal jsem mu vždy pár fotografií, mnohdy nekvalitních, přes větve stromů a podobně, a do pár dnů vždy poslal parádní kresby věží, které jsme použili jako úvodníky jednotlivých kapitol. Jsem přesvědčen, že právě tyto kresby dotvářejí jedinečného ducha knihy.
Knížka je krásná, čí fotografie zde najdeme?
Fotografů je celá řada, od známých jmen, jako je Jakub Frič, Mike Jäger či Stanislav Mitáč, po amatérské fotografy, kteří ale byli „u toho“, když se dělo něco zaznamenáníhodného. Standovi Mitáčovi vděčíme navíc za celkovou technickou přípravu všech fotek do knihy.
Kdo nového průvodce zaplatil?
Vydání knihy bylo financováno z rodinného rozpočtu s přispěním obce Adršpach. Průvodce je jinak zcela bez reklam, tudíž i bez jakýchkoli dalších příspěvků od outdoorových firem nebo Českého horolezeckého svazu.
Najdeme zde také různé – napínavé i úsměvné – historky ze skal. To je vlastní časosběr z restauračních zařízení?
Vlastní časosběr je asi to správné slovní spojení, nicméně probíhal hodně i mimo hospody. S většinou uvedených se znám osobně, strávili jsme spolu buď nějaký čas ve skalách, nebo jsme zkrátka v kontaktu.
Údajně jsi upravil klasifikaci u některých starých, podhodnocených cest. Jak taková úprava probíhala? Museli jste všechny sporné cesty přelézt?
Klasifikaci v tak specifické oblasti, jakou je Ádr, není jednoduché zcela učesat. Snažili jsme se upravit hlavně vyložené klasifikační úlety. Ve většině případů jsme klasifikaci zvedali, ale v ojedinělých případech šla i dolů. Výhodou je, že těch lezců, kteří se v Ádru pouštějí „do všeho“, je relativně málo a znám je osobně. Klasifikace se upravovala roky po jednotlivých kapitolách, kdy se dotyční měli možnost ke všemu vyjádřit a já jim děkuji za jejich názory a připomínky. Zajímavé je, že u některých cest se názory podobně zkušených lezců někdy lišily i o několik stupňů. Výsledek je tedy jen jakýsi kompromis mnohdy rozličných pohledů na obtížnost cesty.
Bude ještě druhý díl? A už na něm pracujete?
Jasně, druhá polovina Ádru si taky zaslouží svou knihu. Podklady do dvojky jsem připravoval zároveň s prvním dílem, abych měl základní představu, jak knihy rozdělit, aby byly přibližně podobně obsáhlé. Teď ale zbývá ještě spousta práce s mapováním terénu a pak na závěr „už jen“ udělat z toho knížku. Určitě to zabere pár let.
V úvodu knížky děkuješ svým známým a kamarádům a vůbec všem těm, kteří při vzniku knihy pomáhali, plus ještě „dívkám za nekonečnou inspiraci“. Inspirovaly Tě také k sepsání tohoto krásného průvodce?
Kdyby jenom mě… Inspirace mezi ženou a mužem hýbe celým světem. Kéž by to tak zůstalo.
