Lidé mohou prezidentské kandidáty oslovit přímo

Michaela Plchová, foto archiv H. Valentové

Středa, 19. října 2022

Sdílet na:

​O výjimečnosti Broumovských diskusí, proměnách solidarity v čase, studentských stínech i o tom, proč do Broumova přijedou diskutovat prezidentští kandidáti, jsme hovořili s Hanou Valentovou, výkonnou ředitelkou konference Broumovské diskuse.

Vy se věnujete i jiným projektům, Broumovské diskuse však označujete za jeden ze svých nejoblíbenějších. Zajímalo by mě proč?

To je jednoduché – je to díky Broumovu, lidem, atmosféře a smyslu. Zkusím to vysvětlit: Broumov a klášter dávají konferenci úplně jiný charakter, než kdyby se konala v nějakém anonymním kongresovém centru ve velkém městě.

Lidé, kteří se konference účastní, jsou velmi rozmanití a zajímaví. Na Broumovských diskusích se přirozeně potkávají lidé napříč generacemi a profesemi. Konferenci u nás tvoří opravdu všichni – lidé na pódiu, v publiku, ale i v zázemí. Atmosféra konference je výjimečná, proto máme i slogan „Konference, na které se nespěchá“. Nedá se to popsat, musí se to zažít. (úsměv)

A smysl – skrze Broumovské diskuse chceme dát světu zprávu: pojďme společně tváří v tvář diskutovat o důležitých tématech, s respektem, v klidu a do hloubky. A v tom vidím v dnešní rychlé době, které často dominují heslovitá vyjádření na sociálních sítích, velký smysl.

Konference Broumovské diskuse je otevřená veřejnosti, na diskusní panely může přijít úplně každý. Co Broumovské diskuse přinášejí návštěvníkům?

V prvé řadě nabízí příležitost být na jednom místě s lidmi, kteří si kladou podobné otázky. Možná máme jiné odpovědi, možná odpovědi neznáme – to je v pořádku, a i od toho je tu naše konference.

Dále konference přináší možnost potkat zajímavé osobnosti, i ty známé z médií, aniž by bylo třeba za nimi někam jezdit. Hosté přijíždějí k nám. A v Broumově jim můžete položit dotaz anebo se s nimi potkat i během neformálního programu. Za přínos považuji i příležitost poznat nové lidi naladěné na podobnou vlnu. Sama mám v okolí několik případů, kdy se lidé seznámili právě na Broumovských diskusích, přes rok se občas potkají a jako tradici mají každoroční setkání na konferenci.

A v neposlední řadě Broumovské diskuse přináší i bohatý doprovodný program, letos například koncert pianistů Ivo Kahánka a Kláry Gibišové.

Ještě zmíním, že oproti jiným podobným akcím mají Broumovské diskuse stále velmi nízké vstupné. Pokud si chce někdo koupit vstupenky na všechny tři hlavní panely, za 600 Kč získá více než 8 hodin kvalitního programu se špičkovými řečníky a moderátory – a k tomu si může dát šálek kávy v sále Dřevník zdarma.  

Letošní téma Solidarita a sounáležitost vzniklo už na jaře pod vlivem války na Ukrajině. Řekla byste, že téma ve společnosti rezonuje stejnou silou, nebo už naše solidarita opadá?

Řekla bych, že solidarita se s postupujícím časem proměňuje, což je asi přirozené. Já bych si ale velmi přála, abychom solidaritu nevnímali jen jako okamžitou materiální či finanční pomoc – ve které jsou Češi mimochodem opravdu mimořádní –, ale jako trvalou hodnotu, která jen s časem může nabývat jiných podob.

Dám-li příklad: Teď k nám sice přichází méně uprchlíků z Ukrajiny než na začátku války, a tak klesá potřeba pomoci formou ubytování apod., ale pořád trvá, že životy tamních lidí válka ohrožuje a ničí. A že v Česku žijí lidé, kterým válka vzala blízké nebo domov. Proto je podle mne – vedle pomoci, kterou nyní poskytují zejména státy nebo neziskové organizace – i nadále důležitá solidarita „morální“ nebo „mentální“: nezapomínat, že je tu válka a lidé, které zasáhla. Pokud mi to možnosti nedovolují, nemusím hned půjčit někomu dům nebo mu poslat deset tisíc. Mohu projevit solidaritu i tím, že v diskusi v hospodě anebo třeba na Facebooku zastanu solidární, demokratické a morální postoje. Anebo aspoň nebudu šířit nesolidární postoje.

Solidarita a sounáležitost dnes ale není jen velkým tématem v kontextu války a lidí prchajících z Ukrajiny, ale také z hlediska vzrůstajících životních nákladů nebo mezigeneračních vztahů. A velkou zkouškou solidarity a sounáležitosti, v níž jsme dle mého soudu příliš neobstáli, byl covid.

Více než kdy dříve za uplynulých třicet let je tak solidarita i otázka politická a celospolečenská. Potřebujeme umět žít (se) solidaritou dlouhodobě, nikoli jen bezprostředně v době velkých událostí.

Velkým tahákem letošních Broumovských diskusí je dozajista panel prezidentských kandidátů, který bude zřejmě jednou z jejich prvních veřejných debat. Proč ho na konferenci zařazujete?

Chceme, aby Broumovské diskuse měly dopad i na politiky a politickou sféru. A to jak tématy, která probíráme a považujeme za důležitá, tak i způsobem debaty – kdy ctíme pravidla kultivované demokratické diskuse (věcnost, trpělivost, poctivost, otevřenost, zdvořilost) a věnujeme debatě hodně času, aby mohla jít do hloubky – což se normálně v politice příliš neděje, takže i pro politiky je to nevšední zážitek, když najednou mají více času představit svůj pohled na věc.

A tak máme vždy na konferenci i tzv. politický panel, na který jednou za pět let zveme i prezidentské kandidáty. Věřím, že pro návštěvníky je to výborná příležitost, jak kandidáty poznat příměji, nejen skrze televizi či internet, a jak jim třeba i položit dotaz. Doufám, že debata návštěvníkům pomůže k dobrému rozhodnutí ve volbách. A tím, že se jedná o jednu z prvních debat stávající sestavy kandidátů (možná vůbec tu první!), získává tato diskuse speciální rozměr: kandidáti se navzájem ještě tolik neznají, takže debata je autentická.

Na Broumovských diskusích každoročně diskutují velmi zajímavé osobnosti. Je těžké je přesvědčit, aby přijely do Broumova? 

Broumovské diskuse už mají naštěstí velmi dobré jméno, takže tradice nám každým rokem v oslovování hostů více a více pomáhá. Nejtěžší je, aby hosté měli vůbec čas, bývají velmi zaneprázdnění. Jsou-li navíc z větší dálky, je samozřejmě třeba vzít v úvahu i čas na cestu do Broumova a zpět. Například pro akademiky, kteří ve dnech konference mají přednášky na univerzitě, je velmi komplikované výuku zrušit. Podobně složité je to s politiky. Jednou se nám stalo, že jsme měli domluvené hosty na tzv. politický panel, ale na poslední chvíli byla svolána mimořádná schůze Sněmovny a hosté z řad poslanců, ale i členů vlády, se nám omluvili.

Chceme do Broumova přivézt také atraktivního zahraničního hosta, zatím nám to kazil covid nebo jiné překážky. Letos nicméně uvedeme videoposelství bývalého předsedy Evropského parlamentu Hanse-Gerta Pötteringa.    

Každý z hostů má svůj studentský stín z Gymnázia Broumov. Jak hodnotíte spolupráci se studenty?

Spolupráce se studenty trvá už několik let a je skvělá. Mám velkou radost, když se k nám studenti vracejí a „stínují“ opakovaně. Věřím, že stínování je přínosné pro všechny: pro studenty samotné, kteří se mají možnost zblízka potkat se zajímavými lidmi; pro naše hosty, kteří mají v Broumově dobré průvodce; a samozřejmě to pomáhá i nám v organizačním týmu, protože víme, že o hosty konference je dobře postaráno. Nejraději mám, když vidím studenta nebo studentku v rozhovoru s hostem, kdy probírají téma, na které se host specializuje. Například když tu byla ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, stínoval ji Roberto Svoboda – a když jsem je hledala, našla jsem oba před klášterní restaurací v zaujatém rozhovoru o soudech a spravedlnosti. Skoro by zapomněli, že se blíží další panel. (úsměv)

Co je pro vás takovým znakem povedené konference?

Jednoznačně spokojení lidé – tedy jak naši řečníci, moderátoři, partneři, tak i lidé v publiku. Jsem ráda, když si lidé odnáší hezké zážitky, nové kontakty nebo podněty k dalšímu přemýšlení. V neposlední řadě mě těší i dobrý pocit členů našeho týmu, celkem se nás na akci podílí kolem 70, takže pozitivní energie v týmu má také velký vliv. Vždy říkám, že konference končí odjezdem nebo odchodem posledního spokojeného hosta.

Ještě bych se na závěr zeptala, co Vás vlastně přivedlo na Broumovsko?

Broumovsko si mě nějak našlo… Je to zcela neobyčejný kraj a mám ho ráda.