Lidé si myslí, že zavolají a jsme tam hned. Tak to nefunguje, říká skalní záchranář
Minimálně pět náročných zásahů ve skalním terénu v Adršpašských skalách a mnoho dalších má za sebou v letošním roce Skalní záchranná služba. „Zásahů u horolezců běžně bývá mizivé množství, letos jich bylo mnohem více a také to byly neobvyklé případy, jako například noční zásah na skalní věži Milenci,“ říká v rozhovoru Josef Hlaváček, jednatel Skalní záchranné služby a profesionální hasič.
Josef Hlaváček při cvičení.
Jakou jste letos měli sezónu ve skalách? Zasahovali jste u hodně případů?
Většinou bývá za sezónu okolo dvaceti úrazů a povětšinou jsou to turisté. Letos nás však hodně vytížili i horolezci. Zásahů u horolezců běžně bývá mizivé množství, letos jich bylo mnohem více a také to byly neobvyklé případy, jako například noční zásah na skalní věži Milenci. Poslední úraz se stal nedávno. Jeden horolezec spadl na druhého a oba byli zranění. Stalo se to v oblasti Podhradí na věži Kojná v cestě Řeznická spára. Prvolezec si ve spáře nezvládl cvaknout jištění a druhé se pádem vytrhlo. Spadl ze zhruba deseti metrů až na zem. Jistič se ho snažil nasměrovat tak, aby zády nespadl na skálu, ale málem ho to stálo život, protože padající horolezec ho přirazil k zemi. Oba měli obrovské štěstí, že to přežili.
Čím to je, že případů přibývá? Jsou lidé neopatrní, nebo nerespektují pravidla pískovcového lezení?
Relevantní statistikou disponuje Český horolezecký svaz, ale i ten je odkázaný na to, kdo se pochlubí. Oni s tím lidé samozřejmě moc nechlubí a snaží se situaci vyřešit sami. My zasahujeme až u opravdových průšvihů. Z mého pohledu je vyšší počet pádů a úrazů zapříčiněn nedostatkem horolezeckých oddílů, které se věnují i bezpečnosti a metodice. Zažili jsme třeba, že z Kočičího hradu na Ostaši nám volal hoch, ať ho jdeme zachránit, že se neumí dostat ze slaňovacího kruhu dolů. Na internetu si to nastudoval, ale v reálu to neuměl použít.
Co se týče Adršpachu, tak ten je velmi specifický, do potíží se tam dostane i například někdo, kdo je zvyklý lézt ve vápencové oblasti, kde se cvaká fixní jištění po dvou metrech. V Adršpachu jsou sice i moderní odjištěné cesty, ale také spoustu „klasik“ a ty se bojí lézt i lezci, kteří jsou zvyklí z vysokohorského lezení. Obecně lze tedy shrnout, že je to mix příčin.
Přijdou vám horolezci nezodpovědní?
Ne, každý se může dostat do obtížné situace, kterou nepředpokládal. I já jsem v životě ze skály spadnul a bylo to až na zem. Každý horolezec to zažil, takže z toho nic nedělám.
Když už jste zmínil srpnový zásah u Milenců, mohl byste shrnout, kde se stala chyba?
V podstatě šlo o to, že prvolezec neodhadl čas a pustil se do cesty pozdě. Pokud je světlo do osmi hodin, můžete ve čtyři hodiny nastoupit do Milenců ve dvou lidech, to se dá zvládnout. Cesta je zhruba na hodinu, pokud víte, kudy lézt a nikde nebloudíte. To bych mu tedy nevyčítal. Horší bylo, že se k němu přidali tři úplně neznámí lidé, kteří ho zdrželi natolik, že se dostal do problémů. Začalo se smrákat a pršet. Snažil se pomoci vlastními silami, ale když viděl, že to nejde, zavolal nás. To bylo správné rozhodnutí. (Detailní popis události na Milencích ZDE, pozn. red.).
Byl to extrémní příklad, nebo podobné případy zažíváte častěji?
Nebývá to často! Byla to „chuťovka“. Zažili jsme však třeba, že nám volala lezkyně ze spáry na Starostové, že v ní visí za koleno a nemůže ani nahoru ani dolů. V takovém případně to však může dopadnout velmi špatně a o koleno by mohla i přijít. V první řadě se tedy musí snažit pomoci spolulezci, protože my se k ní dostaneme třeba také až za dvě hodiny vzhledem k terénu a obtížnosti lezení. Tady to nakonec dopadlo dobře, spolulezci zabrali a vytáhli jí. Pokud by se to nepovedlo, musel by vzlétnout vrtulník, bylo by to náročné. Lidi si myslí, že zavolají a jsme tam hned, ale takhle to nefunguje.
Jak náročné jsou pro vás skalní zásahy? Co přesně zažíváte?
Horolezecké zásahy jsou náročné ve všech směrech. V první řadě musíme dané místo najít, to je alfa a omega. Adršpach je orientačně strašně náročný, jde o tisíce výstupových tras a stovky věží. Členové Skalní záchranné služby se ve skalách proto musejí dobře orientovat, protože právě tato znalost je tím, čím pomáháme složkám IZS. Jinak my se přímo do záchrany nehrneme, to dělají spíše hasiči-lezci z hasičského záchranného sboru. My jsme taková podpora. Také nikde nemáme uvedené číslo, že by nám horolezci přímo zavolali. Aktivuje nás operační důstojník na tísňové lince.
Práci nám komplikuje také nedostatek signálu. Pracujeme v terénu, kde často nefungují nejen mobilní telefony, ale ani vysílačky. To záchranu komplikuje. Musíme si proto stanovit, jak se budeme mezi sebou dorozumívat. Způsoby mohou být různé, ale většinou pomůže změna polohy.
Vždy může být ve hře zranění páteře. Nejdůležitější je proto počkat na příjezd profesionálních složek.
Kolik má dnes Skalní záchranná služba členů?
Je nás padesát, ale záchranářů, kteří jezdí, je asi do dvaceti. Když je nějaký zásah, víme, komu zavolat. Například pro potenciální zásah na Starostové, který jsem popisoval, jsem hned obvolával spáraře. Opravdu velkých zásahů, kdy by byl potřeba náš horolezce, aby někam lezl, může být do deseti let okolo čtyř. Jinak horolezci většinou spadnou na zem a tam je najdeme. Pomáháme pak při transportu na nosítkách, to je docela náročný úkol, protože je třeba přistupovat k tomu tak, že vždy může být ve hře zranění páteře. Nejdůležitější je proto počkat na příjezd profesionálních složek.
Naše filozofie na počátku byla hlavně o tom, že horolezci pomůžou horolezcům. Každému z nás se někdy stalo, že spadnul, nebo že někde vláčel kamaráda na zádech dlouhou cestu k pomoci. Můžu říct, že od té doby se pomoc významně zlepšila a zrychlila. Nejprve se začali cvičit profesionální hasiči-lezci a v roce 2000 vznikla Skalní záchranná služba na jejich podporu. Dnes jsme vlastně taková dobrovolná jednotka fungující na principu horské služby. Z 90 procent však řešíme úrazy turistů.
A co jsou takové nejčastější úrazy?
Různá podvrtnutí nohy, drobnější úrazy, nebo na lidi padne tma, nemají čelovku a pak ve skalách snadno zabloudí, i když jdou po turistické cestě. Pokud se přidá zima, je to nepříjemné. Například letos v zimě byly dva úrazy u Suchého Dolu, kdy se lidé chodili dívat na zmrzlý vodopád. I když jsme v CHKO, spousty lidí chodí mimo vyznačené oblasti.
Ve skalách jsou rozmístěné tzv. body záchrany. Jsou pro vaši práci užitečné?
Ano, jsou. Na jejich rozmístění existuje metodika ministerstva vnitra a my, když jsme je tu rozmisťovali, pojali jsme to ještě víc do hloubky. Máme jich tu oproti jiným oblastem hodně a umístili jsme je tak, abychom přesně věděli, kde lidé jsou. Například v Teplických skalách vedou dvě modré – jedna skalním turistickým okruhem a druhá vrchem od Sedmi schodů do Janovic. To je častá past, na Sedmi schodech je pro turisty „bludný kámen“, neboť tam často turisté ve směru od Adršpachu špatně uhnou. Namísto k východu ze skal jdou nahoru na Sedm schodů a ocitnou se nahoře na modré značce. Tam na ně padne tma a jsou ztraceni. Naštěstí právě tam narazí na bod záchrany, nebo tomu můžeme říkat trauma bod. Když zavolají na tísňovou linku a nahlásí číslo, které je uvedené na tabulce, operátor hned přesně ví, kde jsou. Důležité je, aby tam zůstali a nešli dál. Pak je hned najdeme a můžeme jim rychle a účinně pomoci.
Aplikaci Záchranka by měl mít každý povinně v telefonu.
Jednou se nám stalo, že nám volaly dvě slečny, které se šly projít skalami a jedna z nich se probořila do potoka. Teploty byly hluboko pod nulou a ony namísto doma v teple skončily právě nad Sedmi schody. Zavolaly na tísňovou linku, ale jak jim byla zima, tak nám pořád někam popocházely. Neměly nervy na to vydržet na jednom místě. Nakonec jsme je obklíčili ze dvou stran a zachránili je. Takže neumrzly.
Trauma body nám tedy pomáhají hodně a turisté je hojně využívají. Původně jsem byl jejich odpůrcem, ale musel jsem svůj názor upravit. Očekával jsem totiž, že lidé v době mobilních telefonů budou snadno umět lokalizovat svoji polohu. Ale není to tak a lidé to prostě neumí. Proto bych rád vypíchnul aplikaci Záchranka, která je podle mě jedna z nejlepších a nejdůležitějších aplikací. Každý by ji měl mít povinně v telefonu. Stačí zmáčknout jedno tlačítko, hned se spustí volání a operátorka hned ví, kde se daný člověk nachází.
Náš starší rozhovor o Skalní záchranné službě najdete ZDE.
Josef Hlaváček bude hostem Regionálního panelu Broumovských diskusí na téma Lidství a odpovědnost, který se koná 6. 11. od 16.30 do 18.30 v Konferenčním sále IC Broumovska.
.png)
.jpg)