Magická krajina domova se mi stále vrací

Bára Fialová, foto archiv

Sobota, 23. listopadu 2024

Sdílet na:

Proslulý violoncellista Hanuš Wihan, letec František Švejdar nebo horolezec Miroslav Šmíd. Slavné osobnosti z Policka zvěčnil v takzvaném Polickém panteonu Josef Kleiner, malíř a grafik původem z Bukovice. Jaké další osobnosti do venkovní galerie přibudou? A co ho na street artu baví? „Portrét Míry Šmída je na vratech na ulici Ke Žděřině. Udělal jsem tam větší jednobarevnou malbu a když jsem se tam za dva měsíce byl podívat, celá ulice se vybarvila. Vzniklo tam hodně maleb a určitě ne na zakázku,“ říká umělec, který žije a tvoří v Umělecké kolonii Bastion IV v Jaroměři.

Jaké máte ohlasy na Polický Panteon?

No, zatím mi nikdo nevynadal. Ne, vážně, já nejsem na sociálních sítích, takže mám ohlasy buď osobně nebo přes manžele Frydrychovi ze spolku Apeiron. A tyhle ohlasy jsou dobré, lidi to zaujalo.

Budete v rozšiřování Panteonu pokračovat? Máte už nějakou další místní osobnost?

Dalšími rodáky by mohli být sourozenci Pejskarovi, zakladatelé místní masny a významní podnikatelé. Vyrůstali jako sirotci a každý založil podnik na zpracování masa. Pak spojili své síly a vytvořili něco, co funguje už víc než sto let. Osobností na Policku je hodně, některé jsem vůbec neznal, objevuji je až teď, právě díky Frydrychovým. A je to moc fajn, vědět, že tady něco tak velkého bylo. Takže možnosti jsou, záleží na tom, jak se nám podaří najít volné plochy. 

Pracujete a žijete v Jaroměři, v Umělecké kolonii Josefov. Myslíte, že se někdy ještě vrátíte do Bukovice?

Já se tam vracím pořád, nikdy jsem nezmizel úplně. Když člověk odněkud pochází, tak ty vazby nejde přetrhnout. V dětství je člověk daleko vnímavější než v dospělosti. Okolní prostředí, tu magiku místa nasaje a až po svém odchodu zjišťuje, co pro něj rodný kraj znamená.

A co pro vás znamená?

Těžko to shrnout jednou větou. Prožil jsem tady dětství, mám tam rodinu. Je to magický kraj. Je to téma, které nepřežitě zpracovávám ve svých obrazech.

Máte Bukovici zvěčněnou na plátně?

Mám i jeden, poněkud starší, výjev z Bukovice. Ale já vnímám svůj kraj širším způsobem, patří tam i okolní skály a vůbec celá Polická pánev.

Jste vystudovaným malířem, ve své práci zacházíte s klasickými formáty a technikami. Jaký máte vztah k streetartu?

Vystudoval jsem pětiletý obor v Ostravě, jsem magistr umění, vzešel jsem z akademického prostředí. Nejsem streetartový umělec. Opravdový streetart vznikl jako revolta, je to subkultura, která vznikla od spodu. Když někdy vidím pomalované nákladní vlaky, je to jako pojízdná galerie a svým způsobem to obdivuji, i když si myslím, že na některá místa to nepatří. Nacházíme se ale v době, kdy vzniká větší množství zakázek do veřejného prostoru, takže se nám ty dvě věci trochu prolínají. Když se ale ještě vrátím k tomu Panteonu, jeho součástí je i malba, pomník Mírovi Šmídovi, která je na vratech na ulici Ke Žděřině. Udělal jsem tam větší jednobarevnou malbu a když jsem se tak za dva měsíce byl podívat, celá ulice se vybarvila, vzniklo tam hodně maleb a určitě ne na zakázku. To byl ten moment, který mě na street artu baví, že ta tvorba je vnímavá a že s vámi někdo komunikuje.

Už jsme zmínili, že tvoříte v Umělecké kolonii Bastion v Jaroměři. Co na tom máte nejradši?

Ve škole má tvořivý člověk ohromnou výhodu, že má ateliér s lidmi, se kterými může debatovat, vyměňovat si názory a Umělecká kolonie je přesně tohle prostředí. Je to už početný spolek, takže potkáváte lidi s podobnou filozofií, ale zároveň taky s rozdílnými názory. Navzájem se tak rozvíjíme víc, než kdybychom měli soukromý ateliér. Je to jako když zasadíte strom. Když ho zasadíte poblíž jiných stromů, budou se navzájem trochu chránit a podporovat. Roste se jim daleko lépe, než když je strom na holém kopci, bičuje ho vítr a on spoustu energie vynakládá jen na to, aby přežil.

Vaše obrazy jsou, jak píšete na svém blogu, eko a bio, z materiálů recyklovaných, nalezených a „v nejhorším případě zakoupených v místě bydliště“. Dají se dnes už koupit, řekněme ekologické barvy? Třeba na projekt, jako je Polický panteon, tedy barvy venkovní…

Ty už jsou vynalezené, stačí se vrátit o 500 let zpátky, když vznikla freska. Potíž je v tom, že dnes potřebujeme přijít, namalovat a běžet dál. Freska je náročnější v tom, že musíte mít perfektně připravený podklad, který se naváže na už jednoduchou technologii. Navíc přírodní pigmenty nejsou tak zářivé jako dnešní akrylové barvy. Takže přírodní technologie existuje, ale má jiný způsob použití, na který nejsme v našem spěchu připraveni. Polický Panteon je vytvořený akrylovými barvami. Tajně ale věřím, že se technologie vyvíjejí a že jsou tyto barvy méně závadné než třeba před 40 lety. Určitě ale radši pracuji s přírodními pigmenty, teď jsem třeba dělal fresku v Josefově v rámci Sympozia fresky, které se tady konalo v srpnu.

A vydrží freska venku?

Vydrží. Chce to delší přípravu, najít si ty materiály, bude to dražší, ale vydrží. Používá se tam například vápno, které je pět let v jámě a takové se pak vyrovná třeba i cementu. A v dalším století se o to pak nemusíte tolik starat.

Řekl jste, že umění by mělo nepřetržitě bujet, rozkvétat a plodit, usychat, kvasit a hnojit lidskou mysl, vlnit hladinou a mihotat na ní odrážející se odlesky našeho bytí. Co se na vaší hladině odráží v poslední době?

Moje témata jsou vždy z velké části osobní, takže nebudu konkrétní. Navíc vždy, když téma zpracovávám, tak se ještě během tvorby vyjasňuje. Určitě ale mám dál v plánu malovat skály. Na zmíněném Sympoziu fresky jsem taky maloval výjev ze skal, inspirovaný Černým jezírkem na Bischofsteinu. Ty krajiny a skály se mi stále vrací.