Mladí vs. kultura: Současné, nebo klasické umění?
Umění se každým dnem mění. Otázkou je, jak k tomu dnešní generace přistupuje. Mladí lidé hledají autenticitu, přirozenou atmosféru a možnost být aktivní součástí kulturního dění, nikoli jen jeho pasivními pozorovateli. „Myslím, že za posledních šest let se galerie víc otevírají veřejnosti – nejen akademické vrstvě, ale i lidem, kteří nejsou z uměleckého prostředí,“ říká Pavla Semeráková, vedoucí Dětské galerie Lapidárium v broumovském klášteře.
.jpg)
Snažíme se být srozumitelní. Pavla Semeráková
Jak zaujmout mladé, aby si řekli, k vám se chci vrátit?
Určitě je důležité vytvářet takovou atmosféru, aby se tu lidé cítili dobře. Aby byli i kustodi milí, nestresovali návštěvníky a nevolali hned: „Nesahejte na to!“ nebo „Stůjte dál!“. Spíše aby byli vstřícní a komunikativní. Díky tomu vzniká prostředí, kde se lidé cítí příjemně, mohou se ptát a kdykoli něco tvořit. A když přijdou jen tak sami, sednou si na polštáře, přečtou si knížku a občas se rozhlédnou po galerii.
Co podle vás mladé naopak odrazuje?
Myslím, že často právě kustodi. Když vás hned ve dveřích přivítá někdo nepříjemný, nebo když vás někdo vrací s tím, že jste nezaplatili vstupné, tak tam člověk prostě nerad chodí.
Jak se podle vás mění zájem mladší generace o umění?
Z mého pohledu je to lepší. Dnes je běžné, že galerie mají doprovodné programy, komentované prohlídky a že v nich pracují mladí lidé, kteří o výstavě hodně vědí a rádi o ní mluví. Snažíme se také, aby texty a anotace nebyly těžkopádné a plné odborných výrazů, ale aby byly srozumitelné. Myslím, že za posledních šest let se galerie víc otevírají veřejnosti – nejen akademické vrstvě, ale i lidem, kteří nejsou z uměleckého prostředí.
Jsou i lidé, kteří mají rádi jen staré umění a současné zavrhují – a to už je problém.
Jak je to s porovnáváním současného a klasického umění?
Tady v klášteře máme obojí, což je výhoda, a někdy se to dá krásně propojit. Když jsme tu měli výstavu Vladimíra 518 s Eposem v kostelní lavici, mohli jsme spojit jejich současné umění s prohlídkou kostela a povídáním o lavicích a baletu. Nebo u výstavy Martina Skalického jsme mluvili o sochách a o tom, že barokní sochy bývaly původně barevné. Všechno se dá nějak propojit, všechno se na sebe nabaluje. Ale jsou i lidé, kteří mají rádi jen staré umění a současné zavrhují – a to už je problém.
O co je podle vás větší zájem?
Spíš o klasické umění. Lidé mají pocit, že umění je hlavně realistický obraz, kterému „rozumí“, protože je to konkrétní.
Autoři jsou studenty Gymnázia Broumov.
Článek vznikl jako výstup workshopů kulturní publicistiky pro veřejnost a studenty, které pořádal zpravodajský web Naše Broumovsko za podpory Královéhradeckého kraje.
.jpeg){kind=logo}
