Mojí silnou rolí je propojovat aktivní lidi z regionů

M. Mašková, foto M. Máslo a Kancelář prezidenta republiky - Z. Bönisch,

Středa, 13. listopadu 2024

Sdílet na:

Prezident Petr Pavel navštívil spolu s paní Evou Pavlovou v sobotu 9. listopadu Broumovsko. Zúčastnil se sázení Aleje svobody a v rámci Broumovských diskusí setkání s občany na téma Život v regionech. „Touto cestou bych rád šel – zviditelňovat a propojovat aktivní lidi, aby ostatní nepodléhali dojmu, že je u nás všechno špatně, ale aby si uvědomili, kolik dobrých věcí se tady dělá, třebaže se o nich tolik nemluví,“ řekl Našemu Broumovsku v exkluzivním rozhovoru.  

Na Broumovsku jste poněkolikáté, v roli prezidenta podruhé. Když přijedete na Broumovsko, co vidíte?

Pokaždé něco nového, protože tady se to mění před očima. Místní to tak možná nevnímají, ale já když sem přijíždím s odstupem několika měsíců, vidím, že se věci ve městě posouvají k lepšímu. Naplňuje mě to optimismem, protože jsou regiony, kde takové tempo změn vidět není. Takže i když se místním lidem možná zdá, že jsou opominutí a nic dobrého se tady neděje, tak je to třeba i tím, že nemají odstup. A ve srovnání s republikou to pro Broumovsko opravdu nevyznívá vůbec špatně.

Zúčastnil jste se sázení Aleje svobody. Jak vnímáte úroveň péče o krajinu v Česku?

Často dnes slýcháme názor, že je potřeba zastavit „zelené šílenství“, že jde jen o šíření bludů. Nikdy jsem neměl rád extrémní názory, a to z žádné strany. Pokud je někdo extrémním zastáncem ekologických opatření, která nám více méně znemožňují běžný život, tak je to stejně škodlivé, jako když někdo úplně ignoruje, že klimatická změna existuje a má zásadní dopady na naše životy.

Pozitivně vnímám, že je u nás mnohem více lidí, kteří se na tuto problematiku dívají racionálně a mají snahu vrátit naši přírodu do stavu, v níž ji přirozenou cestou udržovali naši předci. Myslím tím krajinu, která je nejen udržovaná, ale také udržitelná. Krajinu, která se dokáže vypořádat s velkou vodou třeba tím, že řeky přirozeně meandrovaly a měly dostatek hrází. Naprosto mi dává smysl dělat opatření, jež jsou v souladu s naší přírodou a historií. Kdykoli mohu, tak podobné aktivity podpořím, stejně jako zodpovědný přístup k tomu, že příroda tady není jen pro nás, ale také pro budoucí generace. Žádnou jinou náhradní planetu nemáme, takže bychom si tu naši měli udržet v obyvatelném stavu. S tím souvisí nejen péče o vodu, ale také o půdu, lesy a další části přírody, protože ta dělá náš život takový, jaký ho máme rádi.

Ve Vašem programu bylo také setkání s občany pod názvem Život v regionech. Co si z něj odnášíte?

Za prvé jsem byl rád, že zde byli lidé, kteří přišli nejen komunikovat, ale také naslouchat. Těší mě i to, že nezaznívaly žádné útoky nebo urážky, jak to často slýcháme ve veřejných a politických debatách. Po věcné stránce na setkání nezaznělo nic, co by mě překvapilo. Po republice jezdím pravidelně – od Aše až po Jablunkov – a problémy regionů znám. Potvrzuje se mi, že mnoho z nich je propojených. Není to tak, že co obec, to jiný problém. Naopak existuje spousta věcí, které mají společného jmenovatele. Z těchto setkání a jednání se mi postupně začínají vykreslovat přijatelná východiska, a to právě díky možnosti komunikovat s lidmi, kterých se problémy přímo dotýkají. Mnoho z nich totiž přichází s konkrétními nápady, a to mě vždy o další kousek posune k řešení.

Můžete jako prezident tyto nápady nějak dál využít?

Sám v roli prezidenta republiky nemůžu měnit nebo psát zákony, ale mám možnost se vyjadřovat k návrhům zákonů, můžu hovořit s ministry, s poslanci… Všechna tato zjištění využívám, protože mít konkrétní poznatky od konkrétních lidí je mnohem lepší než povrchní znalost.

Na dnešním setkání několikrát zaznělo téma vylidňování regionů. Když jezdíte hodně po regionech, setkal jste se už někde s dobrým nápadem nebo receptem, jak přitáhnout lidi zpátky?

Setkal. Není to samozřejmě recept univerzální, ale je to, jak už to tak bývá, o konkrétních lidech. Občas podléháme dojmům – i pod vlivem sociálních sítí – že je u nás všechno špatně a nic se nedaří. My jsme však při cestách do regionů narazili na tolik šikovných občanů, až jsme si řekli, že je škoda, že o sobě více nevědí a nemohou se navzájem inspirovat. Proto jsme část z nich, asi sto padesát aktivních lidí z různých krajů, pozvali na jaře do Lán. Šlo o občany, kteří zlepšují místní služby, podnikání, vylepšují společenské možnosti ve své domovině a v okolí… Na setkání měli příležitost navázat kontakty, aby vzájemně sdíleli zkušenosti i nápady. Mám tedy jedinečnou možnost, jak toto podhoubí aktivních lidí propojit a danou iniciativu tím znásobit. Nakonec dané konkrétní zlepšení nemusí jít z úrovně vlády nebo ministerstva, protože mnoho aktivit chybějících v regionech si dokáží lidé vytvořit sami. Často to bývá řešení nejlepší, a o to více si jej místní váží i užívají.

Máte ze zmiňovaného setkání nějakou zpětnou vazbu, zda jste něčemu novému napomohli vzniknout?

Hned po setkání z něj vzešlo na čtyřicet nových aktivit a další následovaly. Domluvili jsme se proto s mým týmem, že budeme v těchto setkáních pokračovat. Pokud má totiž prezident v něčem silnou roli, tak je to v propojování. Touto cestou bych rád šel – zviditelňovat a propojovat podobné lidi, aby ostatní nepodléhali dojmu, že je u nás všechno špatně, ale aby si uvědomili, kolik dobrých věcí se u nás dělá, třebaže se o nich tolik nemluví.

Naše redakce má tematický projekt s názvem Adresa: Periferie, jímž mapuje příběhy lidí, kteří se vracejí do regionu a žijí zde spokojený život. Máte podobnou zkušenost?

Podobnou zkušenost mám například z Jesenicka, kde jsem se setkal s mladými lidmi, z části po absolvování vysoké školy. Také oni odešli za studiem, strávili čtyři, pět let někde ve velkém městě, ale poté se vrátili do svého regionu. S sebou si přinesli nejen zkušenosti a vzdělání, ale především odhodlání a invenci zpět do svého kraje. Mají svou parketu, které se chtějí věnovat a dává jim smysl, což přináší užitek i radost mnoha dalším lidem v regionu. To si myslím, že je cesta, která je schůdná.