Mou srdeční záležitostí je vzácný ledňáček říční, říká fotograf Ladislav Patrný
Už více než padesát let se věnuje focení. Nejčastěji mu před objektiv „usedají“ ptáci, fotí ale i brouky, motýly, hady, myši a další faunu našeho regionu. Při svých toulkách po Broumovsku často naráží i na vzácné druhy, při jejichž focení se musí vyzbrojit velkou dávkou trpělivosti. „Když jsem na ledňáčka čekal, seděl jsem hodinu nehnutě, ale nakonec jsem se dočkal – mám ho nafoceného, když krmil mladé a přilétal s rybkou. Ale běda, jak se člověk pohne, on zbystří a zase následuje další půlhodina čekání,“ říká amatérský ornitolog a fotograf Ladislav Patrný (64) z Meziměstí.
.jpg)
„Člověk by neřekl, co všechno se může vyskytovat na zahradě.“ Ladislav Patrný
Jak dlouho fotíte?
Fotím tak od čtrnácti, patnácti let. Nejdřív jsem zkoušel fotit hlavně krajinu a podobné věci. Příroda je můj koníček už od útlého dětství. Tehdy to ještě bylo na černobílý film. Tam se člověk ještě musel rozmýšlet, co a kdy vyfotí. Ne jako dneska, cvak, cvak, cvak.
Jaká zvířata fotíte nejčastěji? A v jakých lokalitách?
Co mně přijde před objektiv. Od drobných brouků, motýly, ptáky, hady, cokoliv. Většinou zvířata, se kterými se setkávám, když chodím po Meziměstí. Hodně toho mám ze zahrady – to by člověk neřekl, co se všechno může vyskytovat u baráčku na zahradě. Když se mě pak lidi ptají, kde jsem to vyfotil, a já jim řeknu, že na zahradě, tak mi nevěří. Jinak chodím kolem Meziměstí, Vižňova, Vernéřovic a po okolí. Dělávám vycházky třeba kolem deseti kilometrů.
Máte nějaké oblíbené tajné místo?
Tajné místo jsem měl, kam jsem chodil fotit ledňáčka. Ale v roce 2024, jak byla v září povodeň, tak mu vyplavila hnízdo. Takže teď momentálně po něm pátrám, protože hnízdí dál, ale zatím nevím kde. Nerad tyhle místa prozrazuju, protože lidi jsou strašně zvědaví a mohli by ho tam rušit. Ale třeba se tam vrátí.
Dokážete říct, kteří ptáci jsou pro Broumovsko typičtí a kteří naopak vzácní?
To se takhle jednoznačně asi říct nedá, protože to je lokalita od lokality. Třeba v roce 2025, když se dělala ornitologická vycházka směrem k rybníkům ve Starostíně, tak jsem byl jako jeden ze spolupořadatelů, a ornitology, co přijeli, jsem nalákal na bělořita šedého, který se vyskytuje na cestě z Vernéřovic směrem na hranice. Moc mně nevěřili. Ale poštěstilo se a viděli ho, tak to jim úplně stačilo ke spokojenosti. Toho jsem tady zatím objevil jen na jednom místě.
A kteří jsou tedy typičtí pro náš region?
Určitě všechny druhy sýkorek, vrabci, kterých kdysi za mého mládí byly kvanta, pak ale postupně vymizeli a teď se zase objevují ve větších počtech. Typický býval i „zvonek zelený“ – ten byl kvůli krmítkové nákaze docela zdecimovaný, takže dnes ho vidět je pomalu vzácnost. Je tady plno dravců, třeba káně lesní, krahujec obecný, jestřáb lesní, poštolka obecná. Ale jsou tady i vzácnější druhy – podařilo se mi nafotit třeba orla mořského, orla křiklavého, orlovce říčního, motáka pilicha…
Kde se vám podařilo natrefit na orla mořského?
V lokalitě mezi rybníky, co jsou před Březovou a Jetřichovem. Dá se tady vidět celoročně, je jich tu víc. Tady na Broumovsku se vyskytují čtyři druhy orlů – mořský, královský, křiklavý a skalní. Zatím se mi podařilo vyfotit mořského a křiklavého. Toho druhého zrovna v momentě, když nad mou zahradou zápasil s čápem bílým. Překvapivě neútočil orel na čápa, ale čáp na orla – pravděpodobně bránil mladé.
Mluvil jste o krmítkové nákaze – co to je?
Trichomonóza – jejím původcem je prvok bičenka drůbeží. Ono se to ptákům usadí v krku a nemůžou polykat. Projevuje se to tak, že pak ptáci sedí, načepýření, zobák celý umatlaný od krmení, jsou apatičtí a nejsou schopní se nakrmit, takže umřou hlady. Kdo objeví na krmítku tuto nákazu, tak okamžitě přestat krmit, vyčistit, vydezinfikovat a minimálně 14 dní nekrmit. Není na škodu ta krmítka pravidelně čistit a tím se tomu dá vyhnout.
Je pro vás nějaký druh srdeční záležitostí?
To je právě ten ledňáček říční, náš létající drahokam. A jeho vyfotit, na to člověk musí mít štěstí. On je velice opatrný, než přilétne k hnízdu, které má vyhloubené do břehu, a to si dá pozor, než se tam objeví. To radši kolem něj desetkrát prolétne, než aby přistál a prozradil hnízdo. Když jsem na něj čekal, tak jsem seděl hodinu nehnutě, ale nakonec jsem se dočkal – mám ho nafoceného, když krmil mladé a přilétal s rybkou. Ale běda, jak se člověk pohne, on zbystří a zase následuje další půlhodina čekání.
Máte nějaký nečekaný moment z focení, který vám utkvěl v paměti?
Takových momentů bývá víc. Když třeba jdu v terénu a něco letí, tak to jen tak ze zvyku cvaknu. A pak doma na velkém monitoru zjistím, že to nebylo hejno holubů, jak jsem si myslel, ale hejno kolih malých. Koliha malá je specifická svým protaženým zobákem, je to druh bahňáka, a toho tady vidět se poštěstí spíš jen v momentě, když táhne jinam.
Dají se vaše fotky někde vidět?
Občas mívám výstavy, anebo v mé facebookové skupině Živá příroda Meziměstí.
Co vás v přírodě dokáže překvapit?
Co se týče fauny, tak ledacos, to se takhle nedá říct. Vždycky člověk narazí na něco, co nečekal. Ale co se týká lidí, tam už mě nepřekvapí vůbec nic. To si člověk kolikrát připadá, že se prochází po smetišti, a ne v přírodě. Lidi dělají rámus, nepořádek, neumí si po sobě uklidit.
A zaznamenal jste nějaké změny ve výskytu ptáků, když už fotíte tak dlouho, třeba i v souvislosti s klimatickou změnou?
Tak třeba ti vrabci, ale to nesouvisí s klimatickou změnou. Spíš se způsobem hospodaření našich zemědělců. Chemie na polích, co se používala, velké lány, plodiny, co se pěstují. Jinak co se týká ptáků, tak nepozoruju, že by se to s klimatickou změnou nějak měnilo. Od mládí, co se tomu věnuju, tak to funguje pořád stejně. Někdy je některých druhů víc, někdy míň.
A jak se zjišťuje, kolik jich je?
Jednou do roka probíhá tak zvaná Ptačí hodinka, většinou začátkem ledna – kdy lidi ve stejnou hodinu po celé republice sčítají ptáky. Veřejnost takhle pomáhá ornitologům, oni pak díky tomu registrují, jestli ptáci ubývají, nebo přibývají. Třeba dva tři roky zpátky byla nemoc, která kosila kosy – kosů hodně ubylo. Ale při letošním sčítání se zjistilo, že se z toho kos vzpamatoval a zase jich přibývá.
Podívejte se na ledňáčka říčního, jak ho Ladislav Patrný zachytil na videu ZDE.
Fotografie shora: Brkoslav severní, sýkora modřinka s chybějící nohou (fotografii otiskl časopis Ptačí svět 1/2026), ledňáček říční, užovka obojková.
