Musela jsem si stanovit cíle, abych vydržela
Pondělí, 30. ledna 2023
.jpeg)
Studentka a lyžařka Jitka Kovářová (17) ze Žďáru nad Metují se vydala díky podpoře rodiny a AMOS – Vzdělávací fond Broumovska na rok studovat na mezinárodní lyžařskou školu do Francie. Zeptali jsme se jí, jak se jí daří ve světě daleko od rodiny a kam by to ráda dotáhla v lyžování.
Jitko, Vy se aktuálně nacházíte ve Francii, kde studujete a lyžujete, je to tak? Jak jste se tam ocitla?
Ano, právě teď jsem ve Francii. V minulém roce jsem sem na konci sezóny přijela na závody a viděla pár dětí, jak tady trénují. Zaujalo mě to, a tak jsem si zjistila více informací, jak to tady funguje. Pak jsem poslala přihlášku – zpočátku hlavně ze zvědavosti – a řekla to doma rodičům. Ze školy mi napsali, že by mě chtěli vidět a že se jim líbí, jak lyžuji a jaké mám výsledky. Přiletěla jsem tedy do Francie, udělala anglické a lyžařské testy a bylo. Ocitla jsem se tady. Jela jsem sem hlavně proto, že se chci zlepšit v lyžování.
Na jaké škole ve Francii studujete?
Jmenuje se Ski International School Apex 2100. Mám tu jen tři předměty – ekonomii, angličtinu a sportovní trénink a ostatní předměty studuji dálkově v česku na škole Academie Mercury v Náchodě se zaměřením na management sportu. Určitě chci mít udělanou českou maturitu.
Kde přesně jste ve Francii?
Jsem v Tignes – Val d’Isère. Je to asi 2 a půl hodiny od Ženevy, je to takové mini městečko v horách s dvěma obchody, jednou lékárnou a poštou.
Jaké máte spolužáky, jedná se o mezinárodní školu?
Ano, je tu asi 25 národností. Jsou tu desetileté děti až po mladé do 20 let a pocházejí opravdu z nejrůznějších zemí – Francouzi, Angličani, Slováci, Rakušáci, já jsem tu jediná Češka.
Je náročné být sama bez rodiny ve Francii?
Po psychické stránce to není vždycky jednoduché – pořád se pohybuji na malém, ohraničeném místě a chybí mi parta mých vrstevníků a kamarádů. Musela jsem si stanovit cíle, co chci a co nechci.
Jakým jazykem se v takovém mezinárodním prostředí dorozumíváte?
Na prvním místě anglicky. Ale jsme ve Francii – můj trenér je Francouz, mluví se mnou francouzsky.
Byla francouzština rovněž předpokladem k přijetí?
Ne. Na prvním místě byla angličtina, francouzsky se člověk naučí tím, že každý den komunikuje, poslouchá… Například přednášky jsou ve francouzštině s anglickými titulky, díky tomu se člověk dost naučí. Když jsem sem jela, neuměla jsem francouzsky nic, teď už trochu rozumím, o čem se baví. Ale je to hodně těžký jazyk.
Vy lyžujete od dětství?
Ano, lyžuji od tří let, kdy mě máma postavila na lyže a řekla mi, ať si to zkusím. Poté jsem dlouho lyžovala pod Slavojem Teplice nad Metují a později jsem byla v Liberci pod jedním trenérem a odtud jsem šla k mému vlastnímu trenérovi Tomáši Horáčkovi, s kterým jsem strávila pět let.
A jaké kategorii se věnujete?
Nyní jsem druhým rokem v juniorské kategorii FIS. Nejvíce jezdím různé závody tady ve Francii, nejsem úplně vyhraněná, ale pozítří odjíždím na evropskou Olympiádu dětí a mládeže do Itálie. To bylo mým letošním cílem. Podle toho, jak v tam dopadnu, se budu dále specializovat. Obecně mi však více sedí točivé disciplíny – slalom, obří slalom než disciplíny na rychlost.
Máte v sobě ambici dotáhnout to v lyžování daleko?
Byla jsem tři roky v reprezentaci, minulý rok se mi ale bohužel moc nedařilo. Mým letošním cílem je proto zlepšit se v lyžování a dostat se do české reprezentace v točivých disciplínách a získat podporu od Českého svazu lyžařů. To by mi moc pomohlo k dalšímu roku studia ve Francii. Ráda bych tu zůstala, je to skvělé prostředí – sotva vyjdete ven, jste na lyžích.
Finančně Vás podpořil AMOS – Vzdělávací fond Broumovska. Jak Vás napadlo tuto podporu zkusit využít a bylo těžké ji získat?
S možností využít AMOS přišla moje mamka, která znala Honzu Semeráka a věděla, že získal podobnou podporu pro studium v Americe díky tomu, že hraje tenis. Rozhodli jsme se to tedy zkusit. AMOS mi hodně pomohl, díky této finanční podpoře jsem si zaplatila pět letenek a můžu létat do Česka na zkoušky do školy a za rodinou na Vánoce.
Zbytek nákladů na studium nesou rodiče?
Ano. Mám i nějaké sponzory na lyže a na sportovní oblečení.
Doporučila byste svým kamarádům a vrstevníkům, aby se nebáli udělat podobné rozhodnutí?
Určitě bych to doporučila. Mě to dalo něco, co mi nikdy nic jiného nedalo. Naučila jsem se jazyk, orientovat se na letištích, pracovat s lidmi z jiných zemí, co mají úplně jiné životní návyky… Naučila jsem se spoustu nových věcí. Je to jen o tom, najít něco, co chceš dělat a jít do toho a prostě to zkusit. Buďto to půjde, nebo nepůjde. Doporučila bych to každému jako to nejlepší, co pro sebe může udělat.
Záludná otázka – kde se vidíte za pět let?
Když to vezmu z lyžařského pohledu, vidím se někde vysoko ve světovém poháru. Budu-li tomu dávat tolik, kolik dneska, pak je to určitě možné. Z druhé stránky bych to chtěla někam dotáhnout i ve škole, dokončit současnou českou i francouzskou školu a jít studovat na vysokou školu – s lyžemi i bez lyží. Určitě by to ale mělo být něco se sportovním zaměřením.
Myslíte si, že zůstane ve světě? Kam Vás to táhne – do světa, nebo domů?
Táhne mě to do světa. Nejdřív chci ale dodělat českou maturitu, to je teď nejdůležitější a dokončit školní rok ve Francii.
A jaký je Váš vztah k Broumovsku, kromě toho, že jste tu vyrostla?
Bez Broumovska, Adršpachu a dalších krásných částí našeho kraje bych se nikdy nedostala tam, kde jsem teď. Jsou tam super podmínky na sport, na běhání, to mi určitě obrovsky pomohlo. Broumovsko je jedno z mých oblíbených míst.
