Naše odpovědnost za živou přírodu je velká, říká astronom Pavel Suchan
Města na Broumovsku před nedávnem podepsala memorandum o zachování tmavé noční oblohy a omezování světelného znečištění. Jak tyto fenomény ovlivňují naše zdraví, v čem jsou tak důležité a jak si v tomto směru vedeme na Broumovsku, jsme se zeptali Pavla Suchana z Astronomického ústavu Akademie věd, který v půlce dubna vystoupil v Městské knihovně v Broumově s přednáškou o ochraně nočního prostředí.
Co je světelné znečištění?
Kdysi jsme měli definici, že světelné znečištění je souhrn všech negativních působení umělého světla v noci. Teď se to trochu pozměnilo a nová definice říká, že světelné znečištění je umělé světlo, které zvyšuje přirozenou úroveň světla v noci. Což zní trochu divně, protože v noci je tma, že? Ale zároveň máme přírodní zdroje světla, například když obloha světélkuje, říká se tomu airglow, nebo svit měsíce, oheň v přírodě, blesky, světélkující houby… To jsou přirozené zdroje světla. Ale jakmile je jakýkoliv foton uměle vyrobený, tak zvyšuje přirozenou úroveň světla, a tudíž se tomu říká světelné znečištění.
Jak je na tom Broumovsko se světelným znečištěním ve srovnání se zbytkem republiky?
Není to zdaleka nejhorší, spíš naopak, ale ani nejlepší. Nejtmavší obloha nad Českou republikou je nad národním parkem Šumava a nad Novohradskými horami. Broumovsko je rozhodně nad průměrem v České republice. Je to dané i tím, že je relativně daleko od velkých měst, i když to světlo sem už proniká třeba i od Hradce Králové. Je to přírodní oblast s relativně malým průmyslem a přírodní prostředí je tu pořád zachovalé.
Když to srovnáme s počtem viditelných hvězd na obloze, kdybychom byli někde za úplné tmy, tak napočítáme v průměru 3000 hvězd na obloze. Na českých horách – v těch nejtmavších místech – je to kolem 1900, na vesnici je to typicky do 1500 a Pražáci vidí 100. Tady na Broumovsku je to něco pod 1900.
Jak se světelné znečištění měří?
Dvojím způsobem. Jednak se snímkuje povrch Země z družic – z oběžné dráhy, a z toho se pak vytváří atlas světelného znečištění. Druhá možnost je to měřit směrem nahoru, tzn. jak tu oblohu nad sebou máme jasnou. K tomu slouží taková krabička, která se jmenuje sky quality meter. Je to velice jemný přesný luxmetr, na měření jasu.
Proč je noční tma tak důležitá?
Důležitá je opravdu hodně. Jsme živí tvorové. Žijeme na Zemi, která se otáčí jednou za dvacet čtyři hodin, což je základní rytmus pro život na Zemi. A protože rotace země znamená střídání světla a tmy, vycházení a zapadání slunce, tak tomu my jsme přizpůsobeni. Budí nás a vysloveně probouzí do aktivity ranní světlo, východ slunce. A naopak večer bychom měli mít po západu slunce už tmu, určitě ne modré světlo.
My to ale porušujeme dvojím způsobem. Jednak ve dne, kdy chodíme do práce… Naši předkové byli sedláci a v pravé poledne byli na poli, svítilo na ně slunce, měli osvětlení sto tisíc luxů. Když půjdeme třeba do knihovny, tak i přesto, že tady jsou velká okna, tak někde uprostřed místnosti budeme mít možná tisíc luxů. Protože nejsme na plném slunci. Kazíme si tedy nejen přirozený život ve dne, ale i večer, kdy si přisvěcujeme.
Statisticky se ukazuje, že dnešní generace spí o hodinu méně. Další efekt je v tom, že žijeme v neustálém pološeru. Jak říkala paní profesorka Helena Illnerová, chronobioložka, která byla předsedkyní Akademie věd: vždycky by měl být co největší rozdíl mezi osvětleností ve dne a tmou v noci. Ale my si osvětlenost ve dne snižujeme a tmu v noci likvidujeme svícením. Takže náš mozek potom neví, jestli je tma a mají se regenerovat naše orgány. Je to úplně zásadní a je na to navázána spousta nemocí, vysoký krevní tlak, cukrovka, obezita, rakovina.
Má nevhodné noční osvětlení vliv i na zvířata?
Má. A já bych to dokonce akcentoval, protože člověk se může rozhodnout, jak bude žít a jestli si bude svítit modrým světlem do čtyř do rána a ničit si tak zdraví, je to jeho věc. Ale za volně žijící zvířata máme zodpovědnost, ta si černé závěsy dát nemohou.
Zvířata jsou na tom stejně jako my, chovají se podle střídání světla a tmy, ale jsou mnohem citlivější než člověk. Člověk vydrží v noci jeden až osm luxů, aniž by to na něj mělo nějaký dopad. Ale hmyz reaguje už třeba na tisícinu luxu. Hmyz čeká na prahovou tmu, ale prostě se jí nedočká. Velmi citliví jsou i obojživelníci, ryby – ryba třeba nepodplave osvětlený most. Mořská želva – vylíhne se, koukne na oblohu a tam, kde je světleji, tam jde. Jenže tam dnes oceán není. Dneska už není světlejší obloha nad oceánem, ale kvůli městům a vesnicím nad pevninou. Takže naše odpovědnost za živou přírodu je velká. A to nejen za zvířata, ale i rostliny, které noční světlo poškozuje úplně stejně.
Jak třeba?
Jsou typické příklady, kdy je osvětlený strom, což je naprostý nesmysl, osvětlovat živý organismus a ničit mu jeho biotop. On pak není schopen poznat zkracování délky dne. A když pak na něj reflektor svítí jen z jedné strany, tak polovina stromu už shodila listy, zatímco druhá polovina ne. A my tím onen strom zabíjíme, protože on neshodí listy, nestáhne mízu a tím pádem podkorní vrstva zmrzne, protože se potrhá pletivo.
Jaký je trend v Čechách – zabývají se obce světelným znečištěním a řeší ho nějak?
Zabývají, ale myslím, že pořád ještě nedostatečně. Uvidíme, co Broumovsko – jestli podepsáním Memoranda o tmavé noční obloze něco odstartuje jako příklad dobré praxe. Teď třeba Plzeň je před kompletní výměnou osvětlení a jdou do toho, že nebudou svítit celou noc naplno, budou svítit teplejšími odstíny a pouze směrem dolů. Praha se trochu přizpůsobila petici, kterou podepsalo asi deset tisíc lidí. Ti protestovali proti tomu, že se svítí příliš bílým světlem a že to poškozuje přírodu i zdraví. Takže v Praze budou demontovat ostrá bílá světla a nahrazovat je slabším osvětlením.
Existuje i nějaká opora ve státě?
Ministerstvo životního prostředí v minulosti vytvořilo například metodický pokyn pro posuzování v rámci EIA (posuzování vlivu velkých staveb na životní prostředí) specificky pro noční prostředí. Existují i dotace na výměnu veřejného osvětlení s bonifikací za nižší teploty chromatičnosti. Od roku 2023 také existuje česká státní norma „Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlování“. Takže poprvé máme limit nejen na to, jak máme svítit minimálně, ale i maximálně.
Může běžný člověk ve svém každodenním životě nějak přispět ke snížení světelného znečištění?
Ano, může, dvojím způsobem. Jednak moje babička mi vždycky říkala, Pavlíku, jdeš poslední, tak zhasni. Já vím, že lidi říkají, já jsem jenom kapka v moři, ta moje lampička na dvorku… Ale když to řekne takhle každý, tak ty lampičky na tom dvorku budou svítit všude. Takže na své vlastní pozemky dávat taková svítidla, která jdou na noc zhasnout, a taky aby svítila dolů, ne nahoru. Druhý způsob je ovlivňovat komunální politiku a žádat po svých obcích – po zastupitelích – aby přemýšleli, jakým způsobem budou svítit na ulicích.
