Nejdůležitější je znát směr, kterým jdete

Michaela Mašková, foto Tomáš Šrejber

Čtvrtek, 11. ledna 2024

Sdílet na:

O tom, co se povedlo v minulém roce, rozvoji komunity, každodenních malých hrdinstvích a odvaze vydat se na cestu jsme hovořili se zakladatelem Agentury pro rozvoj Broumovska a iniciátorem mnoha regionálních aktivit Janem Školníkem.

Stojíme na začátku nového roku, chtěl byste se ohlédnout na rok minulý? Jak se Vám dařilo v aktivitách, kterým se věnujete?

Já jsem spojil svůj život s aktivitami, který všechny mají směřovat ve společném proudu k rozvoji Broumovska. Těchto aktivit je celá řada, ale daly by se rozdělit do takových tří oblastí, jež jsou pro mě velmi důležité. Je to kultura, rozvoj komunity a impaktové podnikání. Kulturu je v této souvislosti třeba vnímat v širším kontextu – je to kultura mezilidských vztahů, způsob, jakým aktivně působíme ve veřejném prostoru, schopnost spolupráce. Když bych měl vyjmenovat největší aktivity, které v této oblasti realizujeme, rád bych zmínil projekt, kterému se věnujeme už mnoho let, a tím je festival Za poklady Broumovska. Má za sebou velmi úspěšný ročník a je jednou z mých největších radostí. Těší mě nejen to, že se povedl ročník, ale že je po něm chuť začít chystat ten další.

Druhým projektem, který chci zmínit, je Vzdělávací a kulturní centrum Broumov. To už je dnes velkou multioborovou organizací, která oživuje nejenom broumovský klášter, ale svými aktivitami vstupuje dále do prostoru. Provozovat Vzdělávací a kulturní centrum může vypadat jednoduše, ale podíváte-li se na kvalitu programu a ambici být atraktivní pro evropské publikum, tak už to tak jednoduchý úkol není, zvláště v menším městě a menším sídle, jehož vnitřní kapacita financovat takové aktivity samostatně je do značné míry omezená.

V oblasti kultury nemůžu nezmínit úspěšnou kandidaturu Broumova na Evropské hlavní město kultury. Ano, nakonec jsme zůstali druzí a titul v roce 2028 ponesou České Budějovice, ale my jsme od začátku věděli, že tahle situace může nastat a snažili jsme se na ni připravit. Co se stane, když nezvítězíme? Připravovali jsme si tzv. Plán B, který hned po vyhlášení výsledků starosta města Arnold Vodochodský potvrdil. Nyní se tedy společně s jádrem původního týmu připravuje taková esence programu kandidatury a já se těším, co nám to v letošním roce, ale i dalších letech přinese. Je to velká radost.

Jak se Vám dařilo v rozvoji komunity? Co si pod tím můžeme představit?

Spolupráci vnímám jako úkol, ne jako samozřejmost.  Proto vytváříme na regionální úrovni platformy, kde se jednotliví aktéři setkávají a mají možnost spolu hledat způsoby, jak benefitovat ze vzájemné spolupráce. Jde především o dvě organizace, jejichž vznik jsme ve spolupráci s partnery iniciovali. Jedná se o Společnost pro destinační management Broumovska a o Strategickou radu regionu Broumovska. Společně hledáme cesty, jakými je naplnit správně činností. Této práce se aktivně účastním.

Cestovní ruch je poměrně komplikovaná oblast, nebo ne?

Přesně tak. Zvláště na místě, jako je toto. Žije se zde především v klidu, je zde krásná příroda, a tak dále. Rozvíjení cestovního ruchu se tedy zdá být jako protimluv. Podle mého názoru to však skloubit jde, a když se na to kouknete čistě ekonomicky, tak je jasné, že se na každém atraktivním přírodně-kulturním místě bude cestovní ruch rozvíjet, ať už chcete nebo ne. Podle mě tedy záleží především na tom, jakým způsobem. A proto je tady Společnost pro destinační management, jejímž cílem není zvyšovat zátěž regionu, ale zlepšovat využití potenciálu cestovního ruchu pro tvorbu pracovních míst a zvyšování kvality veřejných služeb.

Jak se Vám daří v podnikání v cestovním ruchu?

Zatím je to tak, že naše skupina, která provozuje šest ubytovacích a stravovacích zařízení, tak je provozuje v budovách, které už tady stály. Není to žádný rozvoj do volné krajiny nebo na volné pozemky. Jedním ze specifik zdejší turistické sezóny je, že je velmi krátká. Dřívější provozovatelé to většinou dělali tak, že tvrdě pracovali přes sezónu a na zimu jeli někam do teplých krajin. My se snažíme mít otevřeno – alespoň v některých provozech – celoročně a například v hotelu Orlík zaměstnáváme dvojnásobek lidí, než tomu bylo dříve. Vstup do tohoto odvětví se nám poněkud zkomplikoval tím, že to bylo právě v období pandemie. Naštěstí naši pracovníci jsou zaměstnáni, takže nám hodně pomohl stát kompenzacemi. Loňský rok byl pak prvním, kdy jsme se dostali z červených čísel.

K čemu má sloužit Strategická rada regionu Broumovska?

Strategickou radu jsme zakládali spolu s partnery – městem Broumov, Policí nad Metují, Teplicemi nad Metují, Společností pro destinační management Broumovska a Podnikatelským klubem Broumovska. Základní myšlenkou je, že v oblasti veřejné správy na vertikále moci a struktuře státu schází prvek, který je větší než obec a je schopen věnovat se regionálnímu rozvoji celého území, tzn. je schopen definovat potřeby toho území pro vyšší územně správní celky. Díky tomu může být lepším partnerem pro kraj nebo stát při realizaci opatření v tom daném území. Může se to týkat sociální oblasti, vzdělávání, péče o krajinu a dalších oblastí. To jsou tedy témata, nad nimiž se s kolegy setkáváme, koordinujeme naší práci a snažíme se definovat si priority a realizovat určité projekty. Aktuálně je to například projekt návratu vody do krajiny a stromové výsadby, který na Broumovsku od loňského roku probíhá. Druhou oblastí, které se aktuálně intenzivně věnujeme, je vzdělávání na úrovni základního vzdělávání a systému zřizovatelů.

A co poslední zmiňovaná oblast – impaktové investování?

Impaktové investování je terminus technikus pro podnikatelskou činnost, která nějakým způsobem reaguje na potřeby místa a snaží se mu pomoct. Kdybych měl dát příklad, takovým nejstandardnějším příkladem sociálního podnikání je založit si sociální firmu. Pro nás to představuje tiskárna Broumov a já mám velkou radost, že má za sebou další a vlastně úspěšný rok. Mimochodem, málokdo ví, že největším zákazníkem broumovské tiskárny je Slevomat. Všechny jeho dárkové vouchery se tisknou a rozesílají zákazníkům přímo z Broumova. Spokojených zákazníků má tiskárna celou řadu, takže to mě těší. Tiskárna provozuje také portál na fotoprodukty jako jsou kalendáře, potištěné hrnky atd. Je to lehce přístupné z internetu, takže každý může podpořit svým nákupem místní firmu. Vlastně v mém chápání je podnikání obecně užitečné, něco, co je potřeba vnímat jako potřebné. Ať už v jakékoli oblasti, platí se z něj daně a z nich se financují veřejné služby. Bez toho by to nešlo.

Tou druhou oblastí je sýrárna Braunauer, která není sociální firmou, ale přesto se jedná o snahu vrátit do regionu řemeslo, které tady dříve bylo. Stejně jako tiskárna, tak i činnost broumovské mlékárny skončila v 90. letech. Zajímavostí je, že hned na pozemku vedle staré historické mlékárny jsme postavili mlékárnu novou. Jedná se nejen o vrácení řemesla do kraje, ale také o využití místních surovin, místního mléka, které by se jinak odváželo pryč z regionu. Co se týče sýrárny, zatím se nám nedaří tak, jak bych chtěl, je to mnohem složitější obor, než jsme si představovali. Ale postupujeme dopředu, už dnes je běžné si některé ze sýrů zakoupit v obchodech na Broumovsku.

A nakonec podnikání v cestovním ruchu je také v této kategorii, vytváří pracovní místa, pomáhá prodloužit sezónu, a tím udržitelnost v této oblasti za cenu akceptace nízké ziskovosti takové investice. Tohle se špatně vysvětluje, ale řekněme to normálně, kdybychom chtěli s investory vydělávat peníze, jsou hotely a další aktivity na Broumovsku tou poslední volbou. Broumovsko je podinvestované a tohle je náš příspěvek k jeho rozvoji. Proto o tom uvažujeme jako o impaktovém investování, tedy takovém, kde míra zisku není jediným parametrem při rozhodování. Stále je to podnikání, předpokládáme, že naše aktiva budou vydělávat, ale netrváme na standardní ziskovosti od prvního roku, někdy dokonce stačí zhodnocení samotné nemovitosti.. 

Vy jste přišel na Broumovsko, když vám bylo 24 let a začal tady podnikat se svým otcem. Kdy jste si uvědomil, že se chcete podílet na rozvoji regionu?

Neexistuje žádný konkrétní okamžik, nějaké náhlé osvícení, v kterém bych si uvědomil, že to takhle chci dělat. Já si myslím, že většina lidí má potřebu žít naplněný život, jenž má nějaký smysl. Mně se shodou okolností otevřelo okno příležitostí dělat věci, které mi ten smysl dávaly. Ale nebylo to tak, že bych hledal a zkoušel. Prostě jsem přirozeně vstupoval do veřejného prostoru s nějakou iniciativou, která mi ten smysl dávala. Člověk to také dělá pro sebe. Když o tom přemýšlím a hodnotím to zpětně, zdá se mi jako pravidlo, že pokud naplňujete svůj smysl, něco svého, tak zároveň u toho máte možnost ovlivnit ten náš společný svět, promýšlet ho, snažit se ho měnit k lepšímu, nebo ho nějak posouvat. Nebo se o to minimálně se pokoušet… Dneska už je to vlastně služba, tato moje cesta, na niž jsem se vydal a pokračuji dál. Pořád mám motivaci, i když musím říct, že ji i někdy ztrácím. Především když je okolo hodně nepochopení a takového předsudečného jednání a přemýšlení.

Kde v sobě berete odvahu pouštět se do dalších velkých podniků s nejistým koncem?

Nevím, možná jsem tak ustrojen, že to není ani moje zásluha. Na světě jsou lidé, kteří když vidí nějakou příležitost, začnou vyhodnocovat potíže a rizika, které to může způsobit a jsou zde naopak lidé, kteří když vidí tu samou příležitost, vnímají dopady a přínosy, které to může mít. Také vám to může ublížit, ale pokud žijete vnitřně konzistentní život, tak vlastně do projektů nejdete s tím, že neuspějete a děláte všechno, co v té chvíli považujete za nejlepší. V tomto mám svědomí čisté. Ať se děje, co se děje, snažím se realizovat to nejlepší možné. Může dojít na chyby, nikdo není neomylný, nikdo není takový superman, aby všechno zvládnul skvěle. Je třeba umět se srovnat s tím, že věci nedopadnou, nebo že vždycky dopadnou trošku jinak, než jste si původně plánoval. To je prostě přirozené.

Rád bych k tomu dodal, že mi udělalo velkou radost, když vznikl koncept kreativního poutnictví, protože ten pracuje s něčím, co je mi blízké, a to je ta symbolika cesty, poutě. Kdy přesně říkáme to, co vy jste naznačila, že často ten nejtěžší okamžik, když chcete někam dojít, je udělat první krok a vyrazit na cestu. Je to velmi analogické s podnikáním nebo s aktivitami ve veřejném či neziskovém prostoru. Nejdůležitější je vykročit a zůstat na cestě. Není už tak důležité, jestli dojdete do cíle zítra, za týden, nebo za rok. To je ten princip malých každodenních hrdinství. Když si totiž dáte rovnou nějaký ohromný cíl a nastavíte se absolutně k jeho dosažení, může se vám stát, že to nedokážete. Anebo dokážete, ale potom to také není lehké. Je vysledováno, že tím hlavním pocitem po dosažení obrovských cílů není radost, ale úleva a únava. Proto je podle mě lepší definovat si směr, kterým jdete než cíl, kam chcete dojít. Vydat se na cestu a nehroutit se z toho, že to nejde třeba tak rychle, jak si člověk představoval.

Co byste přál Broumovsku?

Já bych spíš obecně přál lidstvu, abychom neválčili a nehledali svoji identitu ve vymezování se vůči jiným, ale dokázali ji formulovat pozitivně. Broumovsko by v tomto mohlo být světu i Evropě příkladem. V tom smyslu, že ukáže schopnost vytvářet nejen individuální, ale i regionální identitu, schopnost spolu mluvit a spolupracovat. Vůbec vlastně vnímám téma regionálního rozvoje a samosprávy do té míry důležité, že se připravuji na vstup do národní diskuse, která zde probíhá.