Politika potřebuje hlavně lidi z terénu

B. Fialová, M. Mašková, foto archiv T. Magnuska

Sobota, 7. září 2024

Sdílet na:

S maminkou a kamarádkou před sedmnácti lety založil v Náchodě terénní sociální službu Společné cesty. Dnes má 16 zaměstnanců a funguje v celém regionu. Ve zdokonalování sociálních služeb by rád pokračoval i v Senátu, kam kandiduje v nadcházejících volbách. „Ředitel sociální služby do Senátu patří,“ myslí si náchodský radní, režisér, moderátor a ředitel asistenční služby Tomáš Magnusek. 

Vy jste původním povoláním učitel, ale realizoval jste se jako herec, režisér, letos na jaře jste s komičkou Zuzanou Bubílkovou objížděl region s vystoupením S režisérem na cestách. Jak Vás v roce 2014, kdy jste se stal zastupitelem v Náchodě, napadlo dát se na politiku?  

Vždycky jsem tíhnul k věcem veřejným. Když mě bylo osmnáct, to je přes dvacet let zpátky, a všichni chodili na diskotéky, já zakládal mimoparlamentní stranu, která se tenkrát jmenovala Strana občanů republiky České. Zakládal jsem ji s panem Brojem, bývalým poradcem Václava Havla pro zemědělství, jeho tatínek byl vězněný komunistickým režimem. Stranu se založit podařilo, ale pak tam začali vstupovat různá individua a já odešel, protože se z toho stalo něco jiného. Pak jsem dlouho nic veřejného nedělal, až v roce 2014 jsem kandidoval v Náchodě a od roku 2018 jsem v radě města. 

A proč jste se teď rozhodl kandidovat do Senátu?  

Možná to bude znít zvláštně, ale já si myslím, že v Senátu nepotřebujete politickou stranu, můžete tam fungovat jako nezávislá osobnost. Můj dědeček vždycky říkal, že kdo chce s vlky být, musí s nimi výt. Já ale nechci zvedat ruku pro věci, jen proto, že jsem součástí nějaké strany. Na politice nejsem závislý finančně, mě živí vystupování, včera jsem například moderoval Babičku roku. Třeba teď v pondělí se v Náchodě hlasovalo o něčem, na čem jsme se nejprve dohodlo, že to podpoříme a pak zase se většina rozhodla, že ne. To se mi nelíbilo, tak jsem se zdržel. Já se taky potřebuju ráno na sebe moci podívat do zrcadla. 

Jak chcete v Senátu prosazovat změny, když nemáte za zády žádnou politickou stranu? Spojenci jsou potřeba k prosazení změn. Máte představu, s jakou stranou byste se případně spojil?  

Zatím ne, určitě jsou senátní kluby, které přicházejí v úvahu – třeba senátní klub, který vede Václav Láska (předseda klubu SEN 21 a Piráti) nebo Petr Vícha (senátní klub ANO a SOC-DEM) i osobnosti jako například Daniela Kolářová. Osobně si myslím, že když jsou prosazované změny dobré, tak těm lidem bude jedno, z jaké jsou strany a podpoří dobrou věc. U nás je chybou, že se pořád přemýšlí stranicky. Je třeba problémy řešit věcně, podle toho, co je pro lidi dobré, a ne podle toho, z jaké jste strany.

Na plakátech, které jsou k vidění na Broumovsku, nabízíte řešení v oblasti sociálních služeb. Vy jste zakladatelem a ředitelem sociální terénní služby Společné cesty. To je to nejpodstatnější, co se Vám v této oblasti v Náchodě podařilo?  

Když v roce 2007 vstoupil v platnost zákon o sociálních službách, což byla velká změna v sociálních službách, přišla za mnou tehdy ředitelka Nony, což je škola a stacionář pro děti s mentálním postižením a autismem, že kvůli této změně přijde o asistenty pedagoga a potřebuje to vykompenzovat. Že zákon umožňuje osobní asistenty, ale není, kdo by je registroval. Takže jsem založil službu, která to řešila, a nakonec se ukázalo, že tato terénní sociální služba je potřeba čím dál tím víc, i jako alternativa k pečovatelům. Společné cesty vedu už sedmnáct let, jsme v náchodském regionu jediní. 

Náchod nemá pečovatelskou službu?  

Náchod má pečovatelskou službu, ale jako asistenční služba jsme jediní. Rozdíl je v tom, že u osobní asistence si účtujete čas, kdežto u pečovatelské služby úkon. Pečovatelská služba má seznam úkonů, aktivit, které u klienta dělají. My jdeme k tomu uživateli a jsme tam třeba půl dne nebo celý den. 

Takže je to takový babysitting pro seniory.  

Může být, takový senior-sitting. Děláme s nimi hygienu, když potřebují nakrmit, doprovod k lékaři, přeprava sanitkou, aktivizační služby. Začínali jsme ve třech lidech, já, máma a kamarádka. Dnes máme 16 zaměstnanců a 45 uživatelů. Daří se nám pomáhat a dnes už nabízíme také sociální poradenství. Protože tyto věci začne logicky člověk řešit, až když mu přivezou domů řekněme babičku z LDN. Kde sehnat polohovací postel, kde sehnat příspěvek na péči a podobně.

Ve změnách v této oblasti byste tedy rád pokračoval i v Senátu?  

Ano, určitě bych rád podpořil a prosadil úpravy v chystaném zákoně o sociálním – zdravotním pomezí. Dnes totiž například pracovník sociální služby nemůže podat léky, i když má zdravotní vzdělání, což generuje situace, které nejsou lehké. Jezdil jsem třeba do Hronova k paní s demencí, která nesnesla ženský. 

Vy sám jezdíte za klienty?  

Jako ředitel dělám všechna sociální šetření, abych klienty znal. Když je to potřeba, tak jedu i do služby, ale je to spíš výjimka. U této paní to byla speciální situace, takže jsem jezdil já nebo kolega, abychom na pár hodin vystřídali jejího syna, který se o ní staral 24/7, aby mohl na chvíli jít a žít svůj osobní život. Protože nejde jen o péči o nemocné, ale také o pečující. Podle mě ředitel sociální služby do Senátu patří. Vidím to v Náchodě. Trvalo deset let, než lidem došlo, že je asistenční služba potřebná. Než si udělali třeba osobní zkušenost, kdy jsme se starali o někoho z jeho rodiny a začalo se jich osobně týkat. Můj syn je nejvíc v šoku, když přijde do kontaktu s mou prací, říká klobouk dolů. Ale možná i jeho se budou sociální služby jednou týkat, stejně jako každého z nás. Takže buď budu sedět v kanceláři a držkovat nebo se pokusím něco změnit. Proto ten Senát. 

Nemyslíte si, že lidé jako vy jsou užitečnější v terénu a při přímé práci s lidmi, než v politice?

Naopak. Když je například ministrem resortu člověk, který s problematikou nemá žádnou přímou zkušenost, tak je to špatně. Já si myslím že do politiky musí chodit hlavně lidi z praxe, lidi z terénu.