Postupně se dostávám od designu k softwaru

Text a foto Michaela Mašková

Sobota, 22. února 2025

Sdílet na:

„V roce 2019 mi umřela televize. Mám ji tam už jen jako dekoraci. Nejraději si sednu k mikroskopu, pod kterým se mi otevře fantastický svět, který mě úplně naplňuje. Dá se říct, že každý den objevuji něco nového,“ říká fotograf neviditelného světa Jiří Flégr z Otovic. Jeho fascinující fotografie mikrosvěta, konkrétně fosilního planktonu, jsou k vidění do 1. března v broumovské Galerii LokArt.

Vy máte k tomu, co vás přivedlo k fotografování mikrosvěta, specifický příběh. Podělíte se?

To ano, i když mě to trochu potrápilo. Jednou jsem byl fotit na Koruně, a kromě krásných fotografií jsem si přinesl také klíště. Tím to všechno začalo. Rok a půl jsem chodil k doktorům, kteří nedokázali přijít na to, co mi je. Nakonec jsem sám sobě diagnostikoval boreliózu. Dal jsem svoji krev pod mikroskop a pak jsem šel za doktorem a řekl mu: „Pane doktore, tohle jsou spirochety a já mám boreliózu.“

Vy jste mu je vyfotil? Ten musel koukat!

Ano, přinesl jsem je na videu. Doktor byl překvapený, v životě je neviděl. Bohužel už se dneska v laboratořích používají analyzátory, automaticky se testuje na protilátky. Jenže ty jsou v krvi jen po nějakou dobu. Po čtyřech letech už tam protilátky nejsou.

Takže vás k fotografování mikrosvěta přivedla borelióza?

Ano. Jak jsem tak brouzdal po internetu a hledal, co mi je, objevil jsem obrázky mikrosvěta – fotografie planktonu, rozsivek a radiolarií a začaly se mi líbit. Já fotím někdy od 15 let a takové ty krajinky a východy a západy slunce už mám okoukané, chtěl jsem nějaké zpestření. Fotil jsme také vážky a motýly, a to už je jen krůček k mikrosvětu, ale musíte na to mít vybavení. Začal jsem si tedy kupovat mikroskopy, tenhle tady na fotce mám až z Kanady. Bohužel v naší republice asi není nikdo, kdo by se skládání a preparacím věnoval, neměl mi kdo poradit. Začal jsem tedy hledat po internetu a navázal jsem kontakty s lidmi ze světa, kteří se tím zabývají. Dneska si dopisuji s lidmi z Ameriky, Itálie, Německa, Maďarska… zkrátka z celého světa.

Jaké vybavení používáte?

Používám kombinaci kvalitního mikroskopu s digitálním fotoaparátem. Ten je zasunutý shora do mikroskopu a je vybavený také kvalitním videem. Když si pak zachycený organismus promítnu na počítač, ještě se to všechno zvětší. Dostávám se tedy na zvětšení 1:10 000. Bakterii na monitoru vidím ve velikosti 3 milimetrů a červenou krvinku ve velikosti 7 centimetrů. To je obrovské zvětšení, protože červená krvinka má 7 mikronů. Používám také spoustu technických vychytávek, které jsem si sám vymyslel. Doma mám úplnou laboratoř…

A kde berete mikroorganismy?

Pokud jde o živé vzorky rozsivek, tak je naberu třeba tady ve Stěnavě. Jednu takovou mám tady ve vitríně pod sklem. Je na ní krásně vidět, jak má v sobě roztoky. Jsou to takové olejové kuličky, které způsobují, že ve vodě plave, nespadne na dno, ani nevyplave na hladinu. Dokáže svoji polohu regulovat. Je to moc zajímavý živočich, který je složený ze dvou částí – jedna se jmenuje epitéka a druhá hypotéka… Fakt! Vypadají trochu jako krabice od bot. Rozmnožují se dělením.

Takovou živou rozsivku si dám tedy na sklíčko pod mikroskop a mohu ji vyfotit nebo natočit video. Živé se fotí obtížně, protože se pohybují. Někdo používá blesky, ale to mě moc nebere. Já mám raději fosilní mikroorganismy, které jsou uložené v hornině. Mohu si z toho udělat preparát a vyberu si ty nejlepší.

Takže to, co zde vidíme, jsou fosilní mikroorganismy? Jak je sbíráte?

Ano, všechno, co tu vidíme, jsou pravěké mikroorganismy vypreparované ze vzorků hornin. Jsou to rozsivky, radiolarie a další – zkrátka pravěký plankton. To jsou vlastně živočichové, kteří si vytvořili schránku, poté odumřeli a spadli na mořské dno. Napadaly na ně různé vrstvy a oni v nich zůstali. Spolupracuji například s jedním geologem z Brna, který mi tu horninu – jedná se v podstatě o jíl – posílá. Kolem Brna bylo totiž před 15 miliony let tropické moře a v něm tyto sedimenty zůstaly. Já to pak musím vytěžit, třeba na jemných sítech, z nichž je vyplavím vodou. Problémy mi dělaly kulaté radiolarie, nedokázal jsem je pořádně vyčistit. Poslední dobou proto používám ultrazvuk, který rozechvěje prachové části a ty se pak dají vyplavit pod vodou. Když už jsou vyplavené na sítě, vybírám si ty nejlepší pod inverzním mikroskopem. Mám k tomu svoje vynálezy – používám skleněnou desku s prohlubní, nad níž dám krycí sklíčko s želatinou. V té jednotlivé vzorky drží. Celé to pak strčím pod mikroskop a nabírám je… Je to technicky obrovsky náročná práce. Představte si, že jde o vzorky velké v desetinách milimetru a menší.

To musíte být hodně opatrný, že? Umím si představit, že takový vzorek odfoukne i prudký výdech.

To tedy ano. Musím k tomu také používat mikromanipulátor, to se nedá dělat rukama. Mikromanipulátor jsem šikovně vydražil na eBay, byl za podezřele nízkou cenu. Pak jsem přišel na to, že v něm byl špatný šroubek a podavač drhnul. Naštěstí jsem si to jako správný český kutil opravil a získal jsem přístroj, který když je nový, stojí 130 tisíc. (smích)

Máte nějaký zdroj prehistorického planktonu také z Broumovska?

Ne, tady takové usazeniny nejsou. Jen živé vzorky ve vodě. U nás jsou daleko starší horniny nebo vyvřeliny, v nichž to není. Musím jít do oblastí, kde se rozsivky vyskytovaly. Jednou jsem byl v rezervaci Sos u Františkových Lázní, tak tam jsem si se souhlasem správce nabral vzorky. Ono se tomu také říká „křemelina“ a používá to třeba pan Školník v Hobře na výrobu desek. To jsou právě ty křemičité fosilní schránky, které mají fantastickou filtrační vlastnost. Zachycují kaly a nečistoty.

Byl jsem také v jedné lokalitě u Bíliny, existuje také obrovská lokalita, kde se to těží, a to jsou Borovany v jižních Čechách. Hlavně mě však upoutalo Slovensko a Maďarsko, jeli jsme tam v roce 2016 na expedici s kamarády. Bylo to velké dobrodružství, protože lokality jsou sice známé, ale sto let staré, takže nejsou vůbec popsané. Mě se to však podařilo vypátrat. Představte si, že tam zrovna u jednoho kostela dělali sloupy veřejného osvětlení. Nabral jsem si tam vzorek hlíny z jednoho výkopu a ty rozsivky vidíte támhle na fotce….   

Zajímavá expedice byla také na území bývalých Horních Uher. Hledal jsem lokalitu v minulosti známou jako „Bóry Hungáry“, což už dneska samozřejmě neexistuje. Nakonec jsem to vypátral díky jednomu anglickému článku a vcelku vágnímu popisu. Nastudoval jsem všechny možné mapy a lokalizoval jednu rokli. Přivezl jsem si odtamtud nejkrásnější rozsivky. Když jsem to pak zveřejnil, strhnul se na internetu docela poprask. Všichni chtěli také vzorek. A tak jsem díky tomu vyměnil horniny z míst, kam bych se nikdy nedostal, například z Nového Zélandu.

A kolik takové horniny potřebujete?

Stačí mi hrst, pár deka. Samozřejmě záleží na koncentraci. Například to, co mám z pobřeží Dánska je obrovsky koncentrované, protože tam bylo moře. Asi nejkrásnější, co mám, je však z těch Borů.

Co vás na pravěkém planktonu fascinuje?

Design. To je to první, co člověka upoutá. Protože už to však dělám dlouho, začal jsem už také přemýšlet o tom, co ten krásný design vytvoří. Koupil jsem si fantastickou knížku Ve víru evoluce od doktora Štěpána Ruckého. Pan doktor je věřící, ale není to žádný demagog a v knížce krásně popisuje, že nejde jen o evoluci, ale musí být přítomen i nějaký bonus… Něco navíc, co by jen evoluce nedokázala vyrobit. Protože to základní, co to ovládá, je strašně složité a nemohlo to vzniknout jen evolucí. Já se tedy dostávám postupně od designu k softwaru.

Používá se v té knížce slovo bůh?

Používá ho dost často. Jak dobře víme, je to termín, k němuž se dostávají vědci, kteří zkoumají vesmír, kvantovou fyziku apod. Já sice nejsem věřící, ale už se k tomu také pomalu dostávám. Nemluvím ale o náboženství, ale o určité esenci. Něco tam venku je, ale člověk se to nedozví, protože je toho součástí.

Když se vrátíme k designu mikrosvěta, kde se berou barvy, které na vašich fotografiích vidíme?

Jsou tvořené světlem, které prochází rozsivkou jako optickým hranolem. Dochází k rozkladu světla. Jinak rozsivky jsou ve skutečnosti bílé. S barvami je to samozřejmě mnohem efektnější. Já jsem si také k mikroskopu nakoupil tzv. Nomarského kontrast, což jsou optické členy, které obraz vychylují a zase spojují a tím se stává plastickým. Pracuji také s mnohočetnou hloubkou ostrosti, jednu fotografii cvaknu třeba i padesátkrát. Proto jsou fotografie tak vykreslené.

Chystáte se ve focení mikrosvěta ještě pokračovat?

Ano, určitě, ale teď mě zaujali brouci. Jsou o kousek větší… (smích). Už jsem s tím koketoval kdysi, protože fotím průběžně vážky. Nechystám se však fotit celé brouky, ale detaily jako jsou nohy, klouby, oči… To je něco podobného jako plankton. Technické detaily jsou fascinující. To budu mít na dlouhé zimní večery.