Poznávala jsem Broumovsko srdcem
Ve čtvrtek 15. srpna bude v Opatských sálech broumovského kláštera uvedena premiéra nové divadelní inscenace Dobré dílo – komorní meditace, která připomene životy a dílo Sigismunda Ludvíka Boušky, Jana Anastáze Opaska, Josefa Škvoreckého, Karla Kryla, Marie Stryjové a dalších osobností spojených (nejen) s krajem pod Hvězdou. Autorkou scénáře je česko-polská básnířka, překladatelka a publicistka Renata Putzlacher, se kterou přinášíme krátký rozhovor.
.jpg)
Navazuje Dobré dílo nějakým způsobem na inscenaci HRA-NIC-e, kterou jste připravili s režisérem Radovanem Lipusem před 9 lety také v broumovském klášteře?
Ano, naše komorní divadelní „meditace“ navazuje na tu úspěšnou inscenaci, která se dočkala nejenom v Broumově mnoha repríz, dokonce se v ní objeví i někteří herci, kteří s námi tehdy spolupracovali. Když jsem byla v roce 2014 přizvána nadšenci ze Vzdělávacího a kulturního centra Broumov k napsání divadelní hry mapující tisíciletou historii Broumovska, dostaly se mi do ruky materiály, týkající se tohoto regionu i kláštera. Poznávala jsem tehdy Broumovsko srdcem, a pak jsem strávila spoustu hodin v knihovnách, protože jsem chtěla vědět víc o prvních osadnících, benediktinech, architektech, konfliktech, ale především o tom pozitivním, co nám tady ti, kteří žili před námi, zanechali. O titulní Hranici jsem začala přemýšlet jako o bytosti, která nás musí provést příběhem od prazačátků až do konce. Ve 20. století se tato postava potkávala s Emerichem Rathem, všestranným sportovcem, trempem a posledním českým indiánem, jehož příběh známe z filmu Poslední závod (2022) nebo inscenace Cesta Emericha Ratha (2018), která také vznikla speciálně pro divadelní sál Dřevník v areálu broumovského kláštera.
Během zkoušek jste tehdy některé postavy a příběhy ale museli vyškrtnout, že?
HRA-NIC-e měla podtitul „hudebně-divadelní slalom dějinami Broumovska“ a my jsme prostě ke konci inscenace museli „zkrátit trať“, abychom se po dvou hodinách, vyprávějících o dobách minulých, dostali k současnosti Broumova i kláštera. Bolelo mě srdce a slíbili jsme si, že se k některým postavám a událostem vrátíme třeba v komornější verzi, věnované 20. století. Dobrým dílem splácím tento dluh. Navíc jsem si od začátku pohrávala s myšlenkou, že bychom mohli hrát tento příběh v samotném klášteře, v jeho Opatských sálech. Myslím si, že je to velká výzva nejenom pro nás, realizátory, pro hostující profesionální i místní amatérské herce, ale také pro publikum.
Jak dlouho vznikal scénář k Dobrému dílu? Kde jste čerpala informace a inspiraci?
Pamatuji si, že jsme měli pracovní název tohoto projektu: Houby z Broumovska. Tak se jmenoval atlas hub, který sestavil benediktin Sigismund Ludvík Bouška, jenž se objevil jako jedna z mnoha vedlejších postav v HRA-NIC-i. Pak jsem si během návštěvy Broumovska v roce 2017 s velkým zájmem prohlédla výstavu Bezděkovský kostelíčku, koupila jsem si v Břevnovském klášteře stejnojmennou knihu, jejímž autorem je Petr Bergmann, a šla jsem i na místní hřbitov, kde je S. Bouška pohřben.
Proto jste z mnoha osobností spojených s Broumovskem i Břevnovem vybrala i Anastáze Opaska?
Na Břevnově je pohřben Karel Kryl (jehož kulaté výročí narození i smrti letos slavíme) a arciopat Anastáz Opasek, jeho „otcovský přítel“. Krylovy písně jsem překládala do polštiny už během svých studií v Krakově, také mě velmi zajímalo dílo a život A. Opaska, především doba exilu, kdy spoluzakládal sdružení Opus bonum (Dobré dílo). V bavorském Rohru se „opat chuligán“ potkával s K. Krylem, který na akcích Opus bonum vystupoval. Nastala doba intenzivních studií, v brněnské Moravské zemské knihovně jsem si četla Bouškovy i Opaskovy básnické sbírky, koupila jsem si i povídky Marie Stryjové z prostředí obce Božanov. Nejtěžším úkolem bylo poskládat všechny ty příběhy dohromady.
Kromě toho, že jste autorkou scénáře Dobrého díla, jste také jeho dramaturgyní a budete se v klášteře účastnit intenzivního čtrnáctidenního zkoušení před srpnovou premiérou. Můžete přiblížit, co pro vás tato profese znamená a v čem spočívá její náplň u Dobrého díla?
O dramaturzích se občas říká, že znají scénář, který nenapsali, mají přehled o inscenaci, kterou nerežírují a o veškerých pracích kolem představení, které nevykonávají. Já jsem scénář napsala a v srpnu jdu na plac, abych byla režisérovi i jiným kolegům po ruce a abych v tom tradičním realizačním chaosu byla člověkem, který si zachovává určitý odstup a občas řekne, že jdeme správným směrem. Nepochybuji, že se text hry bude ještě během zkoušek měnit, a právě tu nejistotu i tvůrčí kvas mám ráda. Jsem týmový hráč a na náš tým se těším, protože je v něm spousta inspirativních osobností a také mladí nadšenci z Broumovska.
.jpg)