Přeji si, aby moje země a můj lid i nadále nacházeli sílu odolávat zlu
„V Broumově na mě nejvíce zapůsobil způsob, jakým se reflektuje paměť a jak se v pohraničí, na základě složité historie, formuje identita města. Navíc je to prostě krásné, útulné a klidné místo, kde jsem si mohla oddechnout a pracovat na své knize – to je v dnešní době velký luxus,“ říká v rozhovoru ukrajinská básnířka a spisovatelka Kateryna Kalytko, která byla v Broumově na literární rezidenci.
.jpg)
Na čem jste během rezidence pracovala?
Pracovala jsem na knize esejů, která vyjde v roce 2026. Věnovala jsem se zejména několika textům věnovaným ukrajinské historické oblasti Budžak na jihu země v Oděské oblasti a jejím obyvatelům.
Co vás vedlo k rozhodnutí zvolit si toto téma?
Budžak je pohraniční oblast, místo pozoruhodné etnické a kulturní rozmanitosti a moje velká láska. Jde o jedinečný region, kde je jasně vidět, jak život v multikulturním prostředí formuje identitu. A nejen regionální identitu – vychází odsud impuls, který je důležitý pro celou zemi.
Během celé rozsáhlé ruské války proti Ukrajině byl tento region kvůli své pohraniční poloze obtížně dostupný. Na konci roku 2025 nepřítel zaútočil na jedinou zbývající trasu vedoucí tam, zničil most a logistiku téměř znemožnil. Téměř celý prosinec žili lidé bez elektřiny a základních potřeb.
Jako dobrovolník podporuji místní obyvatele. Vím o nich mnoho dobrého a chci, aby hlasy a barvy této úžasné země zůstaly slyšet a byly viditelné: aby se lidé necítili opuštění jako na ostrově a aby všichni Ukrajinci věděli, jaký kulturní a etnografický poklad sdílíme.
Českou republiku jsem už mnohokrát navštívila a je to země, kterou miluji.
Jak se vám líbilo vaše místo pobytu? Inspirovalo vás to nějak k tvorbě?
Místo mého pobytu bylo mimořádné. Bývalé Sudety samotné jsou fascinující a komplexní zemí, která člověka nutí zamyslet se nad tím, jak velkolepá historie formuje lidskou přítomnost, jak lidé proměňují zemi a svůj vlastní osud svými rozhodnutími. Je to také hranice se vší svou složitostí a neklidem a já jsem se hluboce zajímala o vnímání zdejší atmosféry, pozorování jemné struktury místní paměti. S tímto druhem materiálu pracuji ve svém psaní.
Fara Hoprich je navíc samo o sobě velmi zvláštní místo a s obdivem jsem sledovala, jak do něj Anna a Adam vdechli nový život, jak tato obnova proměnila prostor a komunitu kolem něj. Je to příběh, který ve mně zůstane na dlouhou dobu.
Překvapilo vás něco v Česku, nebo konkrétně v Broumově?
Českou republiku jsem už mnohokrát navštívila, takže tentokrát to nebylo ani tak o překvapení, jako spíše o poznání toho, co už tu miluji. Tuto zemi opravdu miluji, je mi pravděpodobně nejdražší ze všech našich nejbližších sousedů. Vždycky tu cítím vřelost, empatii, podporu a smysl pro humor, který je velmi blízký ukrajinskému. Tentokrát tomu nebylo jinak.
V Broumově na mě nejvíce zapůsobilo to, co jsem zmínila dříve – způsob, jakým se reflektuje paměť a jak se v pohraničí, na základě složité historie, formuje identita města. Navíc je to prostě krásné, útulné a klidné místo, kde jsem si mohla oddechnout a pracovat na své knize – to je v dnešní době velký luxus.
Na co se těšíte v blízké budoucnosti?
Dokončuji práci na dvou nových knihách: sbírce básní a knize esejů, obě by měly vyjít v roce 2026. Také pokračuji v práci na románu, který píšu už velmi dlouho – komplexním zkoumání identity a psychologie války, které se odehrává na pozadí první světové války a první ukrajinské války za nezávislost. A začala jsem pracovat na dalším románu, poněkud fantasmagorickém pokusu o zamyšlení nad tím, kým se staneme po přežití současné války a s jakými tóny se vlijeme do proudu velkých dějin.
To se týká mé práce. V soukromí si přeji, aby moje země a můj lid i nadále nacházeli sílu odolávat zlu. A stojím za všemi.
Rezidence pořádá Lviv Dialogue ve spolupráci s Českým centrem Kyjev a Vzdělávacím a kulturním centrem Broumov. Projekt Literárních rezidencí Broumov 2025 je podpořen Evropskou unií v rámci House of Europe.
