Spolupráce se ZUŠ Broumov byla stěžejní, říká Štěpánka Balzarová

Jan Školník, foto archiv Úterý, 14. října 2025

Sdílet na:

Před dvěma lety měla v Broumově premiéru Operka o ztracené vodě skladatelky a trumpetistky Štěpánky Balcarové. Na jejím vzniku se podílel Matěj Forman, a především děti ze ZUŠ Broumov pod vedením Štěpána Přibyla. Nyní je připravena k vydání na CD a na podporu jeho vydání běží veřejná sbírka na Donio. „Úsměv na tváři, radost, ponaučení z příběhu a spoustu melodií, které si budou sami ještě dlouho zpívat,“ odpovídá Štěpánka Balzarová na otázku, co by si měli děti i dospělí z operky odnést.

Možná velký optimista, ale v Broumově je vždycky skvěle! Štěpánka Balzarová

Vydáváte CD k projektu O ztracené vodě, který měl premiéru v broumovském klášteře. Jak tenhle nápad na jazzovou operku vlastně vznikl a proč jste ji poprvé uvedla právě v Broumově?

Asi před 10 lety jsem hrála na trubku v jednom francouzském provedení opery Brundibár od židovského skladatele Hanse Krásy. Brundibár je napsaný také pro dětské interprety. Z toho spojení profesionálního a dětského světa jsem byla úplně unešená! Tam vznikl nápad napsat operu pro děti, ale samozřejmě jazzově. O ztracené vodě mělo premiéru právě v Broumově, protože celý její vznik, jak finančně, tak produkčně, zaštítilo Vzdělávací a kulturní centrum Broumov. Byl to poměrně náročný a dlouhý proces a bez této pomoci by se mi to nikdy nepovedlo. Stěžejní byla také spolupráce se ZUŠ Broumov, kde jsou nejenom skvělé a nadané děti, ale i velmi zodpovědný a erudovaný pedagogický sbor v čele s ředitelem Štěpánem Přibylem. Pomoc a spolehlivost těchto dvou partnerů pomohla tomu, že jsme operku mohli provést podle našich nejtajnějších přání. 

Jak se liší práce na „hudební pohádce“ od komponování klasické jazzové skladby?

Dávala jsem si větší pozor, abych nezačala psát příliš složité melodie nebo rytmy. Nechtěla jsem, aby se dětem operka špatně zpívala. Ale také jsem nechtěla, aby byla hudba moc jednoduchá. Psala jsem tedy jednodušší melodie, ale se složitější harmonií nebo rytmickou texturou tak, aby skladby nezněly podbízivě nebo hloupě.  Dbala jsem také o žánrovou pestrost. Posluchači mohou slyšet parafráze na ragtime, jazzovou baladu, pochod ve stylu dechové hudby, sólovou část pro smyčcové kvarteto a další.

Režisérem a vypravěčem je Matěj Forman. Jak se vám podařilo ho získat a čím obohatil příběh svým stylem vyprávění?

Sama vlastně nevím, jak se mi ho podařilo získat. Moc se mi líbila jeho tvorba, a tak jsem si na něj sehnala telefon a zavolala jsem mu. Měli jsme schůzku na Lodi Tajemství v Praze, vyprávěla jsem mu o mých plánech, ale neměla jsem tenkrát jistotu, zda se na operku seženou potřebné peníze. Poslouchal a poslouchal a pak řekl, že do toho půjde. A ejhle, o dva roky později, v roce 2023, na té samé lodi, proběhly pražské reprízy operky v rámci Festivalu Aréna. Matěj Forman je tedy s operkou spjatý od samého začátku, každou scénu a každé zvířátko zná jako své boty. Nedokážu si představit, že by vypravěče dělal někdo jiný.

Část nahrávání probíhala přímo v Broumově. Jaká byla práce ve studiu a jaké to bylo vracet se s hudbou zpátky na místo premiéry?

Asi budu znít jako šílený optimista, což vlastně úplně nejsem, ale v Broumově je vždycky skvěle! V klášterním nahrávacím studiu nám byla sice v lednu zima, ale zato jsme se zahřáli intenzivní prací. S dětmi jsme pracovali tři dny, pilovali jsme nejen zpívání, ale i jejich herecké projevy a sólové výstupy. Děti udělaly zase ohromný pokrok a jsem na ně moc pyšná.

Co pro vás osobně bylo nejtěžší – skládání hudby, organizace celého představení, práce s interprety, nebo samotná produkce nahrávky?

Každá fáze může být svým způsobem těžká. Ale když k sobě máte dobrou partu lidí, což my jsme měli, tak i ty občasné nesnáze nakonec přebije pocit radosti z povedené práce. 

Na vydání desky běží veřejná sbírka na Donio. Jak prožíváte to, že lidé mohou projekt přímo podpořit a stát se tak jeho součástí?

Podobné crowdfundingové sbírky moc ráda. Dokáží lidi spojit a nadchnout pro společnou věc. Sama často jiným interpretům na jejich projekty přispívám a mám pak pocit, že jsem jejich součástí, moc jim fandím a nadále je sleduji. Naše sbírka má výborné ohlasy a lidé mi posílají krásná slova povzbuzení. No, a miluji pak ten moment, kdy balím odměny a posílám přispěvatelům s osobním poděkováním.  

Co byste si přála, aby si děti i dospělí z příběhu O ztracené vodě odnesli?

Úsměv na tváři, radost, ponaučení z příběhu a spoustu melodií, které si budou sami ještě dlouho zpívat.

Chystáte už další projekty, které propojí jazz a pohádku – nebo na čem teď pracujete?

Ne, jazz a pohádku momentálně v plánu nemám. Jednak doufám v další reprízy a také v to, že by O ztracené vodě mohla začít žít svým vlastním životem. Bylo by úžasné, kdyby se nastudování operky chopili pedagogové z jiných ZUŠ a provedení realizovali v rámci svých možnosti po svém, tedy možná úplně jinak... V roce 2026 budu ale propojovat opět jazz s polskou poezií, tentokrát s básněmi židovské básnířky Zuzanny Ginczanki. Premiéru chystáme, jak jinak než v Broumově, v rámci koncertů Art Café v roce 2026.

CD je možné podpořit ZDE.