Stát by měl vypisovat dotace co nejobecnější
Středa, 11. května 2022
Martínkovice se mohou pochlubit dobře fungující komunitou, obchodem i hospodou. Jak v pravidelném rozhovoru se starosty popisuje pan starosta Jaromír Jirka, jako všechny ostatní obce je trápí složité státní dotační mechanismy.
Jak se žije v Martínkovicích?
Řekl bych, že v Martínkovicích se žije podobně jako v ostatních obcích na Broumovsku. Oproti některým jiným obcím tu máme velmi dobře fungující obchod a hospodu – těch si ceníme. Podobně je to se spolky – máme tu vícero aktivních spolků: sportovce, hasiče, spolek Hraběnky, početný Klub důchodců a myslivce.
Řekl byste, že je zde dobře fungující obecní komunita?
Ano. Trochu to nabouraly dva roky s covidem, ale nyní se to zase pěkně rozbíhá. Zrovna v neděli budeme mít oslavu Dne matek v kulturním domě, to je taková větší akce. Máme pravidelný kalendář akcí na celý rok, k tomu se přidávají akce nárazové, když má někdo nějaký nápad… Stává se, že už se těžko hledá termín, jako třeba teď v květnu. Letos třeba přibyla znovuobnovená Svatojiřská pouť z Otovic k nám do Martínkovic. Je to díky lidem, kteří se dali dohromady – dva jsou z Otovic a paní Smékalová, která se svým mužem koupila místní faru. Já si ještě jako dítě tuto pouť pamatuji s pouťovými atrakcemi. Nyní to proběhlo trochu jinak, vrátili jsme se k původnímu poslání pouti. Byla mše svatá a šlo se od kostela z Otovic ke kostelu v Martínkovicích. Z mého pohledu byl pěkně nachystaný i další program pro děti i dospělé. Bylo to fajn. Doufám, že příští rok se pouť podaří uspořádat znovu. Navíc se objevily další nápady, kterými by se to dalo doplnit.
Pojďme se ještě vrátit k tomu, že máte obchod. Vy ho jako obec podporujete?
Ano, podporujeme ho už řadu let. Vstoupil do toho také kraj se svojí podporou malých obchodů na venkově, takže to také využíváme. V loňském roce podobný dotační titul vypsal i stát, ale neudělal to úplně šťastně. Je to bohužel jako s řadou jiných věcí, chybí koncepce a vzájemná koordinace zúčastněných subjektů. Kraj vypsal loni na jaře svůj dotační titul a obce a obchody, které měly zájem, toho využily. Někdy v létě přišel stát s podobnou možností, avšak kdo už dostal peníze od kraje, nemohl státní podporu využít. Snažili jsme se to tedy prostřednictvím božanovského starosty Karla Rejchrta a Svazu měst a obcí České republiky připomínkovat, aby se stát dohodl s kraji a obcemi – jsou-li peníze k mání, ať je možné je rozumně využívat. Pokud by se spojily finanční prostředky poskytnuté státem, krajem a obcí, už by to byla částka, která by pro provozovatele venkovských obchodů měla význam a ty peníze by byly vynaloženy efektivně. Jinak dáváme jako obec každoročně 50 tisíc korun, stejně tak kraj a státní peníze se nakonec nevyčerpají.
Obchod v obci je důležitý. Co všechno si u vás můžu koupit?
Samozřejmě, je tu řada starších lidí, kteří mají problém si větší nákup z Broumova dopravit. U nás nakoupíte všechno – maso, ovoce, zeleninu, pečivo, ostatní potraviny a drogerii. To, co nemají, si můžete i objednat. Musím říct, že mám srovnání, neboť jsem přejel republiku na kole a hodně jsme se stavovali ve vesnických obchodech. Po cestě jsem takhle dobře zásobený obchod na malé vesnici nepotkal. Lidé to oceňují.
Co dalšího nabízíte občanům?
Máme školku, 1. stupeň základní školy, knihovnu, Poštu Partner…
Máte plnou školu?
Nemáme. Naplněná kapacita je jen ve školce. Do školy by se nám ještě nějaké děti vešly. Není právě jednoduché sehnat učitele a dětí je málo kvůli stárnutí populace. V současnosti máme asi 509 obyvatel.
Máte podobnou zkušenost jako v ostatních obcích, že počet obyvatel klesá?
My se vcelku držíme. Zhruba před deseti lety jsme měli asi o 40 lidí víc, ale v podstatě se držíme okolo 500 obyvatel.
Snažíte se nějakým způsobem lákat do obce rodiny s dětmi? Například nabídkou bydlení?
S bydlením je to trochu komplikovanější. Nejsme v právě ideální době. Zhruba před třemi lety byl velký zájem o pozemky. Co jsme měli, to jsme rozprodali. Bohužel s obrovským nárůstem cen stavebních materiálů tento boom opadl. Majitelé pozemků dokonce ani nestaví, protože ceny jim vylétly několikanásobně. Lidé se také ptají na nájemní bydlení, my však máme jen jeden obecní byt, který je potřeba zrekonstruovat. Nyní v něm bydlí Ukrajinci. Máme na ten objekt vypracovanou projektovou dokumentaci a vydáno stavební povolení. Mělo by vzniknout šest nových bytů plus ten jeden stávající. Problematicky se však shánějí peníze. Hledáme kde se dá, právě to zkoušíme přes Národní plán obnovy.
Je něco, co vás v obci trápí?
V tuhle chvíli úplně ne. Před dvěma třemi roky jsme však řešili nedostatek stavebních pozemků. Stejně jako jinde nám do toho mluví Správa CHKO, která reguluje územní plány a tím i rozvoj obce. Tohle ovšem teď bezprostředně kvůli cenám staveb neřešíme. Vím, že je to špatně a že v budoucnu se problém znásobí. Dalším problémem je pochopitelně stárnutí populace – dopadem je pak nenaplněná škola, ubývání členů ve spolcích…
Na druhou stranu sem přicházejí žít mladí a aktivní lidé, jako jste zmínil třeba paní Smékalovou…
To je samozřejmě dobře. Přinášejí s sebou nový pohled na věc a nápady, které my už kolikrát ani nemáme. Věřím, že do budoucna budou pro obec velkým přínosem. Jsou aktivní a šikovní.
Pokud byste měl říct, co Vás těší?
Těší mě, že tu máme řadu lidí, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas ostatním a něco pro ně udělat. Z toho mám opravdu radost.
Mnoho starostů zmiňuje přebujelou byrokracii, složité financování i způsob vypisování dotací a další. Souhlasíte?
To bych podepsal. Dokonce jsem o tom napsal do našeho zpravodaje článek. Pokud chce někdo dát někomu peníze a chce něco podpořit, měl by se snažit, aby to bylo co nejjednodušší a nejpřijatelnější. Nemluvím o kraji, musím říct, že kraj to dělá dobře a pomáhá nám. Ale zase tam není tolik peněz jako ve státních, či evropských dotacích. Mám však pocit, že tyto dotace jsou vypisovány proto, aby byly vypsány a aby je nikdo raději moc nechtěl. Jsou tam často těžko naplnitelné podmínky. Přestože bychom tyto peníze potřebovali, už o ně ani kolikrát raději nežádáme. Pokud by tedy chtěl stát obcím pomoci, měl by vypisovat dotační tituly co nejobecnější, jako to dělá kraj, aby byly použitelné na to, co obce potřebují.
Je nějaká šance na změnu? Dávají starostové podněty státu?
Určitě se o to snažíme. Jsme dlouhodobým členem Svazu měst a obcí a hodně to řešíme s Karlem Rejchrtem, který je v těchto věcech velmi aktivní. Svaz měst a obcí se k této problematice hodně vyjadřuje, ale máme pocit, že to vlastně nikdo nechce moc poslouchat. Je to taková státní mašina, kterou lze těžko měnit. Za dobu, co jsem starostou, jsme vyplňovali nepočítaně rozvojových dokumentů, přehledů našich záměrů a investičních potřeb pro nejrůznější instituce, ministerstva, rozvojové agentury… Pravidelně se mluví o tom, že až bude vytvořen přehled toho, co obce vlastně chtějí, dotační mechanismus se přizpůsobí jejich potřebám. Zatím se to však nějak nedaří.
Zaznívá, že Broumovsko je vnímáno jako hospodářsky a sociálně ohrožená oblast. Souhlasíte s tím? Co by podle vás Broumovsku pomohlo?
Něco na tom asi bude. Vidíme to například na mladých lidech, kteří jsou trvale hlášeni v obci, ale fakticky tu po většinu roku nežijí. O něčem to tedy vypovídá. I když nyní se to trochu změnilo. Kvůli covidu začala řada lidí pracovat z domova a na venkov se zase vrátili.
Asi by pomohlo, kdyby lidé dostávali stejné výplaty jako ve vnitrozemí. Dostupnost je vcelku dobrá, komunikace na Broumovsku se za poslední roky zlepšily. Zřejmě by pomohl obchvat Náchoda. Vím, že místní podnikatelé, kteří hodně cestují, si stěžují, kolik času jim zabere, než dojedou na dálnici.
Z mého pohledu by také pomohla jiná dotační politika státu vůči zemědělcům. Dnes je to často nastavené tak, že dostávají peníze za to, že nic neprodukují. To je podle mě velmi špatně. Hodně se mluví o soběstačnosti v základních potravinách a bude potřeba se na to zaměřit. Na Broumovsku dříve fungovalo zemědělství velmi slušně, ale dnes tu zůstala jen rostlinná výroba a živočišná je jen extenzivní. Stát by měl jiným způsobem podporovat živočišnou výrobu, která vytváří pracovní místa a rovněž umožňuje vracení organických živin do půdy, aby se zachovala její struktura a úrodnost.
