V Broumově postrádám nájezdy pro invalidy

Text a foto Petr Štěpnička

Sobota, 9. listopadu 2024

Sdílet na:

Jan Mrkos žije v Broumově od svého narození. Celý život bojuje s nepříjemným handicapem, na jeho povaze to ovšem nepoznáte. Je vždy dobře naladěn a celkově jde o jednoho z nejsrdečnějších lidí, což potvrdí každý, kdo jej zná. Honzova nemoc mu sice nedovolí plynule mluvit, to ale neznamená, že nemá co říct...

Jak by ses v krátkosti popsal?

Jsem pacifista, nemám rád jakékoli násilí, obzvlášť na ženách. Jsem veselý a myslím i kamarádský, mám rád humor. Humor ale nesmí nikomu ublížit. Jsem příznivcem rockové hudby a všeho kolem undergroundu. Je mi 67 let a v Broumově žiji od narození. 

Máš fyzický handicap. Mohl bys jej blíže popsat?

Ano, nevadí mi o tom mluvit. Jsem po dětské mozkové obrně, která mě provází již od narození. Trpím vadou řeči a zadrháváním.

Je s tím spojená i omezená pohyblivost. Jak zvládáš například přesuny po bytě?

K tomu používám chodítko. Již patnáct – pro mne nádherných let – bydlím v domě s pečovatelskou službou, kde jsem moc spokojený. Nic mi tady nechybí. Stará se zde o mě tým báječných a skvělých pečovatelek a dva pečovatelé. To vše pod vedením paní Beaty Hovorkové. Touto cestou bych chtěl všem vyjádřit svůj velký dík za jejich náročnou a obětavou práci. Bez jejich pomoci bych to vše absolutně nezvládl.

A jak se pohybuješ venku?

Tak to mi zase pomohli kamarádi a přátelé z undergroundového klubu Eden. Když probíhalo vystoupení bubeníka a zakládajícího člena kapely Deep Purple Iana Paiceho, uspořádali kamarádi v čele s Jirkou Martincem a Standou Pitašem sbírku na elektrický tříkolový vozík pro invalidy. Ten se skutečně podařilo sehnat, a to díky panu Josefu Hronovskému a jeho choti. Po městě a vůbec po venku se nyní pohybuji bez větších problémů. Všem za to moc děkuji.

Co děláš, když se vozík porouchá?

Už se to stalo a opět mi pomohli kamarádi. Naposledy například Standa Pitaš odvezl vozík do firmy Abely v Jetřichově, kde mi jej zadarmo opravili.

Řekl bys, že se po Broumově vozíčkářům pohybuje dobře, nebo je tady prostor pro zlepšení?

No tak to je dobře, že se ptáš, k tomu mám připomínku. Zaprvé jsou strašné kočičí hlavy ve městě, i když chápu, že s tím se moc dělat nedá. Ale hlavně pro nás invalidy chybí nájezdy na chodníky, a to už je vážný problém!

Jak jsi jinak spokojený s životem v Broumově?

Docela jo, ale chybí mi třeba víc zábavy. Teda mimo klub Eden. Tam je to naprosto v pořádku. Co mi schází, tak to je to povídání jeden s druhým, připadá mi, že se lidi málo baví o běžných věcech. Že se dneska žije ve strašným spěchu. Chtělo by to, aby si lidi udělali čas jeden na druhého a zase se spolu začali bavit.

Už jsi naznačil, že navštěvuješ místní undergroundový klub Eden. Co pro tebe tohle místa znamená?

Tak to je moje největší srdcovka! Když mi to můj zdravotní stav dovolí, tak navštívím každou akci, která se tam koná. Klub Eden mám strašně rád, je tam naprostá pohoda, příjemní a dobří lidé. Díky majiteli klubu, Standovi Pitašovi, mám navíc každý vstup zdarma.

Na který koncert vzpomínáš nejraději?
No, tak to není lehká otázka. Každý koncert v Edenu ve mně zanechá pořádnou porci chuti do života. Ale jestli mám zmínit jednu akci, pak to byl právě Ian Paice z Deep Purple, to byla naprostá bomba.

Co když v Edenu zrovna nehrajou, máš nějaké další koníčky?

Občas vypomáhám kamarádům, když potřebují něco opravit na šicím stroji. Taky bych se strašně rád po padesáti letech vrátil k malování obrazů. Chtěl bych to zase zkusit. Ale musím našetřit na barvy a štětce.

Chceš něco vzkázat na závěr?

Snad jen tohle: Nedovolme, aby blbost zvítězila nad zdravým rozumem.

Autor je spolupracovníkem redakce.