V regionu cítíme velkou podporu

Michaela Plchová, foto archiv PSO

Úterý, 30. srpna 2022

Sdílet na:

V polovině září chystá Police Symphony Orchestra benefiční vystoupení SEN na letišti v Martínkovicích. Jedná se o jejich další projekt, kterým pomáhají regionu Broumovska. Dělají to už 10 let. O důležitosti pomáhat, plnění snů a životě na Broumovsku hovoří v rozhovoru „máma“ orchestru Petra Soukupová.

Pojďme si připomenout, kolik benefičních koncertů pro podporu regionu jste už uspořádali?

Už je jich hodně… Velké benefiční projekty v regionu začaly v roce 2014, s dárcovstvím jsme však začali už o dva roky dříve. Od té doby každý rok, kromě roku 2013, pravidelně pořádáme benefice, z nichž věnujeme výtěžek na vybraný cíl. Darujeme tedy 10 let. Stěžejní benefice děláme tady v regionu a pro region. Rozhodli jsme se tak proto, že odsud pocházíme. Je to pro nás důležité.  

Je podpora regionu Broumovska takovou vaší ústřední myšlenkou?

Je jednou z těch hlavních. Ale nevzešlo to tak úplně od nás. Bylo mi 15 a mému bratrovi 17, když jsme s orchestrem začínali. Vlastně jsme ani pořádně nevěděli, co to symfonický orchestr je… Hodně nás v začátku ovlivnila bývalá starostka Ida Jenková, která za námi přišla s nápadem udělat koncert pro opravu varhan a později s koncertem na Hvězdě, jímž jsme podpořili Nadační fond Hospital Broumov. Postupně se množství dobrých aktivit, které benefice přinášejí, začalo nabalovat. Není to jen o vybraných penězích. Jde o všeobecné povědomí o věcech, které podporujeme. Lidé pak sami od sebe začínají také pomáhat danému projektu, nebo nám pomohou s realizací. Vlastně to společnost učí uvědomovat si, že tu nejsme jen sami za sebe, ale je potřeba koukat i kolem sebe a někdy stačí málo, aby se mohlo pomoci. Například teď se začínají dobrovolníci v regionu chystat na pečení a vaření pro účinkující a realizační tým na zářijové benefici. Nebo jsme dostali darem štěrk a piliny a tak dále. Pro mě je to tedy mnohem více o tom, co všechno benefice iniciují a třešničkou na dortu jsou finance, které můžeme poslat tam, kde jsou potřeba.

Dá se tedy říci, že jedna dobrá myšlenka rodí další dobré aktivity?

Přesně tak. Neskutečně se to vrací.

Co všechno už jste podpořili?

Pět let jsme podporovali Nadační fond Hospital Broumov, který se stará o zlepšování podmínek v broumovské nemocnici. Nyní jsme si vybrali pečovatelské služby v Polici nad Metují a v Broumově. Populace stárne, a také je zde složitější dostat se z vesnic do nemocnice, na úřady atd. Péče je dnes již mnohem náročnější a komplexnější a zátěž na pečovatelky velká. Chceme je proto podpořit, aby se jejich péče dostala k více seniorům a práci jsme jim alespoň trochu usnadnili. Rozhodli jsme se věnovat starším lidem, neboť díky nim jsme na světě a uvědomujeme si, že i my budeme jednou takovou pomoc potřebovat.

Druhou oblastí, kterou nově podporujeme, je příroda. Z každé vstupenky odvádíme 10 korun na přírodu a budeme je posílat do spolku Julinka, jenž se věnuje zádrži vody v krajině a výsadbám stromů. Na podzim se s nimi chystáme jít sázet.

V minulosti jsme podpořili opravu varhan, vybrali peníze pro noty v Braillově písmu pro nevidomého trumpetistu, jeli jsme turné pro Plešouny, což je projekt Elišky Podzimkové věnovaný onkologicky nemocným dětem a jejich rodinám. Podpořili jsme kulturu za covidu, posílali jsme peníze na Ukrajinu, vybíráme staré struny pro děti v rozvojových zemích… Je toho spoustu… Sama jsem vlastně překvapené, když zpětně vidím, kolik už jsme toho udělali.

Koho se chystáte podpořit z výtěžku letošní zářijové benefice s názvem SEN?

Chceme koupit dva automobily pro pečovatelskou službu – jeden do Police nad Metují a druhý do Broumova. V Broumově budeme pořizovat zdravotní pomůcky především pro rodiny, které se starají o své bližní, aby je mohli mít v domácí péči. Dále chceme zlepšit pracovní podmínky pro zaměstnance v pečovatelské službě v Polici nad Metují, protože mají opravdu stísněné pracovní prostory. Letos bychom chtěli vybrat rekordní částku 2 milióny, 1 milion poslat do Broumova a 1 do Police nad Metují. Uvidíme, jestli se to podaří.

Takovou částku asi nevyberete jen ze vstupného, že?

Sbírka vlastně probíhá už nyní a lidé budou moci přispět i během vystoupení a po něm. Zapojily se také různé firmy, náš hlavní partner společnost Z-TRADE vyrobil k této příležitosti speciální svíčku, kterou si budou moci lidé zakoupit. Výtěžek z prodeje svíček bude věnován právě na podporu pečovatelských služeb. Pomáhají nám města, obce, zapojují se lidé z regionu, cítíme tu velkou podporu. Je to celé v pohybu.

Vaše vystoupení se vyznačují – kromě skvělé hudby – také fascinující show. Na co se mohou diváci těšit letos, prozradíte nám něco?

Určitě už můžu něco prozradit. Kromě podpory regionu se snažíme přinést i umělecký zážitek, který má vždy nějaké téma a sdělení pro lidi, s nímž mohou odejít. Tím letošním tématem jsou sny, neboť celý náš orchestr je takový sen… Sdělením je, že člověk nemusí snít jen v noci, nebo v duchu či pro sebe, ale sny si může plnit v reálném životě. To je hlavním sdělením letošních koncertů. Naším snem pak bylo vytvoření autorské hudby, což se splnilo. Složil ji Jan Lstibůrek, texty napsal Robin Král. Oba to jsou profíci a my děkujeme, že nám dali důvěru. Režii má Hanka Mikolášková a také máme poprvé scénografa Davida Janoška. Celý večer propojí tanec, akrobacie, světelné efekty… Věřím, že budeme všichni snít.

Předpokládám, že Vaším snem bylo vytvoření orchestru. Tento sen se plní, máte ale ještě nějaký další sen?

Náš sen o orchestru se splnil nad očekávání. Myslím, že nikdo z nás zpočátku netušil, kam to může směřovat. Moje sny jsou stále hodně spojeny s orchestrem. Pořád rosteme, nyní máme nově padesátičlenný sbor, dohromady už nás je 150. Máme spoustu plánů, ale musíme to ukočírovat. Mým snem je, abychom všechno zvládli a ustáli velké projekty.

Vám se říká „máma“ orchestru. Je to tak, že všechno řídíte sama?

„Mámu“ jsem si nevymyslela, s tím přišel někdo z orchestru. A už dlouho to není zdaleka jen o mně. Je spoustu lidí, kteří s fungováním orchestru pomáhají.

Ve vašem orchestru hrají samí mladí lidé. Jak se s nimi spolupracuje a kde hledáte talenty? Nebo si hledají oni vás?

Ano, většině je mezi 20 a 25 roky. Podle mě je ale člověk mladý tak, jak se cítí. Hrají s námi i padesátníci, nemáme limity. Samozřejmě spojení převážně mladých lidí umožňuje orchestru dělat věci způsobem, jakým je děláme – s živelnou energií, s radostí. Sama pro sebe říkám o našem orchestru, že je to inkubátor, který připravuje mladé lidi do dalšího života. Doufám, že nám to vydrží.

Hudebníci k nám přicházejí různě, někdo přijde sám, někoho přivede stávající člen orchestru, jiného oslovíme sami. Říkám, aby se nikdo nebál nám napsat, i když někdy se stává, že máme pořadníky. Členové orchestru se pořád točí, odcházejí a přicházejí…

Jádro orchestru je z Broumovska?

Tuším, že asi dvacet lidí je odsud. Hlavně je to celý Královéhradecký kraj, velká část nově vzniklého sboru je z Litomyšle. Dirigent jezdí z Brna, někdo jezdí z Prahy. Spojujeme velké penzum lidí. V orchestru máme dokonce jednoho trumpetistu pocházejícího z Francie.

Vystoupilo s vámi mnoho známých umělců, naposled jste všechny překvapili v Litomyšli, kde se objevila francouzská zpěvačka ZAZ. S kým byste si ještě přála zahrát?

Sama nemůžu uvěřit, že se to opravdu povedlo! No, popravdě to nemůžu prozradit. Zahraniční plány ale určitě máme. Se ZAZ bych si ale klidně zahrála znovu.

Petro, jak se podle Vás žije na Broumovsku? Chybí nám tu něco, nebo co byste zdejšímu regionu přála?

Vezmu to trochu ze široka. Žiji napůl zde a napůl v Praze, jak je potřeba. V Praze čerpám inspiraci a část lidí, kteří se podílejí na chodu orchestru, též žije v Praze. Přiznám se, že na Broumovsko jezdím ráda do klidu, za rodinou a orchestrem. Praha pořád hodně vibruje. Tady je opravdu klid, všichni ho potřebujeme uprostřed přehlceného světa. Myslím, že by tu mohlo být větší vyžití. Vím, že náš orchestr by mohl jen těžko vzniknout ve velkém městě, kde mají děti mnohem více příležitostí.

Broumovsko mám moc ráda, ale máme se kam posouvat. Jsem moc ráda, že Broumov kandiduje na Evropské hlavní město kultury. Chápu, že někteří lidé to mohou vidět jako megalomanský projekt, ale už teď to má obrovský přínos pro region. Aktivní lidé v regionu se začínají poznávat, komunikovat mezi sebou. Já sama jsem díky tomu objevila spoustu zajímavých lidí, kteří tu žijí a tvoří. Regionu bych tedy přála větší otevřenost k novým podnětům. Nové podněty společnost posunují, i když to na první pohled nemusí být líbivé. Důležité je posouvat kulturní hranice a kultura je všechno, nejen umění. Je to způsob, jakým žijeme.