Vytvořit místo k tichému zastavení

Text a foto Michaela Mašková

Neděle, 12. května 2024

Sdílet na:

O rekonstrukci kaple sv. Floriána v Rožmitále, pátrání v historických pramenech a hledání původního jména a také o tom, proč je dnes na Broumovsku cítit odlehčení, jsem hovořila s Marií Havlovou.

Jak se začal psát příběh zrekonstruované kapličky?

Asi před 7 lety se nám podařilo koupit pozemek, část pole, v Rožmitále, jehož součástí je i kaplička. Pátrali jsme, komu patří, ale nikdo se k ní nehlásil – v Broumově na farnosti, na obci, nebyla zapsaná ani v katastru, nikdo zkrátka nic netušil. Nechali jsme to tedy být. Zhruba po třech letech jsem si říkala, že by bylo dobré něco s ní udělat, aby úplně nezchátrala. Přece jen mám k Broumovsku vztah, ráda sem jezdím. Prvotní pohnutkou tedy bylo nenechat kapličku, dílo našich předků, tak zanedbanou. Když jsem sem začala jezdit také pracovně, nabízelo se to ještě víc. Před dvěma lety jsem se při prvomájové podvečerní procházce rozhodla, že s kapličkou začnu něco dělat, hned na druhý den jsem oslovila Tebe a Lenku Hlaváčkovou a vytříbil se mi z toho dobrodružný, napínavý, a především velmi obohacující příběh. Díky tomu, že se Tvůj muž rozhodl, že udělá novou střechu, měli jsme motivaci začít s opravou.

Byla oprava náročná?

Kaplička nebyla v moc dobrém stavu, byla velmi vlhká a do poloviny zdí byly opadané omítky, vnitřní i vnější, byla porostlá mechem, zarostlá křovím… V první řadě bylo tedy nutné udělat izolaci. Chopil se toho můj muž Lukáš, který s kamarády vyčistil okolí kapličky od náletů a křovin a pak společně udělali izolaci. Díky tomu se kaplička odvodnila a vysušila, začala dýchat, já jsem vevnitř vydrhla oltář od mechu… Přes zimu byla hotová střecha a další rok se udělaly fasády, postaral se o to pan Žoček z Rožmitálu. Zároveň můj muž vyčistil vnitřek kapličky – na zemi bylo asi třicet centimetrů navážky. Pod ní jsme našli zbytky původní dlažby, to byl takový skoro poklad. Podle ní jsme nechali zhotovit a usadit nové pískovcové dlaždice. Zhotovili jsme také nový pískovcový schod. Každý měsíc je však třeba vysekávat nálety, které rostou opravdu rychle…

Vy jste v kapličce objevili také fresky, že?

Na stropě byla torza fresek a z historické publikace jsem zjistila, že jsou to výjevy ze života sv. Floriána. Nechali jsme se tím inspirovat. Fresky domalovává pan Volf, sklenář a malíř z Broumova. Nechali jsme mu volnou ruku, protože na torza maleb už nešlo moc navázat.

Ty jsi pátrala po historii kapličky, na co jsi přišla?

Ano, chtěla jsem udělat rekonstrukci podle původního vzhledu. Hledala jsem tedy staré fotografie, ale to se mi zkrátka nepodařilo. Pátrala jsem v Muzeu Broumovska, na faře, na katastrálním úřadě, v Náchodě, ve státním archivu, obcházela jsem místní obyvatele, místního kronikáře pana Gajdoše nevyjímaje, ale nic jsem nenašla. Původní fotky pravděpodobně zmizely po válce spolu s původním obyvatelstvem. Předpokládám, že si to vzali s sebou, něco bylo zničeno. Nějaké materiály měla paní v Německu, která sepisovala knihu o Rožmitálu (v rámci německé série, která vychází o obcích na Broumovsku, pozn. red.), ale naneštěstí zemřela a rodina nechtěla materiály poskytnout. V té době jsem se potkala také se Štěpánkou Šichovou ze Společnosti česko-německého porozumění Trutnov-Krkonoše, která mi pomohla v pátrání a zároveň propojila s potomky Němců žijících dříve právě v Rožmitálu. Nakonec jsem nejdůležitější střípek objevila v knize Petra Bergmanna Broumovsko na historických zobrazeních. Našla jsem v ní zmínku o kapličce sv. Floriána a hned mi došlo, že to musí být ta „naše“, jen se jí nesprávně říká kaple sv. Kříže. Díky tomu jsem pak o kapličce našla zmínku v knize Antonína Cechnera.

To je tedy všechno, co se o vzniku a historii kaple ví?

Naštěstí ne. Víme, že až do poloviny 18. století museli místní chodit na bohoslužby a další církevní záležitosti do Šonova či Broumova. Rozhodli se tedy, že by si postavili vlastní kapli, ale nemohli se shodnout, zda ji postavit na dolním, či horním konci obce. Vznikl tím spor, který se řešil až v broumovském klášteře. Dokonce víme datum – bylo to 23. 5. 1747. Benediktini jim však jasné rozhřešení nedali, poradili jim, že si to musí vyřešit mezi sebou. Ale pokud prý chtějí kapli, pak jsou lepší dvě než žádná. A tak se také stalo, vznikla tato kaple sv. Floriána a kaple Panny Marie Pomocné ve střední části Rožmitálu. V roce 1752 pak místní sedlák Franz Hofmann postavil na svém pozemku ještě kapli sv. Jana Nepomuckého. Důležité zjištění pro nás však bylo, že si obě kaple postavili obyvatelé svépomocí.

Tato kaple sv. Floriána byla již v roce 2000 částečně zrekonstruována broumovským lékařem Tiborem Pindešem. Nechal jí udělat novou fasádu a střechu a opečovával ji, takže nepodlehla zcela rozpadu. Byl prý hluboce věřící a chtěl se jí ujmout, přestože mu nepatřila. Zřejmě nevěděl, jak se jmenuje, tak ji pojmenoval kaple sv. Kříže. My jsme se naštěstí dopátrali původního názvu a už se mi podařilo ho změnit i na webu Mapy.cz.

Kaple kdysi tedy sloužila bohoslužbám? Máte vy nějakou představu, čemu bude sloužit dnes?

Ano, starší lidé pamatují, že před kaplí byl i dřevěný přístřešek, který sloužil věřícím jako úkryt před nepřízní počasí během bohoslužeb. Pan Žoček vyprávěl, že byl v té kapli pokřtěný, takže byla využívána ke všem těmto náboženským obřadům.

My bychom rádi, aby kaple byla místem zastavení při procházkách, místem setkání třeba při svátku sv. Floriána a jiných příležitostech a výročích. O kapli se dnes starají místní obyvatelé, pan Žoček, jeho sestra paní Dulovcová a paní Novotná, která zde má chalupu a často tu pobývá.

Přece jen kaple skýtá příležitost k zastavení. Vnímáš, že by část obyvatel Rožmitálu mohla mít ke kapli náboženský vztah?

Myslím, že ano. Každý se tam zastaví a pomedituje po svém. Někdo se pomodlí, někdo se zamyslí nad svým životem, nad vztahem ke svým bližním...  To je to, co jsem si představovala, že vznikne místo tichého zastavení a zamyšlení se.

Objevit Broumovsko

Žiješ v Trutnově, jaký je Tvůj vztah k Broumovsku, jak jsi zmínila na začátku?

Narodila jsem se v Náchodě, protože moje mamka pochází z Pavlišova, ale od malička žiju v Trutnově. Vztah k Broumovsku jsem si našla úplně sama. Přesně si pamatuji moment, kdy jsem byla na vysoké škola a na stole měla kalendář s místy v České republice se starými černobílými fotkami. Byl tam broumovský klášter a já vůbec netušila, že tu máme takový skvost. Broumovsko jsem tehdy vůbec neznala, pro mě to končilo Policí. Začala jsem ho objevovat, až když jsem se vrátila do Trutnova a začala tam pracovat. Na Broumovsko jsem si dělala výlety na kole a úplně mě uhranulo! Příroda, Broumovské stěny, nádherná magická místa… Začala jsem sem směřovat své výlety. Měla jsem sen, že si na Broumovsku koupím statek, ale k tomu už asi nedojde. Tak místo statku aspoň kapličku…

Pozoruješ za tu dobu, co sem jezdíš, nějakou proměnu Broumovska?

Poprvé jsem tu byla před dvaceti lety, jela jsem se podívat na klášter. Tehdy byly klášterní zahrady zašlé, neopravené, stejně jako klášter. Vlastně celý Broumov o jeho okolí na mě působilo tak trochu zapomenutě, a to mě svým způsobem přitahovalo. Řekla bych, že se zdejší atmosféra rozvíjí a odlehčuje, rozkvétá. Podle mě je to tím, že se do kraje vracejí lidé, kteří odsud pocházejí, mají tu své kořeny, a tudíž mají osobní vztah k místu, současně přicházejí i noví lidé. Je však třeba k místu i krajině přistupovat s citem a respektem. Zároveň jsem zde za ten čas potkala dosti úžasných a srdečných lidí, což určitě můj vztah a pohled na místní kraj pozitivně ovlivnilo.

Na závěr: co Ti rekonstrukce kapličky dala?

V průběhu rekonstrukce jsem potkala další spoustu zajímavých lidí, rozšířila si obzory a zároveň mě to vedlo zase o něco víc k zamyšlení se o podstatě lidského bytí... Život nám přináší spoustu úžasných možností a je jen na nás, jestli si je užijeme.

Pozn. redakce: Slavnostní odhalení nově zrekonstruované kaple sv. Floriána se konalo v Rožmitále v sobotu 4. května právě na svátek sv. Floriána. Za opravou kaple stojí manželé Marie a Lukáš Havlovi z Trutnova, kteří kapli na své náklady opravili. Na rekonstrukci se podíleli místní řemeslníci.