Jsem zvyklá se s věcmi poprat, říká Veronika Morgan Janíková
Veronika Morgan Janíková (40 let) je žena, která se jen tak něčeho nezalekne: ať už práce za volantem nebo meče. Čtvrt století se věnuje historickému šermu a pořádá ohňové show. Posledních pět let žije s rodinou v Broumově a k jejím koníčkům přibylo tkaní na karetkách. O pracovních zkušenostech mezi Prahou a Broumovem a snaze zakořenit v novém bydlišti jsme si povídaly nejprve v její oblíbené kavárně na náměstí a později na Hvězdě obklopeny přehlídkou Veroničiny nejoblíbenější zbroje.
.jpg)
Práce řidičky mě bavila nejvíc. Upřímně mi chybí. Veronika Morgan Janíková ve své šermířské zbroji.
Pocházíte z Broumovska?
Bydlíme s rodinou v Broumově, ale narozená jsem v Praze. Můj muž tady má kořeny a mně, ač jsem se v Praze narodila, nikdy mi k srdci nepřirostla a nic mě tam nedrželo. Miluju vesnici a když musím být ve městě, je to pro mě za trest.
Podařilo se vám tu najít práci odpovídající vaší kvalifikaci?
Bohužel ne. Mám maturitu v oboru poštovní a peněžní služby. Takže práce buď na poště nebo v bance, a tu se mi tady sehnat nepodařilo. Ještě při škole jsem začala dělat ochranku. Pracovala jsem na koncertech, festivalech, dělala jsem vyhazovačku na diskotékách. Bylo mi osmnáct a byla to moje první intenzivnější pracovní zkušenost.
To jste se v tom věku nebála?
Ne, od 15 dělám historický šerm, tak jsem to tak nebrala.
Devět let jsem se živila kulatou lopatou - byla jsem řidička z povolání.
K šermu se ještě dostaneme. Kde jste sbírala další pracovní zkušenosti po maturitě?
Ještě nějakou dobu po maturitě jsem dělala u ochranky, ale pak byl čas jít dál. Sedm let jsem pracovala na poště a pak jsem se devět let živila kulatou lopatou – byla jsem řidička z povolání. Nejdřív jsem jezdila s osobákem jako kurýr po Praze a pak jsem jezdila po republice s náklaďákem do 3,5 tuny. Když jsem potkala svého současného muže, přestěhovali jsme se do Broumova. Odejít pro mě nebylo těžké, jen mě mrzelo, že jsem kvůli stěhování přišla o skvělou práci. Ještě tři čtvrtě roku jsem zkoušela do Prahy dojíždět. Vyjížděla jsem v jednu ráno, abych byla ve tři na nakládce, mohla jsem si udělat svůj rozvoz a pak jsem jela zase zpátky. Když jsem po tři čtvrtě roce bydlení v Broumově vzdala dojíždění do Prahy, poslala jsem životopis do Veby a do týdne jsem mohla nastoupit. Měla jsem místo na mokré úpravně. Práce i kolektiv mi moc sedly a ráda bych tam pracovala dál, kdyby to bylo možné.
Není možnost vrátit se?
Otěhotněla jsem ještě v době, kdy jsem měla smlouvu na dobu určitou, takže po skončení smlouvy mi už pozici nebyli povinni držet, ale i tak mi nabízeli, že by mě vzali zpátky. Jako zaměstnanec jsem si tam nemohla stěžovat. Jakmile jsem otěhotněla, dali mi k ruce pomocníka, abych nemusela tahat nic těžkého a pak mě přeložili na zkušebnu, kde byla práce méně náročná. Ale na mé původní pozici se pracovalo na tři směny, a to si s malým dítětem nemůžu dovolit. Po rodičovské jsem si tedy našla práci na home office pro hradeckou firmu Epet.
Není tu moc zaměstnavatelů, kteří by nabízeli zkrácené úvazky.
Zaměstnání na home office se tu neshání lehce, nebo ano?
To ne, stroj z fabriky si domů vezmete jen těžko. Bohužel mě čeká další hledání. Ukázalo se totiž, že projekt v prosinci končí a nebude se prodlužovat. Tady v okolí není moc zaměstnavatelů, kteří by nabízeli zkrácené úvazky, já vím o Haukovi, kde pracuje hodně maminek a pak je tu Damipa, kde se šije oblečení pro malé děti a zaměřují se hlavně na zaměstnance se sníženou pracovní schopností.
Bylo pro vás těžké najít si tu bydlení?
Za tu dobu, co jsme tady, jsme se stěhovali čtyřikrát. Teď máme, zaplať Odin, skvělého majitele, který koupil v Olivětíně bývalý městský bytový dům a uvnitř ho celý zrekonstruoval. Máme tam velký byt se zahradou.
Co vás přivedlo v 15 letech k šermu?
To bylo vlastně omylem. Potkala jsem na seznamce člověka, který mě přivedl k historickému šermu. Měl doma zbraně, začal mě učit šermovat. Seznamka nakonec sice nesplnila svůj účel, ale šerm mi už zůstal. Pak jsem se věnovala sedm let plně kontaktnímu středověkému boji, teď jsem měla kvůli těhotenství a mateřské vynucenou pauzu, ale ráda bych se k němu opět vrátila.
Moje první akce byla bitva na Jihlavských hradbách, to bylo poměrně krátce poté, co jsem začala trénovat a odnesla jsem odtamtud vyhozené rameno. Na první akci se středověkým plně kontaktním bojem jsem byla na podzim roku 2014, šlo o soustředění s národním týmem. A pak jsem jela rovnou na mistrovství světa v roce 2015.
Jak jste obstála?
V kategorii 1 vs. 1, kde jsem nastupovala, jsme měli souboje na jedenapůlruční meč, meč a pěstní štítek a meč a erbovní štít. Tehdy jsem nedokončila základní kolo, protože soupeřka mi přerazila tři prsty na pravé ruce. Nechala jsem si to ale nějak sflikovat a nastoupila jsem do závěrečných bojů všichni proti všem v ženské kategorii. Společně s dalšími dvěma holčinami z Čech, holčinou z Holandska, Izraele, Austrálie a Spojených států jsme tuto kategorii vyhráli. Celkem jsem byla na dvou mistrovstvích světa.
Co vás na šermu baví?
Na kontaktním boji se mi líbí, že u toho nemusím přemýšlet a nemusím se krotit. Můžu tam dát pořádnou ránu a opravdu si zabojovat. Na historických bitvách, kam jezdím většinu času, si to dovolit nemůžu a nejdu do toho naplno. Tam nevím, kdo proti mně stojí, jestli ten člověk nemá náhodou na sobě zbroj poprvé a nechci nikomu ublížit. Jedná se většinou o scénářové bitvy, kam se jdeme pobavit, udělat show pro diváky a užít si to. Při středověkém plně kontaktním boji jsme všichni trénovaní, víme, do čeho jdeme a s úrazy se tam počítá.
Jak se vám daří dělit čas mezi práci, rodinu a koníčky?
Cíleně jsem hledala místo, kde budu mít alespoň trochu slušné peníze, ale nebyl to nejdůležitější požadavek. Bazírovala jsem však na tom, abych měla práci od pondělí do pátku. Jednak kvůli synovi, abych s ním mohla být o víkendech, jezdit společně na výlety. A pak je tu taky šerm a řemeslo. Přes dva roky se věnuju tkaní na karetkách. Takže o víkendech máme bitvy nebo vystoupení s ohňovou show, objíždím trhy s řemeslem. A i to je cenný zdroj příjmů, a navíc dělám to, co mě baví. Jezdíme na akce po celé republice, byli jsme i na Slovensku nebo v Polsku. Pokoušela jsem se na začátku pořádat akce i tady na Broumovsku a musím říct, že spolupráce se starosty byla vynikající. Bohužel zájem místních byl malý.
Jinak tento rok je trochu utlumenější, zatím jsme měli jen šest vystoupení. Bývaly ale i sezóny, kdy jsme jich měli 26, občas i dvě denně – ráno šerm a večer ohňovou show. A to jsem už čekala malého.
Chcete zůstat na Broumovsku?
Upřímně, já bych tu sama asi nezůstávala a důvodem je práce. Vadí mi, že tu nemůžu jezdit. Práce řidiče a na ochrance mě bavily nejvíc. Ochranka nepřipadá v úvahu kvůli synovi, kdyby se mi něco stalo, a jako řidič z povolání bych se nestíhala vracet. Odsud je to všude daleko. A i tahle práce je tu špatně placená na to, abych na sebe přes všechna rizika na silnicích brala zodpovědnost zavézt náklad.
Narážím na to, že jsem tu po příchodu nikoho neznala a dodnes tu nemám moc kamarádek.
A jak vidíte budoucnost, až bude syn větší?
Odcházet nebudu, manžel tu má hluboce zapuštěné kořeny, toho bych odtud nedostala. Nějak se s tím poperu, já jsem zvyklá se s věcmi poprat. Narážím také na to, že jsem tu po příchodu nikoho neznala a ani dnes nemám moc kamarádek, těžko nacházíme společné téma. Taky jsem se tu snažila rozjet šermířskou skupinu, ale narazila jsem na lidi, které počáteční nadšení brzy přešlo. Kromě manžela se tu nemám moc o koho opřít.
Jaký sen byste si chtěla splnit?
Můj sen je, abych se se svým zdravím mohla ještě chvíli věnovat šermu. Mám sen, aby se mohla ještě párkrát vrátit do šraněk (arény), do středověkého kontaktního boje. Na mistrovství světa už to nevidím, tam jsou všichni o polovinu mladší než já, ale na nějaký mezinárodní turnaj bych se ještě ráda podívala. Dál se chceme s manželem věnovat ohňovým show a co se řemesla týče, ráda bych se vypracovala s tkaním na karetkách na mistra tradiční rukodělné tvorby.
Podívejte se na video, které jsme s Veronikou Morgan Janíkovou natočili v plné zbroji: ZDE.
Rozhovor vznikl v rámci projektu „Příběhy přehlížených lidí na česko-polské hranici“ podpořeném Journalismfund Europe ve výzvě Pluralistic Media for Democracy
.jpg)