Mladých lidí tu zůstává málo, říká Antonín Mráz
Přátelsky vyhlížející mladík ve slaměném klobouku, montérkových kraťasech a s nářadím v ruce nás vítá v rozestavěné dřevostavbě. Antonín Mráz (22 let) se rozhodl po třech semestrech ukončit vysokoškolská studia, vrátil se zpět domů do Teplic nad Metují a nyní se živí jako řemeslník. „Já jsem živnostník. Někdy jsem zedník, někdy tesař. Jindy jsem na několik dní v kuse zemědělec a jezdím traktorem nebo dělám ohrady pro dobytek. Baví mě, že za sebou vidím výsledek,“ říká.
.jpeg)
Jednou bych chtěl mít menší farmu. Antonín Mráz
Tondo, jaký je tvůj příběh?
Moji rodiče pocházejí z Velkého Poříčí a ze Zálesí u Hronova. Potkali se v Brně a v roce 2000 koupili dům v Horních Teplicích, kde jsem spolu se sourozenci vyrůstal. Do 6. třídy jsem chodil na základku v Teplicích, poté na víceleté gymnázium v Broumově. Po maturitě jsem se rozhodl pro studium faremního hospodaření na České zemědělské univerzitě v Praze-Suchdole, protože jsem tou dobou pracoval u jednoho místního zemědělce a líbilo se mi to. Navíc mám stále takový sen, že si pořídím vlastní hospodářství a doufal jsem, že mě k tomu studium může přiblížit.
Nakonec se však ukázalo, že ten obor byl koncipovaný spíše pro někoho, kdo pracuje ve velkém podniku a kombinoval praktickou práci s tou kancelářskou. A to nebylo úplně pro mě. Studium jsem po třech semestrech ukončil. Pořád však ještě uvažuju o tom, že se do školy vrátím. Přemýšlím například o oboru mechanik zemědělských strojů nebo o nějakém řemesle jako třeba tesař, truhlář, protože práce rukama mě baví. Musel bych být ale přesvědčený o tom, že mě to bude bavit, zajímat a že to zlepší moje uplatnění.
Co se stalo s tvým snem o vlastní farmě?
Představa vlastní farmy se zatím skutečnosti moc neblíží. Od rodičů jsme se s přítelkyní nedávno přestěhovali do bytu v Dolních Teplicích. Jednou bych si určitě rád koupil vlastní starý dům a vlastnoručně si ho opravil. V tuhle chvíli si potřebuju nejprve vytvořit nějaké zázemí pro další kroky.
V Praze se mi nelíbilo. Připadal jsem si tam jako v betonovém království.
Co ti dalo studium a pobyt v Praze?
Snažím nezapomenout, co jsem se na vysoké naučil. Měli jsme předměty třeba jako meteorologie, zoologie nebo botanika. Sice to teď zrovna nevyužívám, ale jsou to zajímavé věci a snažím se si je připomínat.
Znám řadu lidí, kteří byli po příchodu do Prahy z možností velkého města nadšeni. Já jsem si tam však připadal jako v betonovém království. Nelíbilo se mi tam. Byl to opak života, který jsem znal odtud a o kterém jsem ještě nevěděl, že se mi tak líbí. To, že se tady všichni znají, že to tu je oproti Praze mnohem útulnější a osobnější, to má pro mě velkou hodnotu a jednou bych tu chtěl vychovávat svoje děti.
Zmínil jsi, že tvá rodina pochází od Hronova. Vnímáš rozdíl ve společenské náladě ve srovnání s oblastí bývalých Sudet?
Určitě vnímám. Jezdil jsem tam za babičkami a mám tam i řadu kamarádů. Lidé, kteří sem na Broumovsko přišli hned po válce a zabrali prázdné domy, k nim nemají tak silné pouto. V podstatě se nastěhovali do domů, které nebyly jejich a možná je hlodají otázky, jestli ty domy dostali čestně, jestli nebyly ukradené a jestli je Němci nebudou chtít zase zpátky. U lidí, kteří se sem přestěhovali později, jako třeba moji rodiče, už ale tuhle zátěž nevnímám.
Pořád však přehlížíme spoustu věcí v našem okolí. Pořád ještě nemáme tak silný vztah k místu, kde žijeme, jaký vidím třeba v Rakousku. Proč třeba nemáme čisté příkopy a vysekané krajnice? Nebo proč se nestaráme o aleje jabloní podél cest, které tu jsou ještě po Němcích? I když mám pocit, že se to pomalu zlepšuje a že se začínáme starat nejen o to, co je naše, ale i o to, co je za hranicí našeho pozemku. Myslím, že se lidé začínají pomalu probouzet a všímat si věcí veřejných. Sám k tomu zatím moc nepřispívám. Ale chtěl bych.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
Já jsem živnostník. Někdy jsem zedník, někdy tesař. Jindy jsem na několik dní v kuse zemědělec a jezdím traktorem nebo dělám ohrady pro dobytek. Většinu času ale trávím prací u mého kamaráda zemědělce. Baví mě na tom, že za sebou vidím výsledek. Třeba nově postavený dům nebo čistě omítnutou místnost, kde před tím lezly cihly ze zdi.
Jak těžké je pro tebe získávat nové zakázky?
Sám práci aktivně nevyhledávám a mám toho i tak hodně. Občas se mě na výpomoc ptají třeba i mí známí. Takhle jsem dělal spoustu vyvýšených záhonů nebo jiných drobných zahradních projektů. A když to pak u nich vidí někdo další, stává se mi, že to pak chce ode mě taky udělat. Myslím, že tu není mnoho lidí, kteří vám takovou věc udělají. Vyučený nejsem a všechna ta řemesla se učím postupně. Chci se v tom zdokonalovat, jen si asi budu muset vybrat v čem, protože když člověk dělá všechno, neumí nic.
Jaké máš kolem sebe lidi, máš tu přátele?
Moji kamarádi ze střední školy už povětšinou žijí ve velkých městech. Určitě však mám kolem sebe velkou skupinu lidí z našeho letního tábora, který roky pořádáme. Setkáváme se společně celý rok a čtrnáctidenní tábor je jen takové vyústění. Hodně času trávím také s lidmi z komunitní školy Tilia, do které mě přivedli mí kamarádi a přítelkyně, které tam dělá průvodkyni.
Neřekl bych, že tu nejsou příležitosti pro mladé. Jen jim život ve velkém městě přijde komfortnější.
Broumovsko trápí odliv mladých. Kolik znáš lidí, jako jsi ty, kteří se sem chtějí vrátit?
Když se podívám do řad mých vrstevníků, kteří odešli do měst, tak nevím o nikom, kdo by se vrátil. Moji kamarádi jsou sice odsud, ale už tady nežijou. Mladých a vzdělaných lidí tu je míň a míň. Neřekl bych, že tu pro ně nejsou příležitosti. Myslím si, že život ve větším městě je pro ně komfortnější, a to rozhoduje.
Mě to taky táhne do světa, ale jen jako pozorovatele. Cestoval jsem po různých zemích třeba jako Turecko, Anglie nebo země bývalé Jugoslávie. Jenže pak se strašně těším zase zpátky domů.
Setkáváš se s nějakými předsudky vůči sobě nebo mladým lidem obecně?
Myslím, že řada starších lidí nepřijala skutečnost, že dnešní mladí mají vedle svého reálného života spoustu možností, co můžou dělat i ve virtuálním světě. Potom to zvenku vypadá, že pořád koukají do mobilu. Já sám v online prostoru nijak aktivní nejsem, navštěvuju ho spíše jako pozorovatel. Rád na sociálních sítích čtu články třeba od blogerů Tomáše Dvořáka, Víta Kučíka nebo Visegradského jezdce.
Sleduješ také nějaká média, zpravodajství? Zajímáš se o politiku?
Ano, rád poslouchám Český rozhlas Plus nebo čtu Novinky a Seznam zprávy. Rozhodně mě zajímá, co se děje ve světě. Dění u nás v regionu sleduju o něco méně.
O politiku se zajímám a pravidelně chodím k volbám. Sleduju hlavně tu celostátní, komunální o něco méně. I když má na hodně věcí kolem nás velký vliv. Možná se to změní a začnu se sám aktivně zapojovat. Ale teď ještě ne, na to mám ještě čas. Mám v poslední době obavu, aby se naše politika neubírala podobným směrem jako na Slovensku nebo v Maďarsku. Člověk neví, jak rychle by se to mohlo stát.
Myslím si, že naše společnost je opravdu rozdělená.
Co se proti tomu dá dělat?
Bavit se s lidmi, o kterých vím, že jsou na druhé straně a snažit se je přesvědčovat a vysvětlovat. Mám kolem sebe takové lidi. Ale často narážím na to, že z jejich strany to není názor, ale spíše víra. A to se hrozně těžko mění.
Byl bych moc rád, kdybych mohl říct, že to tak není, ale myslím si, že naše společnost je opravdu rozdělená. Minulá vláda spolu s Piráty a bývalá opozice jsou dvě neslučitelné skupiny a nevidím žádné pojítko ani střední cestu mezi nimi. Je to buď, anebo.
Jaké vnímáš klady Broumovska? Jaké nabízí příležitosti?
Rozhodně tu je obrovský prostor si ty příležitosti vytvořit. Je pak na každém, jak toho využije. Určitě je tu třeba spoustu příležitostí v turistickém ruchu, který tu dobře funguje.
A co by byla ta tvoje příležitost, kterou bys chtěl proměnit?
Moje volba by byla menší farma s řemeslem ve volném čase.
Co ti dělá radost?
Trávení času s kamarády, kterého je bohužel míň a míň, protože jsou dál a dál. A jinak práce rukama. Mě moje práce baví a podobné věci dělám pak i doma. Rád zahradničím. Mám před domem vyvýšené záhony se zeleninou. Každé ráno je kontroluju a každý večer je zalévám.
Chtěl bys čtenářům něco vzkázat?
Koukejte se do příkopů, co všechno z nich můžete sebrat!
Podívejte se na video, které jsme s Antonínem Mrázem natočili ZDE.
Rozhovor vznikl v rámci projektu „Příběhy přehlížených lidí na česko-polské hranici“ podpořeném Journalismfund Europe ve výzvě Pluralistic Media for Democracy
.jpg)