Pod zemí a za zdmi vodojemů se skrývá pozoruhodný svět, říká montér z VAKu Jakub Pavel
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
.jpg)
Občas při práci zažívám dobrodružství. Jakub Pavel
Čím přesně se živíte?
Pracuji jako montér vodovodů, což znamená, že mám s kolegy na starosti údržbu vodovodní sítě – to zahrnuje například správu vodojemů a jiných objektů, opravu poruch, výměnu vodoměrů, zřizování přípojek a všeho, co se točí okolo pitné vody. Naše středisko v Broumově spravuje celý broumovský výběžek až po Pěkov a Bezděkov.
Jak se člověk k takové práci dostane?
Po maturitě jsem šel na vysokou školu, to ale neklaplo. Poté jsem nastoupil do broumovské firmy HS Flamingo na technicko-reklamační oddělení. Kancelářská práce mě však ke konci již nenaplňovala, a proto jsem se rozhodl ubírat jiným směrem.
Shoda náhod mě přivedla do firmy Vodovody a kanalizace Náchod. Původně jsem chtěl nastoupit jako odečítač, ale během zaučování mě zařadili mezi montéry, což pro mě byla změna, protože jsem do té doby moc rukama nedělal. Ale v práci jsem se docela našel, takže jsem zůstal pracovat jako montér a baví mě to.
Trvá dlouho, než se člověk všechno naučí?
Naše povolání je specifické tím, že dlouho trvá zaučení. Montáž specifických vodovodních armatur není jednoduchá a člověk musí poznat celý rajón, kde co je, co jak funguje, kde se co zavírá a otevírá a jak celá ta síť funguje. Postupně se vše digitalizuje, máme k dispozici tablety s mapovými podklady, aby k těm informacím měl přístup každý montér a mohl si tak pomoct hledáním v terénu. Všechno ale zdigitalizované není, proto musí někdy nastoupit paměť. Občas jedeme pro radu třeba za Vaškem Štejnarem do Otovic, což je bývalý montér a „vodáckej mazák“. Má vše zapsáno ve svém sešitě, ale hlavně si všechno ještě pamatuje, takže nám ušetří práci například s hledáním uzávěrů. Práci nemáme monotónní a pořád je čemu se učit, a to mě na tom baví.
Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Ve firmě jsou samozřejmě i jiné pozice jako třeba elektrikáři, projektanti a další. Naše firma nabízí za mě férové podmínky – umožnili mi třeba studium vodohospodářské školy. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou.
Máme jednu z nejčistších vod u nás v republice. Na rozdíl od jiných míst se jen minimálně upravuje.
Jak byste ze svého profesního pohledu zhodnotil kvalitu vody na Broumovsku?
Určitě máme jednu z nejčistších vod u nás v republice – vždyť stejná voda se tu balí a prodává jako voda kojenecká. Je potřeba si uvědomit, že voda, kterou tu pijeme, se na rozdíl od jiných míst jen minimálně upravuje. Naše voda pochází z podzemních vrtů nebo pramenů, takže ji nemusíme nákladně čistit a upravovat jako v mnoha jiných regionech naší republiky. To má samozřejmě vliv na její vysokou kvalitu. V podstatě se jen mechanicky přefiltruje a ošetří stopovým množstvím dezinfekce tak, aby byla za všech okolností zdravotně nezávadná.
Víte, jaká je historie zásobování pitnou vodou na Broumovsku?
Nejstarší vodojemy a jiné objekty sítě jsou tu z druhé poloviny 19. století. To byla pro výstavbu vodovodní sítě nejen v našem regionu průkopnická doba. Zřejmě nejstarší větší vodovod na Broumovsku vedl z Křinic do zdejšího kláštera, bylo to ještě dřevěné potrubí, které bylo nahrazené železným až o dvě století později. Slyšel jsem historku, že každý zdejší sedlák musel vykopat výkop dlouhý jako sám měřil. Od té doby samozřejmě síť všech vodovodů zhoustla a přívod vody je nyní možný realizovat skoro na všechna místa.
Pod zemí a za zdmi vodojemů je jiný a technicky zajímavý svět. Vždycky obdivuju, jak kvalitní a promyšlená práce nám po našich předcích zbyla. Ale někdy i nepředstavitelně namáhavá – existují zmínky, že například část martínkovického vodovodu z pramenů Broumovských skal kopali vězni ze zajateckého tábora ručně, což musela být ve zdejších podmínkách nesmírně namáhavá práce. Vždyť i dnes je občas složité sehnat firmu s potřebnou technologií, která by stejnou práci zvládla.
Musíte mít asi dobrý přehled o tom, kdo jak žije, když chodíte k lidem domů třeba měnit vodoměry. Je to tak?
Díky mé práci jsem byl na mnoha místech. Je jasné, že všechna místa nevypadají stejně, občas někde člověk zažívá nejrůznější dobrodružství.
Při výměně vodoměrů se setkáváme hlavně se zdvořilým chováním, a to hlavně u důchodců, na druhou stranu někdy narazíme na lidi, se kterými je domluva horší a na místa, kde se snažíme moc nezdržovat. Také se občas setkáváme se strachem z podvodníků, což ale samozřejmě hlavně u těch zranitelnějších chápu.
Vnímáte nějaká omezení kvůli tomu, že žijete celý život na jednom místě?
Já právě ne, já to tady mám rád a jsem tu dobrovolně. Nikdy jsem ani nepociťoval potřebu před něčím odsud utíkat nebo něco hledat jinde, mám tu rodinu, přátele a mám rád zdejší přírodu. Spousta mých známých a přátel se odstěhovala kvůli lépe kvalifikované a placené práci pryč – to je podle mě, spolu s horší dostupností kvalitní zdravotnické péče, hlavní nedostatek našeho regionu. Ale pozitiva pro mě stále převažují a mám to tu rád.
Podívejte se na video, které jsme s Jakubem Pavlem natočili ZDE.
Rozhovor vznikl v rámci projektu „Příběhy přehlížených lidí na česko-polské hranici“ podpořeném Journalismfund Europe ve výzvě Pluralistic Media for Democracy.
