Pro mne je velký i Broumov, říká paní Vítová z lomu Rožmitál
Už 28 let pracuje v lomu Rožmitál. Její kanceláří je malý domek hned u vstupu do lomu – dohlíží na odjezdy aut plných kamene, vítá návštěvy a je prvním člověkem, kterého lidé přicházející do lomu vidí. „Jsem tady takový inventář,“ říká s úsměvem paní Vítová.
.jpg)
Práce na místě, které je poměrně odlehlé, jí vůbec nevadí. „Jsem tady taková zastrčená, ale mně tyhle zapadáky nevadí,“ vysvětluje. „Velká města nejsou pro mne. Na mne je velký i Broumov.“
V lomu Rožmitál pracují hlavně muži. Paní Vítová má však mezi nimi respekt. „Všichni mě poslouchají a nikdo neodmlouvá. A když, tak si to myslí někde bokem. Do očí mi to neřeknou,“ dodává s nadhledem. Práce ji baví, jinak by ji ani tak dlouho nedělala. Přiznává, že je i trochu workoholik a hlavně srdcařka, co by neměnila.
Ve volném čase je aktivní v Křinicích, odkud pochází. Působí v místním spolku. „Já jsem jinak nenáročná, moc toho nepotřebuju. Kultury je v Broumově hodně, tak kdybych měla čas, můžu vyrazit. Dělá se toho tady teď hodně.“
Co by popřála lidem na Broumovsku? „Aby se jim tady dobře žilo, alespoň tolik let, kolik jsme tady skoro všechny založené vesnice. Teď je několik vesnic, které slaví 770 let od svého založení… Tak aby nám to vydrželo dalších třeba 100, 200, 300 let. Jaký si to uděláme, takové to budeme mít.“
Článek vznikl v rámci projektu „Příběhy přehlížených lidí na česko-polské hranici“ podpořeném Journalismfund Europe ve výzvě Pluralistic Media for Democracy.
