Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel svatého Petra a Pavla, nacházející se na Kostelním náměstí v Broumově, patří k významným církevním stavbám města a tvoří jeho nepřehlédnutelnou architektonickou dominantu. Založen byl pravděpodobně již ve 13. století, zároveň se vznikem města. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1258, kdy pražský arcibiskup Jan III. udělil podací právo ke kostelu opatu broumovského kláštera Martinu I. Původní dřevěná stavba byla ve 14. století nahrazena kamenným gotickým kostelem, který ovšem v roce 1452 zcela vyhořel. Obnova následovala poměrně rychle a již roku 1456 stál nový kostel znovu na svém místě.

V roce 1477 byla přistavěna vysoká hranolová věž čtvercového půdorysu, která se stala charakteristickým prvkem siluety kostela i celého města. Věž má čtyři patra a je zakončena barokní osmihrannou helmicí s lucernou a menší bání. Zásadní proměnou prošel kostel v letech 1679–1682, kdy jej nechal barokně přestavět opat Tomáš Sartorius. Právě tato přestavba dala kostelu jeho dnešní podobu. Roku 1757 byl kostel zasažen dalším ničivým požárem, během kterého se dokonce roztavily i zvony. Poslední velké poškození přišlo roku 1891, kdy znovu vyhořel interiér. Při následné rekonstrukci provedl broumovský malíř Adolf Tinzmann novorenesanční výmalbu stropu i stěn. Kostel je trojlodní a měří přibližně 26 x 44 metrů. Presbytář je podlouhlý a pravoúhlý, v jeho prostoru se nachází kaple svatého Antonína Paduánského a v ose presbytáře přiléhá šestiboká sakristie. Hlavní oltář je iluzivní – jeho monumentální malba s výjevem „Rozchod sv. Petra a Pavla“ pochází z roku 1765 a jejím autorem je Josef Hager. Před malovanou částí oltáře se nachází mohutný tabernákl se sochou Madony ze 14. století, patřící mezi nejvzácnější umělecké předměty v kostele.

Areál kostela je zasazen do historického jádra města. Kostel stojí na prostranství mezi školními budovami a měšťanskými domy, v místech, kde se až do 18. století rozkládal hřbitov. Ten byl roku 1780 zrušen a připomínají jej náhrobní kameny z 16. a 17. století, zasazené do bývalé hradební zdi naproti hlavnímu vchodu do kostela. Nejzachovalejší z nich je náhrobník Constantina Praetoria z roku 1657. Další dva náhrobní kameny jsou uloženy v západní zdi interiéru kostela. Při jižním průčelí stojí kamenný krucifix a do zdi je vsazen renesanční náhrobník. Sousední fara je částečně tvořena bývalou hradební věží a rovněž patří k cenným architektonickým prvkům místa.