Ambice musí člověk krotit
Pondělí, 8. dubna 2024
.jpg)
Dá se tomu těžko věřit, ale závodí už rovných padesát let. Poprvé se v pěti letech postavila na start sto metrů dlouhého přespolního běhu. Postupně přibyly běžky, kolo, triatlon, duatlon, s rozmachem horských kol pak závody MTB nebo XC triatlon. V letošním seriálu závodů v běhu na lyžích SkiTour pomohla svému týmu Redpoint k bronzovému umístění a ve své kategorii byla nakonec druhá. „Letošní Orlický maraton byl asi nejtěžší lyžařský závod, jaký jsem kdy jela,“ říká Jolana Benešová, rodačka z Bezděkova nad Metují.
Gratuluji ke krásnému umístění ve Ski Tour. Jste spokojená, čekala jste to?
Po odjetí čtyř závodů SkiTour jsem byla na třetím místě a bojovala jsem o celkové umístění v ženách. Kvůli nedostatku sněhu museli pořadatelé zbývající závody zrušit a upravit hodnocení na dva nejlepší výsledky, takže jsem klesla na páté místo a neměla tak možnost bojovat o bednu. Naproti tomu v týmové soutěži jsme se posunuli z nebodovaného místa na třetí pozici. Jsem tedy spokojená, že jsme obstáli v konkurenci dobrých týmů.
Kolik závodů se vlastně letos jelo a kolik jich bylo zrušeno?
Celkem se závodilo jen tři víkendy, v Horní Mísečkách, Bedřichově a Orlických horách. Já jsem odjela čtyři závody, dalších pět jich bylo zrušeno pro nedostatek sněhu.
Který závod byl pro vás nejlepší a který nejhorší?
Závody byly náročné všechny vzhledem k počasí, které většinou nepřálo. První, nejhezčí, byl v lednu na Horních Mísečkách. Celý den chumelilo, občas se vyjasnilo a vypadalo to konečně na parádní zimu. Další, který ráda jezdím, je Bedřichovský Night Light Maraton. Startuje se večer už za tmy a každý závodník musí mít čelovku. Páteční závod volnou technikou se jel za vydatného deště. Druhý den se počasí ustálilo, pořadatelům se podařilo do mokrého sněhu vyříznout stopu na klasickou techniku. Posledním závodem, i když s tím nikdo nepočítal, byl 4. února Orlický maraton, který pořadatelé přesunuli na hřebeny. Pršelo už v noci, nepřestalo po celý průběh závodu a k tomu se přidal vítr. Byl to asi nejtěžší lyžařský závod, jaký jsem kdy jela – vzhledem k podmínkám a náročnosti tratě. Lyže jsem měla dobře namazané, jelo se mi dobře a výkonnost šla nahoru, dojela jsem si pro druhé celkové místo v kategorii žen.
Po kolikáté jste SkiTour jela a jak jste se umístila v minulých sezónách?
Závody Ski tour jezdím pravidelně dlouhá léta. V předcházejících letech jsem jezdila kratší trasy, dvacet nebo pětadvacet kilometrů. Jeden den se jede bruslení a druhý den klasicky. V celkovém hodnocení malé SkiTour jsem byla v letech 2013 a 2015 na druhém a třetím místě. V posledních třech letech jezdím dlouhé tratě, od třiceti do padesáti kilometrů. Převážně se jede klasicky, ale jsou zde zařazeny i závody volnou technikou. S přibývajícím věkem rychlost ubývá a na delší trati se lépe svezu. V loňském roce jsem se umístila v celkovém pořadí v ženách na druhém místě a v roce 2022 jsem v celkovém pořadí i zvítězila, což považuji za velký úspěch.
Kdy a jak jste začala jezdit na běžkách?
Pocházím ze sportovní rodiny, takže lyžuji od útlého dětství, kdy mi rodiče nasadili dřevěné lyžičky a já jsem chodila po louce před domem. Ve druhé třídě jsem dostala k Vánocům první běžky značky Artis a jela jsem první závody v Machově pod Borem. Byl to krajský pohár nejmladšího žactva, kde jsem byla druhá. Od té doby závodím na lyžích. Letos v dubnu to bude padesát let, kdy jsem běžela svůj úplně první závod, a to přespolní běh na 100 metrů u nás v Bezděkově nad Metují na hřišti. Závodila jsem za Ski klub Machov, později, v dospělosti za klub Ski Jilemnice a v současné době jsem členem Ski Police nad Metují a týmu Redpoint Teplice.
Co považujete za svůj největší úspěch vůbec?
Svých výsledků si vážím, jsem za ně vděčná, a je jasné, že postavím-li se na startovní čáru, dám závodu možné maximum. Z úspěchům, na které ráda vzpomínám patří první místo ve starších žákyních na Českém poháru v roce 1983, byl to tenkrát nečekaný úspěch. V dospělosti jsem na Jizerské padesátce dojela mezi ženami dvakrát na třetím místě. Tenkrát ještě nebyla tak velká mezinárodní konkurence, padesát kilometrů jezdilo taky daleko méně žen než dnes a při dobré výkonnosti se dalo obstát. Dalším oblíbeným sportem byl triatlon i duatlon, kdy jsem závodila i na českém poháru. Zvládla jsem závody na horských kolech, například v prvních ročnících Rallye Sudety jsem dojela i na medailových místech.
Závodí i Vaše děti?
Sportu se věnuje i moje dcera Nikol, podobně jako já, takže běžky, horská kola, triatlon, běh. Jako malá závodit moc nechtěla, ale časem si ke sportu našla vlastní cestu. Vydala se směrem studia na sportovním gymnáziu se zaměřením na běh na lyžích. Teď studuje na vysoké škole biomedicínské inženýrství a studium jí zabírá většinu času. Navíc pracuje v prestižním zdravotnickém zařízení a na kvalitní trénink a závodění není prostor. Vzdělání je cennější, i když trošku mě mrzí, že nemá na sport tolik času. Její úspěchy v juniorském věku považuji za výborné a snad na ně v budoucnu naváže. Občas ji přemluvím na pohodový závod, a i když téměř netrénuje, nebývá to zlé. Nebo jede se mnou, postará se mi o servis. Za to jsem ráda.
Jaké máte ještě ve sportu plány, sny a ambice?
Ráda bych sportovala i nadále, jak to zdraví a práce dovolí. Chtěla bych ještě na zimní triatlon, ale bývá současně se závody na lyžích a považme letošní sněhové podmínky. Ale ambice musí člověk krotit, aby ho touha po výsledku neovládla natolik, že zapomene pravý důvod, proč závodí. Chtěla bych, aby mi sport dělal hlavně radost. Nikdy jsem nepředpokládala, že mi zdraví umožní závodit tak dlouho a od jistého věku si nemůžete být jistá, jestli se na start postavíte i příště. A když to nepůjde závodně, doufám, že najdu zalíbení i v nějaké rekreační aktivitě.
Co vás čeká v další sezóně?
V létě plánuji v terénu nějaký půlmaraton a desítku, ráda bych si zazávodila na triatlonu a kratší závod na horském kole, na podzim závody na kolečkových lyžích. A na další zimu se těším, doufám, že pro nás lyžaře bude příznivější.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
