Šonovský starosta Vladimír Grusman absolvoval na kole extrémní non-stop ultramaraton

RENÉ HERZÁN

Úterý, 2. srpna 2016

Sdílet na:

Starosta Šonova u Broumova Vladimír Grusman začátkem července absolvoval extrémní cyklistický non-stop ultramaraton Isoma 1000 miles Adventure 2016 napříč Česko - Slovenskem. Za 15 dní ujel 1681 kilometrů (1000 mil) a skončil na 47. místě ze 160 startujících.

Extrémní non-stop ultramaraton v délce 1681 kilometrů. Už jen tato věta mne děsí. Co je to za závod?

Závod lze absolvovat na kole, pěšky nebo na koloběžce. Letos vedl nejtěžšími terény z Čech na Slovensko. Na start jsem se postavil 3. července v obci Hranice (u Aše) a v 15 hodin došlo k ostrému startu vstříc dobrodružství a nástrahám závodu. Jede se bez jakéhokoliv zajištění a jen pomocí vlastní síly. Nahraná trasa závodu v navigaci udávala směr a nebylo možné si trasu určit sám nebo nějak pozměnit. Už samotné dobrodružství je se na závod přihlásit. Přihláška se otevírá v prvních sekundách Nového roku a během 2 až 3 minut je omezený počet startujících naplněn. Přihlášení se povedlo a měl jsem 6 měsíců na přípravu. Letos bylo na startu 160 závodníků a atmosféra byla pro mne jako nováčka lehce stresující a vypjatá.

Kudy se jede?

Postupem času jsem zdolával vrcholky Krušných hor, Českého Švýcarska, Lužických hor, Jizerských hor, Krkonoš, Vraních hor, Broumovských stěn, Stolových hor, Orlických hor, Kralického Sněžníku, Jeseníků, Hostýnských a Vizovických vrchů, Bílých Karpat, Malé a Velké Fatry, Malých Tater, Slovenského ráje a Vihorlatských vrchů.

Lze použít frázi, že jste překonal sám sebe?

Závod byl pro mne drsný a těžký, ale také osvobozující a plný nových dobrodružství a zážitků. Mezi závodníky panovala neuvěřitelně přátelská a férová atmosféra, obrovská byla podpora fanoušků podél trati závodu a kamarádů a přátel sledujících můj postup na webu mílí. Během závodu jsem řešil stravování, pití a také, kde složím na noc hlavu. Měl jsem štěstí, že vždy po celou dobu závodu jsem spal pod střechou, někdy i s teplou sprchou a postelí.

Měl jste nějaké technické problémy s kolem?

Můj 29“ bajk KTM mne podržel a po celou dobu závodu jsem neměl žádný technický problém ani defekt. Pouze probíhala běžná údržba pohyblivých částí kola a výměna brzdových destiček. Přes řídítka jsem „letěl“ pouze dvakrát a bez následků. Nejtěžší pasáží byly určitě Krkonoše (převýšením) a pak díky dešti Vizovické vrchy a převážná část Slovenska, kde vytrvale několik dní pršelo a bajk byl jedna velká bakule nepohyblivého bláta nebo se trasa závodu stala jednou velkou řekou. Zažil jsem čtyři dny, kdy mi fakt byla velká zima. Slovenská část byla více o pěší turistice, kdy jsme se s bajky drápali na vrcholky hor, kde bylo problém se vyškrábat i bez kola.

Velkou roli hraje i psychika?

Ano, když jsem byl mokrý a zmrzlý, tak jsem chtěl závod několikrát vzdát a jet domů do tepla. Nejtěžší je zvítězit sám nad sebou. Po 15 dnech jsem dorazil do cíle závodu v Nové Sedlici na pomezí slovensko-ukrajinské hranice a průjezd cílovým obloukem byl neskutečně osvobozující a úžasný. V cíli jsem s pořadatelem závodu Honzou Kopkou dal pivko, popovídali si o závodu a pak už jsem autem frčel zpět domů do Čech. Po celou dobu závodu jsem nejel sám, český úsek jsem zdolával s kolegou bajkerem Jaromírem Jirkou z Martínkovic a Slovensko jsem projel s Tondou z Plzně. Oba jsme tam měli strach z medvědů.

Co vám závod dal a proč jste do toho šel?

Je to velmi jednoduché, osobně jsem si chtěl vyzkoušet své schopnosti a dovednosti bajkera, vyzkoušet svoji vytrvalost a dokázat si, že jsem schopen fungovat a postarat se o sebe v polních a lesních podmínkách, v cizím prostředí bez vazby na současné moderní technologie. Získal jsem úplně jiný pohled na svět a změnil se i můj žebříček hodnot. Rozhodně jde o pokoru a uznání mých soupeřů, že každý problém má své řešení a nic není důležitější, než rodina, zdraví a klidný život. Návrat do běžného života a pracovního nasazení byl těžký a dodnes se mi zdá o závodu a jeho příkořích. Získal jsem i nové přátele a ztratil 9 kilogramů své váhy.