Karel Klimeš: "Současný trend fotbalu jsou peníze a nedostatek mladých hráčů."

Karle, jak jsem už naznačil, je to pro vás fajn období. Užíváte si ho?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ovšem to hezké červnem skončilo, a teď se už v oddíle připravujeme na podzimní část. Tím hezké myslím postupovou euforii a vítězství v soutěži. Z minulosti vím, že je potřeba být nohama na zemi. Vzpomínky zůstanou, ale jedeme s pokorou dál. A jak osobně tvrdím, já nemůžu být spokojen nikdy. Stále je na čem pracovat. Ale určitá pikantnost tu je. Když jsme vyhráli 1. B třídu, narodil se mi první syn Kája, teď při triumfu v 1. A třídě přišel na svět druhý syn Štěpánek.

Jak je možné, že se z klubu zralého na odhlášení ze soutěží stane, věřím, že "štika" krajského přeboru?

Sešlo se toho víc. Ale, především práce lidí, co mají polické spartakovské srdíčko. Největší faktor je snaha a úsilí pro polický fotbal se doslova obětovat.

Kdo za polickým zázrakem stojí?

O zázraku bych nemluvil. Před dvěma lety se řešila budoucnost dospělého fotbalu v Polici. Situace nebyla růžová. I já, jako bývalý člen městského zastupitelstva, jsem poukazoval na danou situaci v oddíle, ovšem z řad některých členů jsem pochopil, že je budoucnost dospělého fotbalu nezajímá. Nechci v žádném případě hanit město Police nad Metují, jedině díky městu můžeme fungovat, podpora mládeže je na velice dobré úrovni, jen nebyla pochopena otázka dospělých. Já osobně jsem již byl smířen s tím, že mužstvo dospělých nebude vůbec anebo nebude zachováno v podobě nás starých hrajících nějakou okresní soutěž. Když situace vyplynula na povrch, pomocnou ruku nabídl bývalý předseda Jakub Kovář. Člověk se zkušenostmi v profi fotbale. Jasně jsme si stanovili cíle v oddíle a budoucnost s tím, abychom v roce 2020 mohli důstojným způsobem oslavit 100 let oddílu kopané.

Teď obecně. Kam směřuje fotbal na malých městech a vesnicích?

Tím mohu navázat na předchozí otázku. Když se nenajde člověk nebo lidi, kteří jsou schopni oddílu dát veškeré úsilí a snahu, jsou schopni finančně zabezpečit klub, pracovat s mládeží... Bohužel současný trend jsou peníze a nedostatek mladých hráčů. Nepřeženu i ten názor, že i naše řídící orgány s námi zacházejí jako s profesionály. Vše děláme ve volném čase a obětujeme své soukromí. Jedině mé ženě Ladě mohu poděkovat za to, že je shovívavá a chápe můj vztah k Spartaku.

Co mládež? Zájem o fotbal i o sport upadá, kluby jsou nuceny dělat společné týmy, mládežnický fotbal na vesnicích už neexistuje. Ambice některých rodičů jsou smutně velké a ženou své děti trénovat mimo náš region. Tento trend se už zřejmě nedá zastavit.

S přestupovou politikou u mládeže jsem se zatím setkal poskromnu. Ale mládež je kapitola sama pro sebe. Všichni víme, jak se věci mají. Někde jsem četl průzkum o nejhorším předmětu na škole. Byl to tělocvik!!! Dle mého názoru budou sportovat jen děti k tomu vedené rodiči, kteří sami něco dělají. Je to smutný fakt, ale bohužel doba je taková. Pracovat s dětmi jde bez problému do starších žáků. Potom nastane to, co nejvíc ovlivňuje mladé ego... je to ta věta: "Přece ten kretén na mě nebude řvát, ať běhám." Pokora a úcta k autoritám pražádná.

Jistě znáte situaci v broumovském Slovanu. Co byste poradil Broumovákům, aby se zase mohla hrát krajská derby? Pokud tedy Police nemíří výš!

Nemohu vyloženě radit, když sám jsem měl před dvěma lety starosti, co s tím, a bez pomoci svých kolegů bych byl hrobař polického oddílu. Jedině snad obklopit se lidmi, kterým jde o zájem broumovského Slovanu, pracovat s mládeží a pokusit se pracovat. I my víme, že nejdůležitější je práce s mladými, i když je to práce těžká a složitá.