Broumovky jsou srdcovka

Klára Hadašová, foto archiv SKI Police nad Metují

Sobota, 10. září 2022

Sdílet na:

V sobotu 3. září se běžel již 36. ročník Běhu Broumovskými stěnami.

Pokud člověk v sobotu zabloudil nebo si cíleně naplánoval výlet do Broumovských stěn, mohl být překvapen množstvím běžících lidí, kteří se ten den kolem něj nebo proti němu v poměrně svižném tempu (někteří i tempem vycházkovějším) vyřítili. Stejně překvapen by byl každou zhruba první zářijovou sobotu už 35 let, neboť právě v roce 1987 se poprvé běžel závod napříč Broumovskými stěnami. Za vznikem „Broumovek“ stojí lyžaři a horolezci, kteří v místním terénu trénovali a chtěli se s krásou a obtížností našich místních terénů podělit s ostatními formou závodu – byli to Jirka Beran starší a Pavel Kalibán. Závod skutečně pod lyžařským oddílem připravili, uskutečnili a sami několikrát odběhli.

Díky velmi dobré znalosti terénu byla vytvořena trasa, která se za celých 35 let téměř nezměnila. Až do roku 2001 byla trať sice o zhruba 600 metrů kratší, ale její základ, tedy proběhnutí celých stěn od Honského špičáku až po Korunu a následně na Pánův kříž, Lhotský Šefel a seběhnutí do Machovské Lhoty k Lidmanům zůstává zachován.

Obrovská výzva

1. ročník závodu vyhrál právě Jirka Beran a nasadil tak budoucím závodníkům poměrně vysokou metu – čas 1:54:55. O rok později si pro vítězství doběhl Pavel Kalibán v čase 1:56:43. Jirka Beran běhal v té době své nejlepší maratony v časech kolem 2 h a 23 minut. V roce 1994 zvítězil v rekordním čase 1:52:02 Franta Pechek, jehož nejlepší silniční maraton má čas 2 h 16 min. Na srovnání výsledků 42 km dlouhé maratonské trati a 25 km dlouhých Broumovkách je velmi hezky vidět obrovská náročnost tohoto závodu. Každý rok navíc přichystá běžcům jiné podmínky – suché skály a horké počasí dělají závod zcela odlišným než když je déšť, kluzké skály a bláto na jinak dobře běhatelných úsecích.

Od začátku se stal závod oblíbeným a vyhledávaným nejen mezi místními běžci, lyžaři, ale také se ho tradičně účastnili a účastní horolezci a také kondiční, pomalejší běžci, pro které je závod obrovskou výzvou.

Rodinná atmosféra

Na závodě bychom v minulosti potkali místní horolezecké ikony jako například Frantu Čepelku (otce i syna) nebo Luboše Beneše. Béda Klimeš nevynechal jediný závod mezi lety 1987–2015 a celkem se postavil na start 29x. Míra Hejnyš 28x a současný startér Broumovek a nástupce v předsednictví klubu po Jirkovi Beranovi, Jan Pohl, odběhl své Broumovky již 27x. 26x se postavil na start Jarda Jirouš a letos jsme na startu viděli již po 25. Honzu Berana, Radka Koláře nebo Petra Dostálka. Nejen muže-matadory však hostí stěny, také ženy! I letos bylo možné na trati poměřit síly s Maruškou Šlechtovou, která se účastnila po 14. Naopak, letos chyběla Maruška Hornychová, desetinásobná absolventka nebo Maruška Havlová, která zase Broumovky v ženách 3x vyhrála a drží ženský rekord trati 2:21:09.

Všechny běžce bez rozdílu ambic a výkonnosti čeká ráno po 9. hodině u Restaurace U Laudona na Honech nefalšovaná rodinná atmosféra. Několik generací Beranových, Pohlových i Havlíčkových a mnoho dalších jednotlivých členů oddílu Ski Police se postarají o to, aby nováčci a rekreační běžci hned zkraje nedostali strach při pohledu na natěšené osvalené borce všude kolem a neutekli zpět domů. Po přebrání čísla, vyzvednutí kvalitní sportovní tyčinky a lístku na polévku v cíli, se takový běžec rozhlíží kolem a ptá se sám sebe, zda se to zase děje, zda za chvilku opravdu zase poběží. Občas kolem něj někdo projde a prohodí překvapeně: „Ty běžíš taky?“

Lhotský Šefel je jistota

Sporťáci natěšení na pokoření rekordu se seřadí v první linii, zapínají stopky a čekají na startovní hvizd. Dopředu se právem sebevědomě staví i první členové každé dětské štafety, které čeká kratší úsek (štafety jsou většinou 3–5 členné), číslo si předávají na další občerstvovačce, tedy Na Hvězdě, na Slavném, u Pánova kříže či v Řeřišném. Všichni tito mladí běžci a běžkyně to zde velmi dobře znají, protože než vyběhli, většinou si odmalička hráli u občerstvovaček, když jejich rodiče organizovali nebo sami běželi závod.

Ti méně zdatní zapínají kromě stopek také navigaci a tuší, že je vhodnější zařadit se na konec startovního pole, neboť je první polovina pole nesvádí k rychlejšímu tempu, na které nejsou zvyklí a tak již po zhruba 2 km, v polovině Honského špičáku, nemají myšlenky na vzdání klání a návrat na Hony k Laudonovi, a také je zde výhoda vizuální. Všichni ti osvalení, štíhlí, namakaní běžci a běžkyně z prvních několika řad se jim během cca 15 sekund ztratí z dohledu a už je nepotkají.

Pro některé běžce je velkou motivací pouhé doběhnutí, někoho žene vidina občerstvovačky na každém pátém kilometru, kde se nabízí poměrně rozmanitý sortiment. Většinou voda, ionťáky, banány, čokoláda, místní horalské tyčinky – prostě vše to, co si ti na předních pozicích neužijí, neboť by je to zbytečně zdržovalo.

Běžci na předních pozicích většinou jen pijí a rychle pokračují dále. Každá vteřina je pro ně cenná, na trati musí extrémně zapojovat hlavu, přemýšlet kam šlapou, aby se nezranili. Trať je prudká jak do kopců, tak i z kopců a každý má nějakou pomyslnou hranici, kterou když překročí, už se v hlavě přibližuje konec. Někdo se takto zaraduje, když vyběhne náročný úsek na Korunu, někdo si oddechne až na Šefelu, někdo už po 3 km na Honském špičáku zpytuje svědomí a ptá se sám sebe, zas a znovu: „Kde jsem sebral tu drzost, co tu zase dělám?“.

Všichni ale mají jednu jistotu – Lhotský Šefel. Přichází, když jsou běžci již velmi vyčerpaní. Pro získání rekordu trati není možné nikde ubrat, musí se běžet naplno bez jediného zaváhání, ale i ti, co neběží o rekordy a zápasí především sami se sebou, ti jsou vyčerpaní většinou úplně stejně, ne-li více, neboť na trati tráví i dvojnásobek času vítěze a přitom běhu odevzdají také maximum svých možností. Všichni tedy po 22 uběhnutých kilometrech náročným terénem musí zdolat poslední překážku. Nováčci si často oddychnou na kratším výběhu před Šefelem a říkají si, že ten předpovídaný „zabiják“ nakonec nebyl zase tak strašný, ale pak je teprve pravý Šefel vyvede z jejich omylu. Opírají se o kolena a zvrácenou hlavou vzad se snaží dohlédnout konec mordoru! A ten vždy přijde a po něm uvolňující seběh k Lidmannům, kde i ten poslední zažívá ovace místní komunity, protože všichni, kdo Broumovky někdy běželi, nebo se podíleli na jejich organizaci, dokáží ocenit každého doběhnuvšího do cíle. Broumovky jsou prostě srdcovka!

Letos byl vůbec nejrychlejším běžcem, který atakoval rekord trati, výborně běžící Ondra Volák. Rekord o 30 sekund odolal. V ženách doběhla nejrychleji Anička Beranová.

Rekordy Broumovek

Na starší trati v roce 1997 zaběhli rekordní čas Radek Kolář – 1:50:52 a Lenka Kronesová 2:25:28

Na delší, novější trati, drží rekordy Petr Losman z roku 2012 – 1:52:31 a Maruška Havlová z roku 2016 – 2:21:09.

LETOŠNÍ VÝSLEDKY

Muži

Ondra Volák (Běžecký klub Náchod) 1:53:00; Jan Petržela (OK 99 HK) 1:58:06; Petr Pechek (Maratonstav Úpice) 2:01:45

Ženy

Anna Beranová (SKI Police) 2:38:01; Marta Lučanová (OK Lokomotiva Pardubice) 2:38:33; Martina Zvěřinová (OK Lokomotiva Pardubice) 2:38:50

Dětské štafety

1. Oldřich Hornych, Václav Lisko. David Vaněk 2009 SKI Police + BKLM 2:27:37,0
2. Vendula Š.,Nela K., Denisa H. Adam K., Eliška G. 2010 BKL Machov 2:34:08,0 0:06:31
3. Jakub Stuchlík, Ondřej Hrůša Petr Mitterwald 2009 SKI Police nad Metují 2:39:07
4. Matylda Pohl.,Anička Knill. Nela Vra.,Sára Ber. 2009 SKI Police nad Metují 2:42:32
5. Ivan H., Jára M.,Matěj Beran Jakub Vr., Václav Tr 2010 SKI Police nad Metují 2:50:31