Trefit se špičkou do středu
Kvido Hadaš – polický rodák, absolvent broumovského gymnázia, nyní student Univerzity Hradec Králové, získal minulý týden stříbrnou medaili v juniorské kategorii na mistrovství Evropy v Rumunském Sibiu.
Kvido, právě ses vrátil z mistrovství Evropy v Rumunsku v paraglidové přesnosti přistání. Ne každý o tomto sportu vůbec někdy slyšel, můžeš ho nejdříve trochu přiblížit?
Přesnost přistání je odnož více známého paraglidingu (létání na hadrových kluzácích), která se zabývá právě poslední fází letu. Mnozí asi budou znát z parašutistické přesnosti přistání. Na závodech nás vyvezou na kopec, nebo vytáhnou odvijákem/navijákem a náš cíl je trefit střed terče – tečku o průměru 2 cm, přičemž toto opakujeme 6–12x za závod a sčítá se nám celkový počet centimetrů od středu. Je to jeden z mála sportů, kdy méně znamená více – šlápnout na střed totiž znamená 0 cm a kolosálně to zkazit znamená 5 metrů, tudíž 500 bodů. Navíc tady na terč není možné přistát jinak, než na nohy – musí to člověk ustát, žádná šipka, jinak má automaticky 500 bodů.
Tento sport není tak náročný na fyzickou zdatnost a techniku se průměrný paraglidista naučí vcelku rychle, ale jde spíš o rychlé výpočty síly větru, orografie terénu kolem terče a mentální stav pilota.
Jak nejblíže středu se ti podařilo přistát na ME?
Druhé a třetí kolo jsem šlápl 2 cm od středu, což je dobrý. Dalších několik kol bylo do 10–20 cm, pak dvě špatné, 65 a 85 a poslední kolo jsem už neměl moc co ztratit, ale nechtěl jsem deset, natahoval jsem se po nule a dotkl se země sedačkou, takže poslední kolo za 200. Celkově jsem překročil nulu o 239 cm.
Kdy jsi začal přistávat Ty a proč sis vybral právě tuhle disciplínu?
Tuším, že ke konci sezony 2019, tudíž v programu pro rozvoj mladých paraglidistů bylo volné místo už jen na posledním táboře – a to právě v přesnosti přistání. A tahle disciplína se mi velmi zalíbila, protože se člověk naučí víc pochopit padák, a to mu pak pomůže i při cross country p, tedy při přeletech. A navíc se soustředění konalo v Beskydech v PG Hnízdo u Kamila Konečného, kde jsem potkal fajn lidi (v přesnosti se lidi příliš nemění) a i oni jsou důvodem, proč se tomu stále věnuju.
Rok 2019 není tak dávno, mít tedy možnost přistávat za tak krátkou dobu na mistrovství Evropy je v tomto sportu běžné?
Na závod jsem se dostal i díky tomu, že se uvolnilo místo jednoho reprezentanta a já jsem jel jako náhradník z rozšířené repre.
Nakonec jsi na ME skončil stříbrný v juniorské kategorii, pomýšlel jsi na dobré umístění už před závodem?
Vůbec, já jsem ani netušil, že tam bude vypsaná kategorie junioři (smích). Na dobré výsledky jsem úplně nepomýšlel, teamleader mě vzal kvůli sbírání zkušeností, abych si vyzkoušel, jaké to je na takto velkých závodech, takže dobrý výsledek byl bonus navíc.
A jaké to je na takto velkých závodech?
No, takový trochu waiting simulator (smích). Jelikož bylo v závodě kolem 100 pilotů a každý pilot má na přistání cca dvě a půl minuty, tak se to celé hodně protáhlo a člověk se na řadu dostane max. 2x denně. To znamená, že uletěných deset kol trvalo asi deset dní. Byli jsme v Sibiu, ale my si více než historické centrum prohlédli z blízka okolí letiště (smích), kde jsme trávili cca 8 hodin denně. Letiště má Sibiu pěkné! Oproti tuzemským závodům, například lize, je asi jediný rozdíl právě délka a psychický tlak na výkon.
Kdyby se nyní někdo rozhodl, že by se tomuto sportu chtěl začít věnovat, co bys mu doporučil, případně jak moc je to možné zrealizovat od myšlenky k činu?
Určitě to možné je. Základní kurzy paraglidingu jsou vcelku dostupná záležitost a pokud si člověk po kurzu najde partu lidí, se kterou bude létat, může se i rychle zlepšovat a zdokonalovat. Přesnost přistání může být zajímavá disciplína do začátku, kdy člověk nemusí být sám tak dobře obeznámen s tím, co potřebuje k přeletům. Stačí pochopit svoje křídlo. A samozřejmě je potřebné vlastnit vybavení – křídlo, sedačku, záložák, helmu a dovršených 15 let.
Kvido Hadaš je na fotografii týmu druhý zprava.