Tvář lesa bude barevnější   

Bára Fialová, foto archiv CHKO Broumovsko

Pondělí, 24. června 2024

Sdílet na:

Následkem kůrovcové kalamity se také na Broumovsku začaly více vysazovat pestré, více druhové lesy, které přispívají biodiverzitě.  

Kůrovcová kalamita, která se v minulých letech nevyhnula ani Broumovsku, způsobila vlastníkům lesů škody, ale má i své světlé stránky. Nutí hospodáře přehodnocovat zažité postupy a mění tvář krajiny. Tmavý smrkový les, který zakrýval stolovou horu Ostaš, je minulostí. Až skály zakryje les nový, bude v něm o mnoho víc buků, borovic, jedlí, na paseky nalétávají také břízy.

„Ony se tyto stromy vysazují už léta, je to dáno legislativními předpisy. Podíl takzvaných melioračních a zpevňujících dřevin však byl dříve kolem patnácti, dvaceti procent. Dnes se ale pohybuje už mezi třiceti a někde až padesáti procenty na porostní skupinu,“ řekl Jiří Beran z Benediktinské hospodářské správy, která na Broumovsku spravuje asi čtyři tisíce hektarů lesa.

Meliorační a zpevňující dřeviny se těmto stromům říká proto, že mnohem více než smrky s plochými kořeny zpevňují půdu a také lépe odvádí vodu do hlubších vrstev. Čistě smrkový les měl zejména funkci ekonomickou, v takovém lese jsou smrky nasázené pořádně nahusto, aby se stromy táhly nahoru a získaná prkna tak byla pěkně rovná. Takový les je však velmi málo odolný vůči například silnému větru nebo zmíněným škůdcům. Cílem proměny je mít porosty odolnější, stabilnější a takové, které více přispívají k biologické diverzitě. 

Ukázkovým příkladem je Žděřina

„Na Broumovsku byly přirozeně smíšené lesy, tedy listnaté stromy s jedlí a smrkem, přičemž v přirozeném výskytu bylo jehličnanů kolem 30 procent. Donedávna však bylo zastoupení smrku a dalších jehličnanů přes 80 procent,“ říká zástupce vedoucí Správy CHKO Petr Kuna.

Změna, která začala již v době porevoluční s cílem zlepšit životní prostředí po desetiletích devastace minulým režimem, je pro vlastníky lesa finančně nákladná, zalesnění smrkem pro ně bylo až o polovinu levnější. Listnaté dřeviny a jedle je totiž obvykle zapotřebí více chránit proti okusu zvěří. Stát proto výsadbu melioračních dřevin finančně podporoval, z dotací se platila výsadba a také oplocenky.  

„Z Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí se přispívalo například v obecních lesích v Otovicích, Machově, Meziměstí, Teplicích nad Metují a dalších obcích v CHKO Broumovsko. Dlouhodobě výbornou spolupráci máme s DSO Lesy Policka, které se starají o obecní lesy Machov nebo městské lesy Police nad Metují, kde se samotní správci snaží, aby byl les velmi pestrý. Ukázkovým příkladem pestře obnoveného lesa je třeba příměstský les na Žděřině,“ říká Petr Kuna. 

Na podporu přirozeného a bohatého lesního života stát také nově proplácí majitelům lesů cenu části dřeva, které po kalamitních těžbách nechávají povinně v lese zetlít. „Přispívá to k druhové rozmanitosti, na zetlelém dřevě rostou houby, mechy, žijí tam brouci, živí se ptáci, prospívá to stavu půdy,“ dodává.

Velkým problémem v poslední době byla také přemnožená spárkatá zvěř – srnky a jeleni – která si ráda na mladých stromcích pochutnává. Podle údajů z Národní inventarizace lesů zvěř poškodí zhruba třetinu stromků do výšky 1,3 metru. Tuto situaci by měla změnit novela mysliveckého zákona, kterou Ministerstvo zemědělství nedávno dokončilo a minulý týden ji projednala vláda.

Jáma, zdvih, jáma

Jak bylo řečeno, smíšený les také mnohem lépe zadržuje vodu v krajině a pomáhá lépe bojovat proti suchu. „Například borovice mají takzvané kůlové kořeny, které vlastně umožňují pronikání povrchové dešťové vody do hlubších vrstev půdy. Navíc, vysoké teploty a rychlost větru se budou zhoršovat, takže my musíme mít smíšené lesy, jestli chceme mít vůbec nějaké,“ vysvětluje ekolog Jiří Malík ze sdružení Živá voda, autor komplexního programu na zádrž vody v krajině a její adaptace na klimatickou změnu Živá krajina, který spolupracuje s desítkami obcí po celé České republice. S Lesy ČR nyní třeba řeší stav jejich smrkových lesů v Loučné nad Desnou, horské vesnici v Jeseníkách.

„Vymysleli jsme taková zpevňující žebra, asi dvanáct metrů široké pásy, kde by se vykácely stromy a nechaly na zemi. Tam by se nasázel les smíšený nebo by se nechal nalétnout. To by v případě přívalových dešťů neumožnilo vodě se rozběhnout,“ vysvětluje Jiří Malík a dodává, že v případě Ostaše je nutné také udržovat v dobrém stavu cesty, které mohou odvodňovat krajinu.

„Bylo by potřeba sanovat vzniklé potěžbové linky, které budou v případě dešťů fungovat pro vodu jako tobogán a vysušují terén. Na vrcholové plošině to tolik nevadí, ale zejména severní svah je cestami značně odvodněný, a to byl podle mého názoru i spouštěcí moment kůrovcové kalamity, která většinou postihuje jižní svahy. Bylo by potřeba najet tam s buldozerem a sanovat cestu ve stylu jáma, hráz, jáma. Voda pak nepoteče přímo dolů a hned se začne vsakovat. Jinak vše, co se tam nasázelo, zase uschne,“ uzavírá ekolog.