Většina žab si pamatuje, kde se narodila

Michaela Mašková, foto archiv P. Kafka, E. Hrubá

Pondělí, 7. dubna 2025

Sdílet na:

Každoročně se řidiči v jarním období setkávají s migrací žab, které se snaží překonat silnice a dostat se k vodě, v níž se rozmnožují. Pro mnoho žab se tato cesta stane osudnou. Na Broumovsku přitom žije několik druhů žab včetně velmi vzácné ropuchy krátkonohé. „Hlavní žabí tah můžeme očekávat nyní v průběhu dubna. Může proběhnout i relativně nenápadně, pokud bude počasí jako teď, anebo – nastanou-li optimální podmínky – bude masivní​,“ říká v rozhovoru zoolog CHKO Broumovsko Petr Kafka.

Jak jsou na tom aktuálně žáby v CHKO Broumovsko? Už se probudily po zimě?

Už se probudily. Ale zatímco v nížinách už jejich tah spíše proběhnul, u nás je chladněji a jejich aktivita je opožděná.

Kdy začíná jejich největší aktivita, ten silný tah, kdy se snaží dostat do vody, aby se rozmnožily?

Musejí se sejít dva faktory – teplo, alespoň okolo deseti stupňů a déšť. To je pro ně ideální a tah neboli migrace se rozjede. U nás bylo sice chvíli teplo, ale teď je zase relativně chladno. Nějaké žáby už tedy přešly, ale určitě to nebyla většina. Hlavní žabí tah tak můžeme očekávat nyní. Může proběhnout i relativně nenápadně, pokud bude počasí jako teď, anebo – nastanou-li optimální podmínky – bude masivní. Jinak myslím, že tah hnědých skokanů, kteří jsou trochu otužilejší, už asi proběhnul, naopak ropuchy obecné, které jsou zde nejčastější a v největších počtech, tak tam ho teprve očekáváme v průběhu dubna. Zajímavé je, že pokud se žáby nepůjdou rozmnožovat nyní, řekněme do konce dubna, tak pak už nejdou. V květnu už by se nemnožily.

A to se může stát?

Teoreticky ano. Vždycky se ale některá zvířata rozmnoží. Ale třeba ropuchy se nemusejí chodit množit každý rok. Jsou to dlouhověká zvířata, například ropuchy se mohou dožít deset i dvacet let, a není klíčové, aby měly každý rok potomstvo. To je zajímavé u naší nejvzácnější žáby na Broumovsku ropuchy krátkonohé. Jde o malou žabku o velikosti 5 cm. Je specifická tím, že neskáče, ale jen leze a vyhledává extrémní stanoviště. U nás to jsou třeba písníky se sporou vegetací a vysychajícími kalužemi. Ropucha krátkonohá je právě na takové podmínky přizpůsobena, množit se může třeba jednou za pět let a populaci to nezasáhne. Dokáže totiž naklást snůšky třeba až v srpnu, vývoj u pulců je rychlý, stihnou se přeměnit na žabky ještě do zimy. To je však výjimečný druh zdejší přírody.

Jaké máme na Broumovsku další druhy žab?

Nejvzácnější je již zmíněná ropucha krátkonohá. Zajímavé je, že Broumovsko je nejvýchodnějším místem výskytu, a to v celé Evropě a relativně se jí tady daří. Další druhy, které dlouhodobě sledujeme, jsou ropucha obecná, skokan hnědý, skokan zelený, ale jsou tu i rosničky. To je asi všechno. Pro mě je trochu záhadou, proč jsme tady nezaznamenali ropuchy zelené, které se dále v kraji běžně vyskytují, stejně jako kuňky obecné, které už pak nalézáme dále v Polsku. Pro mě osobně je tedy trochu záhadou, proč zrovna do naší kotliny se nedostaly.

Jak moc času tráví vlastně žáby ve vodě? Jakou krajinu potřebují ke svému životu?

Žáby většinou vodu potřebují jen k rozmnožování. Například ropucha obecná ve vodě stráví jen týden v roce a po zbytek roku žije na souši, většinou v nějakém vlhčím porostu. Optimální je třeba les. Na druhou stranu skokan zelený je specialista, který ve vodě žije celý rok, a dokonce je schopen na dně rybníka přezimovat zavrtaný v bahně. Nepotřebuje totiž dýchat, protože obojživelníci dýchají celým povrchem těla. To jim v zimě stačí. Jinak spoustu žab žije v relativní blízkosti vod, ale jsou známé i případy, kdy žáby táhnou k té správné vodě i několik kilometrů. Většina žab si totiž pamatuje, kde se narodila a mají tendenci se chodit rozmnožovat do místa, kde se narodily. Neplatí to samozřejmě stoprocentně, pokud se někde vytvoří nové tůně, tak i tam žáby nakladou vejce.

Obecně se setkáváme s tím, že lidé mají pocit, že když je někde vodní plocha, musejí v ní být ryby. Ty se však často neslučují s životem žab či čolků, ať už jde o konkurenci o potravu či přímo predaci. Přiměřený počet ryb v rybníkách samozřejmě nevadí, ale když je jich tam moc, tak už tam obojživelníci nedokážou žít. Některé studie ukazují, že obojživelník přijde k vodě, ochutná ji a podle toho pozná, že je v ní spoustu ryb a už do ní ani nevleze. Nejvíc jim však vadí postřiky a hnojiva, protože jsou hodně citliví na chemické znečištění. Důležitá je také pestrost v krajině, dobře se jim daří v neudržovaných plochách, v hromadách klestí atd. Jakmile je krajina příliš „uklizená“, mají problém. To se týká samozřejmě mnoha dalších druhů.

V poslední době přibývají na Broumovsku tůně. Jak rychle jsou osídlené obojživelníky?

Jak kde. Pokud tůně vzniknou v místech, kde obojživelníci dlouhodobě žijí, je osídlené docela rychlé. Zajímavostí je, že jako první je obsazují skokani hnědí, kteří zjevně nejsou tak konzervativní. Vezmou za vděk i čerstvě vytvořenou tůní. Pokud však tůně vzniknou někde, kde obojživelníci nežijí, může to trvat i několik let, než je obsadí. Některé tůně nemusejí být obsazené nikdy. Úplně bez života však nezůstanou, usadí se v nich spousty hmyzu a najdou je i ptáci. My máme snahu život v tůních monitorovat, je to pro nás zpětná vazba, jak k jejich budování přistupovat.

V některých letech bývá migrace žab přes silnice docela masivní. Na jakých místech se u nás žáby nejčastěji snaží dostat přes silnice?

My máme seznam tzv. kolizních úseků. V Polici nad Metují je to například silnice od Bezděkova nad Metují, dále silnice směrem na Bělý, kde žáby chodí na rybníčky Cihelnu. Další kolizní úsek je v Hlavňově či Machově podél rybníků, na Honech v úseku mezi lesem a rybníkem. Dále sledujeme průtah Lachovem či v Teplicích nad Metují okolo vřídla… Těmto úsekům věnujeme každý rok vyšší pozornost.

Kolik jich každoročně uhyne pod koly aut?

Jsou to každoročně stovky. Samozřejmě se to špatně počítá, protože přejetá žába na silnici dlouho nevydrží, po dvou dnech z ní nic nezbude. Existují však studie, které říkají, že když je populace na nějakém místě zdravá, tak unese i čtvrtinovou ztrátu. Tím neříkám, že máme přejíždět žáby. Pár jedinců však pro přírodu zase tolik neznamená.

Dělají se na Broumovsku nějaká opatření, která by ochránila žáby při migraci? Probíhá třeba jejich odchyt a přenášení přes silnice, stavějí se zábrany

Je potřeba krajinu a zvířata v ní brát komplexně. Ukazuje se, že lepší než jen opakovaně zachraňovat žáby na silnici, je vybudovat náhradní vodní plochy, aby přes ně žáby nemusely skákat. Samozřejmě to záleží na konkrétní situaci konkrétního místa.

Jinak historicky jsme tady měli tři úseky, které se pravidelně ošetřovaly pomocí mobilních zábran, jež nepustí žáby na silnici. Po několika metrech se podél silnice zakopávaly kbelíky, do kterých žáby padaly a musely se každý den zkontrolovat, žáby přenést a vypustit. Na Honech se zase žáby přirozeně navedly pod mostek a silnici podešly. Spolu s rekonstrukcí silnice se nainstalovaly trvalé zábrany, čímž se situace vyřešila. Je tam taková kolmá stěna, podél níž žáby procházejí. V Polici směrem od Bezděkova jsme od instalace zábran už upustili, protože žabí populace se neuvěřitelně propadla. Dříve se běžně přeneslo okolo tisíce zvířat, ale v posledních letech už to byly jen desítky. Poslední číslo, které si vybavuji, bylo asi čtyřicet žab.

Čím si takový propad vysvětlujete?

Může to být několik faktorů, těžko říct, který byl ten rozhodující. Určitě to nebyla doprava, ta se v tom místě zásadně nezměnila a používali jsme bariéry. Mohlo to tedy být nějaké chemické znečištění rybníčků z okolních polí nebo způsob rybářského hospodaření, který obojživelníkům nesvědčí. Mohou to být i další faktory jako jsou různé nemoci, takové případy taky známe. Žáby jsou také součástí potravního řetězce.

Komu chutnají?

To je velké spektrum zvířat – úžovky, vydry, norci… a mnoho dalších.

Nejvíc si to asi spojíme s čápy, nebo ne?

No, to je spíš taková tradice. Čáp žáby cíleně nesbírá, on má potravní základnu hodně pestrou a na žábách to nevisí. Když ji najde, tak ji sežere, ale není to potravní specialista. Každopádně žábám určitě neprospěly suché roky, které asi před pěti lety byly. Pokud několik měsíců neprší, dostávají se žáby do letní hibernace, hladoví, a to se na jejich populaci také projeví. Nemusejí pak přežít zimu, či mohou na sucho přímo umřít. Při suchých letech je vysoká úmrtnost také u malých žabek, které po metamorfóze vylezou ven.

Fotografie zleva: P. Kafka - ropucha krátkonohá; typické vajíčka ropuch v provazcích; pářící se ropuchy před vstupem na vozovku; žáby ve vodě (E. Hrubá)