80 let od vraždy na Bukové hoře: Bolest zůstává

Text a foto Michaela Mašková Pondělí, 30. června 2025

Sdílet na:

Přesně před 80 lety došlo na Bukové hoře k zavraždění skupiny obyvatel Teplic nad Metují. 30. června 1945 zastřelili vojáci v rámci tzv. divokého odsunu skupinu 23 starých mužů, žen a dětí německé národnosti, mezi oběťmi byla také jedna Češka. Město Teplice nad Metují uspořádalo v pátek 20. června při této příležitosti na místě pietní shromáždění. Zúčastnili se ho mimo jiné i pamětníci tzv. divokého odsunu a jejich potomci.

„Jsme potomci zdejších rodáků, ať už mluvili česky nebo německy. Šlo o vraždu nevinných lidí a bolest zůstává,“ připomněla starostka města Teplice nad Metují Věra Prokopová. Právě za starostování její maminky Věry Vítové, nechalo město ve spolupráci se sdružením INEX a Tuž se Broumovsko! na Bukové hoře vybudovat památník Kříž smíření, jehož autorem je kameník a sochař Petr Honzátko. V roce 2002 se při jeho slavnostním odhalení na Bukové hoře sešla tehdejší politická reprezentace v čele s Petrem Pithartem, Jiřím Dientsbierem či Lubomírem Zaorálkem, dále předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt, bývalý předseda Heimatkreis Braunau Gotthard Schroll a další. Tehdejší prezident Václav Havel nechal k uctění obětí položit kytici. Česká strana pak vysadila lípu, německá dub. Byl vydán také sborník Kříž smíření, který na toto téma přinesl zamyšlení mnoha myslitelů, sociologů, politiků a dalších.

Výročí 80 let od události bylo mnohem skromnější, přesto však mělo sílu. Kromě představitelů města se ho zúčastnil broumovský děkan Martin P. Lanži a předseda krajanského spolku Heimatkreis Braunau Erik Bucholz spolu se skupinou potomků bývalých německých obyvatel Broumovska. Spolu s místními se tak u Kříže smíření sešlo zhruba pět desítek lidí.

„To, co se odehrálo na Bukové hoře je strašné a máme to stále v paměti. Jsem rád, že jsme se tu mohli sejít,“ řekl Erich Bucholz a poděkoval bývalé starostce Věře Vítové za odhalení památníků před dvaceti lety. Upozornil také na to, že ve světě se stále bohužel odehrávají podobné příběhy. Erich Bucholz také neopomněl ocenit bývalého starostu Josefa Bitnara, díky němuž se podařilo znovuobnovit vztahy mezi krajanským spolkem a městem.

Svíčka za každou oběť

Po úvodním slovu a vystoupení žesťové skupiny žáků ZUŠ Police nad Metují se skupina účastníků vydala od monumentu s padající postavou v průvodu se svíčkami směrem k pamětní stéle v lese. Cesta k ní vede po tzv. křížové cestě lemované třiadvaceti hrubě opracovanými kameny – za každou oběť jeden. Velké kameny ztělesňují zavražděné muže, menší kameny ženy a čtyři drobné kameny zavražděné miminko a tři malé děti. Dohromady jsou uspořádány podle vztahu obětí. U každé takové skupiny se průvod zastavuje a Erich Bucholz spolu s překladatelkou a členkou spolku Společnosti česko-německého porozumění Trutnov-Krkonoše Štěpánkou Šichovou vyslovují jména zavražděných. Za každou oběť hoří u kamenů svíčka.

Průvod se postupně dostává až ke konci křížové cesty. Poslední kámen je za zavražděnou Češku Marii Wichtrei rozenou Teimer. Podle svědectví byla do skupiny zavražděných vybrána ze msty vedoucího místní správní komise a bývalého učitele Rýdla a jen včasným zásahem jejího otce Václava Teimera se ze skupiny zavražděných podařilo zachránit její dceru Irenu Pospíšilovou. Ani ta v pietním průvodu nechybí a spolu se svou dcerou pokládají ke kameni kytici pivoněk. „Jen díky Bohu jsem unikla smrti. Bylo to jen o pár hodin,“ připomněla prostřednictvím Štěpánky Šichové Irena Pospíšilová.

U samotné pamětní stély pokládají účastníci setkání květiny a zaznívá Otčenáš česky i německy. Atmosféra je plná pohnutí.

Zachovat si lidství

V rámci tzv. divokého odsunu v roce 1945 došlo k bezpráví na mnoha místech Broumovska. Svévolně zavražděni a týráni byli další nevinní lidé. Také jejich jména zazněla během pietního setkání. „Mého dědečka Josefa Dimtera zastřelili sovětští vojáci po skončení války v roce 1945. Dali k dědovi domů na ošetřování zraněného vojáka, ten ale umřel. Když to zjistili, dědu zastřelili. Babička hrůzou vyskočila z okna a ztratila paměť,“ vypráví čtyřiaosmdesátiletý Rudi Seidel, jeden z účastníků pietního setkání na Bukové hoře. Spolu se svou rodinou byl z Broumovska odsunut v rámci divokého odsunu v červnu 1945. Tehdy mu byli čtyři roky a byl nejmladším ze čtyř dětí. Jeho dědeček Josef Dimter žil v domě na křižovatce ke Zdoňovu, on sám se narodil v domě naproti dnešní restauraci Javor. Jeho rodina měla štěstí – podařilo se jí dostat do Polska, kde mohli dva roky žít díky tomu, že jeho otec byl instalatér. Po dvou letech byli přestěhováni do Německa. Rudi Seidel patří mezi poslední přímé pamětníky poválečných událostí. Na Broumovsko se začal vracet, když se dostal do důchodového věku. Jezdí sem pravidelně, aby poznával krajinu, odkud jeho rodina pochází a také se pravidelně účastí německých brigád na místních hřbitovech.

„Jsem tady letos úplně poprvé. Rozhodla jsem se, že musím otevřít tuhle část rodinné historie. Je to pro mě obrovsky silné být tady,“ vysvětluje Camille Theen se slzami v očích. Také její dědeček Josef Siegel patří mezi oběti poválečného vraždění. Její rodina pocházela z Dolního Adršpachu a byla odsunuta, když bylo její mamince 12 let. „Doma se o tom nikdy nemluvilo, bylo to tabu! Teď je na mě, abych vypátrala své kořeny,“ říká Camille Theen, která zároveň zdůrazňuje, že musíme na lidi koukat jako na jednotlivce, ne jako na příslušníky nějaké skupiny, ke které je pak v rámci různých ideologií snadné zaujímat odsuzující stanoviska. „Jedině tak si zachováme lidství,“ uzavírá.

Podrobné informace o vraždě na Bukové hoře včetně seznamu zavražděných jsou popsány například v knize Teplice nad Metují/Weckelsdorf ve vzpomínkách pamětníků, kterou v roce 2024 vydalo město Teplice nad Metují.

Na první fotografii zleva Rudi Seidel a Camille Theen.