Ať žije Král aneb sto let lezení ve skalách Broumovska
V sobotu 20. května proběhnou v Adršpachu velké oslavy 100. výroční lezení na zdejších pískovcích.
Adršpašské skály si bez horolezců, respektive pískařů, jak se jim také říká, není možné představit. Patří k Adršpachu stejně jako pískovcové věže a stěny, které jim učarovaly. Letos uplyne sto let od první organizované výpravy za účelem sportovního výkonu. Tuto událost si obec Adršpach společně s Horolezeckým svazem hodlá připomenout v sobotu 20. května na zámku v Dolním Adršpachu oslavou Ať žije Král! a podtitulem Sto let lezení v Adršpašských skalách.
Ráno v osm hodin se v Chełmsku Śląskiem sejdou zájemci, kteří si chtějí zopakovat putování saských lezců do Adršpašských skal. Ve 14 hodin dojde na předávání pamětních listů lezcům, kteří se do historie lezení v Adršpachu zapsali nejvíce, a následně proběhne vernisáž výstavy fotografa Viléma Heckela a nové expozice lezení v Adršpachu. Od 17 hodiny zahraje v Adršpachu oblíbené uskupení Tres Udos, které se zaměřuje na skočné mexické melodie. Večer zakončí Šoumen v hostinci U Tošovských. Celý den se budou na zámku promítat filmy s horolezeckou tematikou.
Stručně z lezecké historie
Na jaře letošního roku uplyne sto let od prvního sportovního výstupu v Adršpašských skalách. Průkopníky tehdy ještě stále mladého sportovního odvětví byli saští lezci. Po prvních výstupech v Sasku postupně objevovali blízké i vzdálenější pískovcové oblasti v Čechách. Po Českém Švýcarsku, Hruboskalsku, Suchých a Prachovských skalách přijeli poprvé v roce 1923 i do Adršpachu, kde se stali na celé desetiletí „nerušenými vládci skal“. Zdolávali jednu dominantu za druhou, stanuli na vrcholu Krále, Orla, Milenců, Starosty i Starostové. V Teplických skalách byla vylezena Skalní koruna a Lední medvěd, prvovýstup Hlásky tehdy ještě skončil nezdarem. Zavítali i na Ostaš, kde vylezli dominanty obou labyrintů: Cikánku a Sokola.
V roce 1934 ve zdejších skalách poprvé působí čeští lezci. Opakují některé obtížné saské výstupy a připisují si první prvovýstupy: adršpašský Džbán, v Broumovských stěnách lezou Větrnou v Kovářově rokli a Mušli na Hvězdeckém hřebenu.
Koncem druhé světové války se v Náchodě utváří první lezecký oddíl. Mladí nadšenci bez odborných zkušeností vyráží každý víkend na kolech na Ostaš. Jeho Dolní labyrint byl jedinou skalní oblastí, která nebyla obsazením Sudet přičleněna k Říši. Opakují zde saský prvovýstup na Budíka a postupně lezou prvovýstupy téměř na všechny věže. Bez propustky a s určitým rizikem pronikají i do Horního labyrintu, později do Broumovských stěn, a dokonce i do Adršpachu, kde v 15. přelezu zdolávají Milence.
Konec 50. let a celá 60. léta jsou ve znamení nebývalého rozvoje pískovcového lezení. Vzniká řada lezeckých oddílů v blízkých městech. Zdokonaluje se nejen technické vybavení lezců, ale zvyšuje se i obtížnost prvovýstupů. Vyvíjí se také přísná pravidla lezení, která mají základ v saských zásadách a etickém přístupu ke skále. Z pískovcového lezení, z tohoto objevování, dobývání a velkého dobrodružství se postupně stává regulérní sport.
V současné době je ve skalách Broumovska vylezeno tisíce věží, vede na ně jistě přes deset tisíc cest. Stále ale v našich skalách najdete vrcholky, kde dosud lidská noha nestála. To pravé dobrodružství spojené s objevováním neznámých míst tu tedy stále zůstává a čeká možná právě na vás…
Při svých návštěvách skal můžete lezce při jejich výkonech pozorovat. A komu by to nestačilo, může si s rodinou či přáteli domluvit kurz lezení v některé z lezeckých škol.
Fotografie zleva: Starostová – Milan Doubek, Starosta – Vilém Heckel a Král – Květa Joová.