Broumov 2028: Aktivní občan(ství)

Představuji si jedno předjarní sobotní dopoledne roku 2028: Sedím v Café Herzog u okna a piju kávu; mohu si vychutnat tuto chvíli jen pro sebe, protože děti jsou zabalené v dece a s kakaem sedí dole v kině, kde kolegyně z Íčka připravily blok promítání animovaných filmů pro děti (a jejich zvídavé rodiče). Ne, že bych sama nebyla zvídavá, ale dnes raději posedím s knihou, kterou jsem si koupila v místním knihkupectví nebo antikvariátu. Ráda bych se soustředila, ale moc to nejde, protože můj pohled neustále přitahuje cvrkot na náměstí, jak lidé proplouvají z obchodu do obchodu, vzájemně se zastavují a hlasitě smějí nebo nabalení hrají šachy uprostřed náměstí. Z výšky to vypadá jako dobře synchronizované společenství – nedávno jsem slyšela, že nás lidi včely fascinují hlavně tím, jaký předobraz dávají naší lidské společnosti. Zatoužím také vyjít ven a vychutnat si společně s nimi dopolední slunce, ale vzápětí si vzpomenu, že jsem se ještě chtěla podívat na výstavu o patro výš o zahradách na Broumovsku. A vtom začínají vedle kavárenského pultu "ladit" piano na tradiční sobotní šansonový podvečer. Už aby byl ten večer a já se nemusela rozhodovat, jestli poslouchat, pozorovat, nebo jen tak korzovat a žít. Už aby bylo předjaří 2028.

Zpět v roce 2021: Možná, že by v polovině promítání selhalo připojení k wi-fi, a proto by se z kina stala na další hodinu improvizovaná školka a na kávu si ještě pár měsíců počkáme, protože se kavárna teprve začíná rekonstruovat. Navíc je dnešní každodennost paralyzovaná koronavirovou pandemií, takže žádné promenádování na náměstí nepřipadá v úvahu, a natož roztahování šachových stolků. Bohužel. Ale tato zkušenost nám paradoxně může posloužit v tom, že si uvědomíme, jak nenahraditelný je osobní kontakt a že mnoho dobrého se děje již dnes a jenom tomu třeba nevěnujeme dostatečnou pozornost.

Za těmi pozitivními změnami, kterými naše město prochází, stojí jednotliví lidé. Naši sousedé ve městě i na vesnicích, kteří jsou třeba dnes trochu naštvaní, protože si nemohou u fotbalu popovídat se svými známými, ale za pár měsíců naopak budou radostní a hrdí, protože jejich zahrada, o kterou každý den pečují (a truchlí za každý uschlý strom nebo květinu), vyhraje v hlasování broumovských občanů v soutěži o nejkrásnější zahradu. Nebo další nadšení spoluobčané, kteří se nebudou bát investovat svoji energii a finance do otevření pekařství na náměstí a které aktivně podpoří jejich přátelé tím, že k nim budou chodit každé ráno pro housky nebo jim přes pracovní víkend pohlídají děti a podniknou s nimi túru po Broumovsku.
Naším úkolem právě dnes je podporovat občanské aktivity a projekty, které nás opět propojí a inspirují realizovat naše sny a přání nebo obecně prospěšné počiny – třeba zvelebit kus veřejného prostranství před našimi domy a podniky, oživit prázdné výlohy na náměstí, naplnit Alejku životem, zorganizovat městskou slavnost nebo vymyslet projekt přispívající k mezigeneračnímu a mezikulturnímu dialogu.
Aktuálně intenzivně vyhledáváme možnosti financování těchto mikro-grantových výzev, které chceme nabídnout aktivním občanům, spolkům, organizacím, a podpořit tak místní spolupráci v rámci projektu Broumov 2028. O možnostech zapojení vás budeme informovat každý měsíc na stránkách Broumovských novin, facebookové stránce Broumov 2028 a v budoucnu na připravovaném webu kandidatury Broumova na titul Evropské hlavní město kultury 2028. Věříme, že někdy stačí velmi málo k tomu, abychom se posunuli blíže k našemu ideálu, aby život zde byl opravdu vědomým rozhodnutím, že tady a teď v Broumově jsme správně.

Mini-rozhovor s Marcelou Lilingovou

Marcela Lilingová se narodila v roce 1951 v Praze, ale letošní jubilejní sedmdesátku oslaví v Broumově, kde žije již 14 let. Po dětství a dospívání v Praze, které bylo poznamenané totalitní perzekucí jejích rodičů a dějinnými zvraty, se rozhodla opustit Prahu a poznat, jaký je každodenní život mimo velkoměsto. Vystudovala pedagogickou fakultu a následovalo další vzdělávání, aby se nakonec stala koučem pomáhajícím s rozvojem osobnosti. V roce 2007 přišla na Broumovsko a začala pracovat v Agentuře pro rozvoj Broumovska. Dnes je v důchodu, věnuje se svým koníčkům, třem dospělým dětem a vnoučatům, ale stále má v hlavě spoustu nápadů, jak být užitečná a dělat radost sobě i svému okolí.

Co pro tebe znamená pojem aktivní občanství? A jakým způsobem ho sama realizuješ ve svém životě?

Myslím si, že aktivní občan vnímá svůj život v daném čase a místě, v historických souvislostech a s ohledem na budoucnost jako příležitost. Vnímá tak i život svého okolí, své země. Chce a snaží se být jeho součástí. Být ve středu dění. Vidí. Slyší. Přemýšlí. Navrhuje. Podporuje a realizuje v rámci svých možností a schopností takové akce nebo změny, které vedou k rozvoji, prospěchu a radosti jeho společenství, a to všechno tak, aby druhým neškodil. Zní to jako klišé, ale není.

Je to také o prostoru, který v rámci společenství tento člověk dostane, a o odvaze si o něj říct. Já jsem to zkusila a měla to štěstí, že jsem ho dostala a dostávám. V Agentuře pro rozvoj Broumovska jsem se věnovala kultuře a vzdělávání, realizovala drobné, ale i velké a významné projekty, a využila tak příležitost na maximum. Hodně jsem se naučila, hodně ze sebe jsem odevzdala i dostala. Když jsem z agentury odešla, rozhodla jsem se nabrat dech, srovnat si myšlenky a našla v hlavě pár nápadů, o kterých jsem byla přesvědčena, že je mohu nabídnout městu k realizaci, nebo je s jeho podporou realizovat. Jsem členkou MAS, spolupracovala jsem úzce s DSO Broumovsko a s Městem jsem pracovala už i na projektu Město stromů, takže jsme ve spolupráci nebyli úplnými nováčky. A myslím, že se daří. Když můžu využít, co umím, když se můžu učit a když vidím, že jsem prospěšná, je to krásný pocit a já za něj všem, kteří mi šanci dávají, ze srdce děkuju.

Zajímá mě ten malý krůček mezi mnohdy nadšeným "konzumentem" občanských kulturních aktivit a jejich aktivním tvůrcem. Myslím, že mnoho lidí se ocitá v této sféře, a třeba by i sami rádi překročili svou dosavadní roli, souhlasíš s tím? A jaké mají tito lidé z tvé zkušenosti příležitosti v Broumově a na Broumovsku?

Nebát se. Nestydět se. Hledat, komu a kdy svou aktivitu nabídnu, nenechat se odradit, když to na poprvé nevyjde. Na příště se lépe připravit. Popsat jak na to, co k tomu bude potřeba a nabídnout vlastní účast při realizaci. Převzít řízení a část odpovědnosti, najít si přátele, kteří do toho půjdou se mnou, a to všechno s vědomím, že to bude v mém volném čase a odměnou mi bude, že se akce podaří. Tak vznikají ty nejkrásnější věci, které se chytí a trvají.

Pan Jan Tříska, česká herecká legenda a jeden z mých životních učitelů, řekl (omlouvám se, pokud nebudu citovat přesně), že celý život je vlastně o tom, být jako pes. Ten sedí v boudě a kouká, jestli kolem nepoletí kost, a pokud ano, tak po ní okamžitě chňapne. To jsou ty okamžiky, to je ten krůček

Takže za mne, ano, Broumov a Broumovsko jsou obrovská příležitost pro toho, kdo ji hledá a aktivně ji chce využít.

Co (z)může aktivní občan v době covidu?

To samé, co v době necovidové a víc. Jde o zdraví, o život. Na to máme v sobě genetický kód – přežij! A tak zvyšujeme výkon, aniž bychom si to uvědomili. Osobní životy jsou poznamenané ztrátami kontaktů, jistot i blízkých lidí. Spotřebujeme hodně sil pro každý jeden jediný den. Máme strach. Přesto: Podržme si víru, naději a lásku. Informujme se. Ověřené informace udrží náš nadhled a chladnou hlavu. Šiřme je. Pomáhejme svým blízkým, kdo má dost sil, pomáhejme svému okolí. Pozdravme se, když se potkáme, usmějme se na sebe, udržujme se v kondici a mysleme na budoucnost. Co všechno chceme a budeme dělat, až to bude možné! Připravujme se na to, protože štěstí přeje připraveným. Neztrácejme čas, je vzácný, každé vteřiny je škoda.

Chtěla bys ještě k tomuto tématu něco doplnit?

No, bez patosu to asi nepůjde, ale tenhle kraj už toho vydržel hodně. Přišli sem, zůstali tu a dali mu život úžasní lidé. Některá jména jsem si našla v knihovně, ve wikipedii, jiná na náhrobcích, když jsem s festivalem jezdila po obcích a procházela hřbitovy u kostelů. Mnoho úžasných lidi, bez nadsázky, jsem potkala a potkávám, kdykoli vytáhnu paty z domu. Mám výhodu, že jsme si tu všichni blízko, že známe své tváře a mnohdy i příběhy. Máme, nebo můžeme tak mít snazší pocit sounáležitosti. Jsem ráda, že jsem tu právě teď, v tomhle čase a na tomhle místě a pevně věřím, že tu ještě chvíli vydržím.

Podpořeno iniciativou TechSoup Europe.