Broumovsko oslaví výročí Sametové revoluce
Česko si v pondělí připomene 36 let od Sametové revoluce. Na Broumovsku proběhnou k této příležitosti setkání a promítání. Zpravodajský web Naše Broumovsko pro vás chystá článek o tom, jak listopadové události probíhaly v Polici nad Metují a v Broumově. A bývalý disident a signatář Charty 77 Stanislav Pitaš se s námi laskavě podělil i své přání k výročí dne, kdy se „měnily časy“.
.jpg)
Na Broumovsku si výročí dne, kdy skončila vláda komunistů v Československu, připomenou lidé v Polici nad Metují a v Broumově. „Přijďte společně poděkovat za svobodu a demokracii a zapálit svíčku za všechny, kteří za jejich ochranu bojovali a stále bojují v různých částech světa,“ zvou organizátoři na akci Modlitba pro Martu, která odstartuje 17. 11. v 16.30 v Broumově na Mírovém náměstí hudebním vystoupením žáků z místní ZUŠ.
I v Polici nad Metují, na Masarykově náměstí, začne vzpomínková akce v 17 hodin společnou pietou. Od 18 hodin se pak bude v Zeleném domečku promítat dokumentární film z produkce organizace Post Bellum Čtyři příběhy revoluce.
„Jak různí lidé vnímali sametovou revoluci? Jaká byla cesta k listopadu 1989 pro studentské vůdce, člena KSČ nebo příslušníka Státní bezpečnosti? Čtyři pamětníci vzpomínají na zlomové okamžiky svých životů a společně vyprávějí čtyři příběhy revoluce,“ píše se na webu projektu Paměti národa, kterou Post Bellum založilo. Na promítání přijede zástupce paměťové instituce a po promítání bude následovat diskuze s diváky, kterou povedou členové Jednoho světa v Polici nad Metují.
Ze vzpomínek Stanislava Pitaše
„Blíží se velmi důležité výročí, 17.listopad. Já sám jsem se listopadových událostí nijak nezúčastnil, protože jsem byl v kriminále v Ostrově nad Ohří. Co nejdál od domova, neboť mi umírala matka, a to komunisté uměli dokonale. Psychicky terorizovat i nevinné,“ píše ve svém článku Stanislav Pitaš a pokračuje vzpomínkou Václava Havla:
,Je pátek 17.listopadu 1989 a počasí nic moc. Asi 15 000 studentů se sešlo na pokojném shromáždění u Patologického ústavu, aby si připomněli smrt Jana Opletala, studenta, který se stal obětí nacismu. Vzpomínková slavnost byla schválená a univerzitní výbor SSM sestavil seznam řečníků. Žádost studentů, aby po slavnosti mohli vyrazit do Opletalovy ulice u Václavského náměstí, úřady nepovolily. Byla dohodnuta jiná varianta. Studenti měli jít na hřbitov Slavín na Vyšehradě, kde měli vzdát čest památce českého básníka z 19.století, K. H. Máchy. Zde měli studenti zapálit svíce, položit věnce a zazpívat státní hymnu a pak se měl průvod v tichosti rozejít. Všechno také tak proběhlo – až na tu poslední větu. Několik tisíc studentů, kteří najednou pocítili svou sílu, se vydalo na Václavské náměstí.‘ Tolik o tomto dni Václav Havel.
Co se dělo potom všichni víme.
Každopádně se nikdo s nikým předem nedomlouval o předání moci. Tomu, komu ležel komunistický režim v žaludku a nějakým způsobem se podílel na jeho konci bylo jasné, že komunisti jsou na konci s dechem.
Je důležité si připomínat a nezapomínat na ten marast, který zde do listopadu 1989 byl. Já jsem sice klíči nezvonil, protože jsem byl zavřený, ale svůj občanský postoj jsem dal patřičně najevo a to tak, že jsem skončil v „díře“ (vězení ve vězení). Nestyďte se za to, že jste byli v listopadu 1989 na náměstích a věřili jste v lepší budoucnost,“ napsal ve svém vyjádření člen tehdejšího undergroundu.
