Bylo naší povinností vzít pomoc na sebe

Text a foto Michaela Plchová

Čtvrtek, 10. března 2022

Sdílet na:

O pomoci lidem prchajícím před válkou, její koordinaci v regionu, nepřehledné situaci a přirozené solidaritě jsme hovořili se starostou Broumova Jaroslavem Bitnarem.

Město Broumov začalo organizovat již minulý týden materiální sbírku a zároveň nabídlo také ubytování pro lidi prchající z Ukrajiny. Co vás k tomu přimělo?

Situace byla poměrně chaotická a my jsme hned na startu nevěděli, co je od nás potřeba. Uvolnili jsme prostory Cyklodomu, neboť mimo turistickou sezónu není plně využíván. Viděli jsme velkou ochotu lidí zapojit se do sbírky a prostory Cyklodomu jsou vhodné a pro lidi dostupné. Zatím jsme většinu věcí, které se vybraly, uskladnili u nás. Po konzultaci s Českých červeným křížem se ukázalo, že je problém dostat je na Ukrajinu na nejvíc potřebná místa. ČČK si vzal jen zdravotnický materiál, který byl nejnutnější a jsme nadále v kontaktu. Ukázalo se také, že věci ze sbírky se nejvíce využijí zde. Uprchlíci jsou převážně matky ve věku okolo 30 let, jež přijdou se dvěma a více dětmi. Aktuálně jsou ubytováni v městské ubytovně za divadlem, v objektu školy v přírodě v Křinicích, na Junácké chatě na Janovičkách, porůznu u někoho doma. Nabídli jsme také městské byty, i když nejsou v dobrém stavu a vlastně jsme si nemysleli, že bychom je ještě někdy využívali. Nyní se je snažíme dovybavit Jsem přesvědčen, že celá sbírka najde uplatnění u lidí, kteří tady zůstanou.

Kolik lidí už jste ubytovali?

Omlouvám se, nevím to úplně přesně. Konkrétně to má na starosti pan Martin Minařík z Centra sociálních služeb Naděje Broumov. Vím, že v pondělí kolem poledne jsme zaevidovali asi 50 uprchlíků, včera to bylo podobné číslo. Ty počty rostou, neboť je dost lidí, kteří přišli k někomu do rodin a zatím neprošli registrací v Hradci Králové. Z tohoto důvodu město Broumov v koordinaci s okolními městy a vesnicemi dává k dispozici transportní dodávky, většinou pocházejí od hasičů. Uprchlíky potom vozíme do Centra Aldis do Hradce Králové, aby se zaregistrovali, získali pojištění a podporu od úřadu práce. Všechno běží přes naše koordinační centrum – máme jedno místo, které koordinuje centrum, další místo, jenž jim pomáhá vyplnit všechny formuláře a zajistí jejich odvoz do Hradce Králové a ubytuje je. Máme také seznam možného ubytování od občanů.

Je pro vás situace přehledná?

Zatím je to chaos, i když se snažíme, aby nebyl. Podchytili jsme komunitu Volyňských Čechů, kteří sem přišli v 90. letech a využíváme je jako tlumočníky. Strategická rada regionu Broumovska též seskupila peníze, ať to bylo z pátečního benefičního koncertu ve Dřevníku, od Podnikatelského klubu a tyto finanční prostředky se daly na zaplacení dvou zaměstnanců. Jednou z nich je rodilá Ukrajinka, která funguje jako tlumočnice. Ten tým funguje a rozrůstá se. Je potřeba říct, že situace se pořád mění. Nikdo však neví, kolik lidí zde zůstane. Stejně tak není jasné, jak to bude s dětmi. Zatím například nemohou do školky, protože nejsou očkované. Máme také připravenou školu, ale ministerstvo chce, aby se děti zatím do výuky netlačily a zůstaly nějakou dobu s matkami. Čekáme tedy, co stát vymyslí.

Je předčasné se ptát, zda se pro tyto lidi najde na Broumovsku práce? Jak byste to viděl vy?

V 90. letech k nám také přišla skupina lidí z Ukrajiny a kompletně se začlenili. Jsou to šikovní lidé, dnes mezi nimi máme zubaře, lékařku, zdravotní sestry, pracují ve fabrikách… Všichni se naučili česky a vnímám je jako slušné, normální lidi. Pokud se budeme bavit o zaměstnanosti, nemyslím si, že je v Broumově nezaměstnanost. Je tu jistá statistika úřadu práce, 5 až 8 procent, ale to jsou vesměs lidé, kteří ani nechtějí být ve standardním pracovním vztahu. Naopak všichni vidíme množství Poláků, jež Broumovem jenom projíždějí a pracují v místních podnicích. Je to tak i v Polici, v Adršpachu. Z mého pohledu, proč bychom měli poskytovat práci Polákům, kteří jenom projíždějí, když tu samou můžeme nabídnout Ukrajincům, kteří tu budou žít a bydlet. To by prospělo i městům, kde zůstanou žít. Rozpočet měst a obcí je závislý na počtu obyvatel. Broumov nemůže mít problém s tím, že tu bude žít dejme tomu 300 Ukrajinců. Na to máme kapacitu a nevidím v tom problém. I když já si osobně nemyslím, že tady všichni ti lidé zůstanou.

Broumov koordinuje spolupráci v rámci regionu. Jak ji hodnotíte?

Jako město jsme si řekli, že vzhledem k tomu, že jsme tu největší regionální centrum, je naší povinností vzít to na sebe. Máme úřad práce, městskou policii, Centrum sociálních služeb Naděje a další kapacity. Využili jsme tedy všech těchto pracovníků, zapojili i městský sociální odbor a dočasně přeorientovali jejich práci. Výhled, že to v tomto režimu zvládneme, máme zatím do konce března, pak se uvidí. Domluvili jsme se také se všemi starosty v okolí včetně Police a Teplic nad Metují, že dáváme toto koordinační centrum k dispozici. Spolupracujeme tedy napříč obcemi a máme v tom chaosu alespoň nějaký přehled. Musíte si uvědomit, že ti lidé jsou zde úplně ztracení a potřebují se vším pomoct. Vnímáme to jako naši povinnost. Říkám ale na rovinu, že to budeme schopni táhnout do konce března, a pak se musí něco zásadního stát. Nevím, zda bychom to zvládli táhnout dál. Všechny obce se dohodly, že dají každá 20 tisíc, to je dohromady 280 tisíc a DSO založí transparentní účet, kam budou moci přispívat i občané. Nyní máme asi půl milionu korun, ale nevíme, jak dlouho s tím vystačíme.

Kdybyste měl na závěr zhodnotit solidaritu místních lidí, co byste řekl?

Řekl bych, že je obrovská. Myslím, že to v sobě prostě máme. Navíc spousta lidí, která si ještě pamatuje „pomoc Sovětského svazu v roce 1968“ ví, že je potřeba Ukrajině pomoct. Ale obávám se, že solidarita za chvíli opadne. Je riziko, že s výskytem prvních problémů to začnou lidi házet na Ukrajince a mohly by začít problémy.