Hlasy Broumovska neutichnou aneb proč stojí za to spolupracovat

Michaela Mašková, foto archiv Středa, 31. prosince 2025

Sdílet na:

Konec roku před nás staví potřebu se ohlédnout, bilancovat. O čem byl rok 2025 pro Naše Broumovsko? O spolupráci, napadá mě jako první. O hlubším poznání místních lidí a témat, která jsou pro ně důležitá. O propojování. O tom, že jedno navazuje na druhé.

Přesně před rokem jsem na tomto místě psala o tom, co všechno znamená, když se řekne „lokální“. A že by „lokální médium“ mělo mít stejně dobrý zvuk jako lokální produkty. Psala jsem o tom, že chceme pokračovat v načatém díle a „chuti jít přímo za vámi, milé čtenářky a čtenáři, a naslouchat tomu, co vás trápí i těší. Snad i díky tomu získá sousloví „lokální novinařina“ stejně dobrý zvuk jako „lokální salám“.“ Je jen na vás, milé čtenářky a čtenáři, abyste posoudili, zda se nám to povedlo. My v redakci doufáme, že ano.

Když jsme před dvěma lety uspořádali za podpory Journalismfund Europe Simulátor žurnalistiky, ještě jsme netušili, k čemu nás to dovede. Z původní skupiny 17 lidí se zájmem o novinařinu se zformovala skupina spolupracovníků, kteří přinášejí na stránky Našeho Broumovska nejrůznější témata. Martina Frydrychová píše o umění, Martin Jirka o architektuře, Petr Štěpnička o muzice a akcích pro seniory, Nikol Trnovcová o tvoření s lidmi v broumovské nemocnici, Dietmar Langer o různých komunitních akcích, Jana Lacina Jenková o dění v knihovně…

Když Journalismfund Europe vyhlásil druhou výzvu pro evropská lokální média fungující v tzv. zpravodajských pouštích, neváhali jsme a přihlásili jsme se s projektem Hlasy Broumovska. A uspěli jsme. Jako jediné lokální médium z Česka. A právě do tohoto nápadu jsme zapojili užší skupinu našich externích spolupracovníků a spojili je do dvojic s profesionálními novináři. Ani jsme dopředu netušili, co nám to všechno přinese.

Dneska víme, že to byl skvělý nápad, který nás vzájemně obohatil. Novináři jsou běžně zvyklí vyrážet do terénu za lidmi, dělat rozhovory, sbírat témata. Ale práce je to vcelku osamělá, dostáváme se do určité rutiny, tlačí nás čas... Nyní jsme však byli ve dvojicích, prostor jsme nechávali našim „komunitním reportérům“ a sami vstupovali jen nepatrně, jako průvodci. Bylo úžasné sledovat, jak se učí, co všechno dokážou vnést do rozhovoru – nové pohledy, zájem, empatii i nadšení z nové práce. Myslím, že mohu za celý tým „profesionálních reportérů“ říct, že máme radost a že nás spolupráce obohatila. A nejen nás – významně obohatila obsah Našeho Broumovska. Naši komunitní reportéři přinesli na stránky Našeho Broumovska příběhy místních lidí, ať už to byli senioři, mladí lidé, či manuálně pracující. Příběhy těch, jejichž hlas nebývá často slyšet. Díky nim se propojili i naši čtenáři, místní obyvatelé, díky nim jsme si mohli přečíst, jak se zde lidem žije, co je trápí, co je těší, díky nim se prohloubilo pochopení mezi námi všemi, kteří na Broumovsku žijeme. Však to byly doslova příběhy našich sousedů.

Proto je také spolupráce tím hlavním slovem právě uplynulého roku tak, jak ho vnímám za celou redakci. A věřím, že spolupráce nás bude – ruku v ruce s pochopením pro druhé – provázet i v roce 2026. A je možné, že nás nečekají jednoduché časy a bude potřeba nejen spolupráce a pochopení, ale také zastávat pevné postoje a hodnoty.

Ráda bych touto cestou poděkovala komunitním reportérkám Jentl Hadašové, Kateřině Ostradecké, Nikol Trnovcové, reportérovi Martinovi Jirkovi a novinářkám Petře Kultové, Haně Valentové a Báře Fialové za obrovské nasazení při práci na Hlasech Broumovska. Věřím, že tyto hlasy neutichnou! Jsme rozhodnuti přinášet i nadále příběhy místních lidí na stránky Našeho Broumovska, jsme připraveni nadále spolupracovat. Spolu i s vámi, našimi čtenáři.

Příznivý rok 2026 přeje za celou širokou redakci šéfredaktorka Michaela Mašková