Jak vypadala křížová cesta v Javoru?
Středa, 8. ledna 2025
.jpg)
Děsivý kulový blesk – to byl nejspíše důvod, proč lidé v roce 1823 vybudovali na stráni nad dnešní vesnicí Javor křížovou cestu. V současnosti je soubor zdevastovaný, torza pískovcových desek se povalují v trávě mezi stromy. Proto se město Teplice nad Metují, v jehož správě se Javor nachází, rozhodlo nechat křížovou cestu zrestaurovat. A hledá doklady o její původní podobě.
„Na obnovu této památky se ucházíme o dotaci ze Státního zemědělského intervenčního fondu. Z tohoto důvodu sháníme jakýkoliv materiál, který se vztahuje ke křížové cestě. Bohužel ani v Muzeu Broumovska v německém Forchheimu se nedochovaly žádné fotografie. Proto prosím nejen Javoráky a Dědováky, zda nevlastní fotografii i pohlednici, na které by původní cesta byla zachycena,“ uvedla starostka Teplic nad Metují Věra Prokopová s tím, že dokumentace poslouží restaurátorovi k vytvoření co nejvěrnějších kopií zastavení, kolem nichž v minulosti pravidelně chodila procesí na svátek Svaté Anny.
Válka, hlad, nemoci
O znepokojivé události, která se zasloužila o vznik původní křížové cesty, píše Petr Hnyk ve své knížce Ze skal a podskalí. „Byl klidný, teplý večer, slunko už zvolna směřovalo k západu a vzduch byl těžký… Starý Celestýn právě shraboval seno na hořejší louce. Ani sám nevěděl, co jej přimělo, aby zdvihl hlavu od práce a podíval se nad údolí. Od lesa na protilehlé straně údolí zvolna sestupovala velká ohnivá koule. … Koule mezitím klesla až mezi chalupy. Jakmile ucítila chladivý vzduch říčky Metuje, najednou se zastavila a stejně zvolna, jako před chvílí klesala, začala zase stoupat,“ píše se v knize. To ale není všechno.
Když už byla celá vesnice na nohou a pozorovala první ohnivou kouli, jak se pomalu ztrácí v nebeských výšinách, objevila se nad lesem druhá, ještě větší. „Ve shluku obyvatel zaplála nová vlna údivu. Její zlatolesklé světlo zářilo tak jasně, jako by se chtělo vyrovnat právě zapadajícímu slunku.“ I druhá koule prý údajně chvíli setrvala na dně údolí, než také vystoupala a ztratila se v nebeských výšinách. Pověrčiví lidé se velice vyděsili a vykládali si úkaz jako špatné znamení: válku, hlad a nemoci. Proto se rozhodli naklonit si božstvo vybudováním nové křížové cesty. Nejprve vybudovali zastavení dřevěná, ta vydržela asi 50 let. Pak ji nahradil soubor kamenný, z místního pískovce.
Chování za komunismu
Jeho přesná podoba je předmětem současného pátrání. Na zastaveních se nedochovala ani tradiční pašijová vyobrazení, ani pravděpodobně zlacené křížky, ani lucerny s kováním, které zde byly. Ze třinácti zastavení dnes stojí jedno jediné. Zbytek rozlámaných desek se válí v trávě, zarůstá mechem, trhají ho kořeny. Na jednom zastavení lze vidět kamennou volutu a nápis v němčině. Další nápisy, ze kterých bude možné pravděpodobně vyčíst informace typu, kdo zastavení financoval, může odhalit restaurátorský zásah. Záměr počítá jak s renovací původních zastavení, tak doplnění chybějících částí, včetně páru tympanonů a říms, 15 kusů pískovcových schodů a samozřejmě tradičních vyobrazení.
„Studoval jsem ostatní křížové cesty v okolí: Křížový vrch, Božanov, Suchý důl, Křinice. Vypadá to, že chybějící výjevy byly buď bronzové reliéfy anebo, a to spíš, v tomto případě malba na plechu,“ uvedl akademický restaurátor Jan Čáda, který pro město zpracoval restaurátorský průzkum. Této teorii nahrává i fakt, že okolo kamenné niky na deskách, kde se výjevy nacházely, jsou vidět dva panty napravo a skoba nalevo. Podle restaurátora určitě sloužily k připevnění ochranného prvku, například skleněné tabulky, která by malbu chránila.
„Celý soubor je výjimečnou ukázkou sochařského a kamenického řemesla v regionu. V minulosti to byla nedílná kulturně – náboženská součást obce. Současný zanedbaný a havarijní stav způsobený nevhodným chováním člověka k památce za doby komunismu, vyvolává okamžitou potřebu nápravy. Jak z historických křivd spáchaných na památce samotné, tak i na kulturní stránce tohoto pohraničního regionu,“ uzavírá svůj průzkum restaurátor.
.jpg)
