Je potřeba poslouchat staré příběhy

Text a foto Michaela Plchová

Středa, 8. června 2022

Sdílet na:

O turistickém ruchu, neopomíjení historie, horolezeckém festivalu a pomoci ukrajinským uprchlíkům hovoří v pravidelném rozhovoru se starosty Josef Bitnar, starosta Teplic nad Metují.

Pane starosto, kolik žije v Teplicích nad Metují aktuálně obyvatel?

Aktuálně máme i s okolními vesnicemi Bohdašínem, Dědovem-Javorem, Lachovem a Zdoňovem (Bučnicí, Jiráskovými skalami a Novým Dvorem) 1566 obyvatel plus 33 cizinců. Je to málo, počet obyvatel nám klesá, stejně jako na celém Broumovsku.

Nabízejí podle Vás Teplice nad Metují dostatečnou škálu služeb pro své obyvatele? Co byste řekl, že tu chybí?

Myslím, že tu není úplně dostatečná lékařská péče, ale to se netýká pouze Teplic nad Metují, trápí to celé Broumovsko. Každopádně tu chybí pediatr a gynekolog, stomatology zatím máme, ale bohužel jsou už v důchodovém věku. Z mého pohledu tu chybí obchod se sortimentem barev, laků a železářství. Když tu začnete v sobotu něco dělat a zjistíte, že vám chybí šroubek či barva, musíte sednout do auta a jet do Police nad Metují nebo do Broumova. Přitom ostatních obchodů je tu docela dost, stejně tak služeb – máme tu například několik masérek, bohužel skončila kadeřnice.

Je zájem o bydlení v Teplicích nad Metují? Nabízí město obecní byty nebo možnost výstavby?

Město má obecní byty. Zájemci tu jsou, ale úplný přetlak to není. Pokud někdo o byt požádá, tak si ještě vybírá, který chce. Není to tedy úplně pravidlo. Ohledně nové výstavby – již několik let se staví rodinné domy na parcelách v prostoru za školou, ale vzhledem k obrovskému nárůstu cen ve stavebnictví, se výstavba nyní zpomalila. Připravujeme také nové parcely pro výstavbu rodinných domů za technickými službami směrem pod Lysý vrch. Už asi půl roku řešíme parcelu nad kempem na Kamenci. Nemůžeme se stále rozhodnout, která cesta je správná. Jednou možností je individuální prodej parcel zájemcům, druhou možností je prodej celého pozemku developerovi, který by rodinné domy postavil a následně prodal. Ovšem vzhledem k nárůstu cen pozemků – i když tady to ještě není tak strašně drahé – tak k nárůstu cen stavebních prací a nedostatku materiálů, nevíme jak dál.

Jak je to s využitím stávajících nemovitostí v ostatních obcích, které pod město spadají?

Například do Zdoňova přišlo v posledních letech trvale bydlet spoustu mladých, aktivních lidí. Mám z toho dobrý pocit. Přicházejí mladí lidé odjinud a přinášejí nové nápady a myšlenky. Zajímavý je třeba vznik spolku Trinitas, jenž už dnes vlastní zdoňovský kostel. Nemyslím si, že je správné, aby spolky nebo soukromé osoby vlastnily kostel, ale na druhou stranu je dobře, že ho zachrání. Vždyť je to nejstarší kostel na Broumovsku.

V Teplicích je přece také spolek Zachraňme teplickou poustevnu, který se stará o poustevnu a udělal spoustu práce.

Ano. Město jim každoročně přispívá zhruba 40 tisíc korun a nějakým materiálem na opravy. Máte pravdu, církev by to zřejmě sama nezachránila. Je dobře, že se o poustevnu spolek stará, i když objekt patří církvi.

Do města přichází v sezóně spoustu turistů, Teplické skály jsou hojně navštěvované, byť ne tolik, jako v Adršpachu. Je to tak?

Je to tak a myslím, že je to dobře. Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale není naším cílem, aby se z našich skal stal druhý Adršpach. Jsem rád, že je to takové přírodnější a turistů sem nejezdí tolik. Je to mimo jiné dáno větší vzdáleností skalního města od parkoviště a vlaku. V Adršpachu zaparkujete, ujdete 200 metrů a jste ve skalách. U nás jdete dvacet minut lesem do kopce, než se dostanete do skal.

Určité množství turistů se sem přesto přesouvá ve chvíli, kdy je rezervační systém nepustí do Adršpašských skal. Náměstí bývá plné aut. Chystáte se také zavést rezervační systém pro vstup do skal, nebo se propojit s existujícím adršpašským?

Určitě to nezavrhujeme, až přijde čas, zapojíme se. Podle mě je však nyní situace s počtem turistů normální. Naopak nenormální byly roky 2017 až 2019, kdy sem najednou začaly jezdit davy turistů. Co pamatuji – a žiji tady celý život – to nikdy nebyl takový „blázinec“ jako v těchto letech. Čím přesně to bylo, nevím. Letošní sezóna je zatím bez problémů. I ti, jež přijedou k nám, protože se nevešli do Adršpachu, zde místo na parkování zatím v klidu našli. Vlastně nás k rezervačnímu systému nic nenutí, ani návštěvnost. V Adršpachu je hodinový limit 400 návštěvníků, v Teplických skalách prošlo v nejnavštěvovanější víkend začátkem května skalami za den přibližně 1000 lidí.

Takže městu nevadí plné parkoviště, náměstí plné aut… Nemáte pocit, že je jich tu moc?

Zatím se všichni vešli. Připravujeme reorganizaci parkoviště u skal a máme zdarma parkovací plochu u koupaliště, kterou jsme schopni i zpoplatnit. Další možnou plochou pro parkování je kluziště a u nádraží je odstavné parkoviště, kde turisté mohou nechat auto a jet vlakem. Téměř nikdo to však nevyužívá.

Turisté, kteří sem přijíždějí, přijedou většinou jen na den. Nebo jich zde část zůstává?

Myslím, že velká část ano. Když však mluvím s majiteli penzionů, tak i na letošní rok mají většinou obsazeno. Trochu překvapením je letošní situace v městském autokempu Bučnice. Sezóna je zatím slabá. Ale i v ostatních soukromých kempech je situace podobná. Možná je to chladnějším počasím, možná všeobecným zdražováním. Kde vidíme nebývalý nárůst, jsou obytná auta.

Pojďme se ještě vrátit k parkování, tentokrát během horolezeckého festivalu. V tyto dny je město vždy zaplaveno auty. Chystáte se to nějak regulovat?

Snažíme se, aby silnice skrze město zůstala průjezdná, to je v našem zájmu. Pomáhá nám Městská policie v Broumově. Letošní festival bude po této stránce stejný jako v minulých letech – parkování a kempování bude možné na louce nad technickými službami. Jinak bych řekl, že teplický festival je tři dny v roce – a dnes je to nejvýznamnější horolezecká akce v Čechách a na Slovensku – a tento ruch k tomu patří. Měli bychom mít radost, že ho tu máme a že se nám v této věci daří. Už loni jsme zavedli, že místní lidé mají do zpoplatněných zón v parku a amfiteátru vstup zdarma, je to taková kompenzace za dočasné nepohodlí.

Je horolezecký festival tím, co vám dělá radost? Co na něm máte rád?

Jasně, festival nám dělá velkou radost. Mám rád původní myšlenku setkávání, s kterou festival vznikl, a k níž se snažíme vrátit. Aby to nebylo jen o stáncích na náměstí – i když ty festival živí a bez nich by to také nebylo ono. Hlavní je podle mě však možnost setkání lidí, kteří mají rádi horolezení a přírodu. To, že se mohou jednou za rok v Teplicích setkat, dát si pivo a podívat se na nějaký film či debatu. Setkávání je to nejdůležitější.

Na letošní srpen plánujete oslavy u příležitosti 660 let první písemné zmínky o městě. Na co se můžou návštěvníci těšit?  

Už máme samozřejmě připravenou kostru programu – ať už prezentaci historie, místních spolků, či podniků. Těch tady moc nemáme, ale Natura přislíbila zpřístupnit svůj vrt a VAK zase úpravnu vody a prameniště. Připravujeme též kulturní program v Domově Dolní zámek, v parku i v Teplické poustevně. Do spolupráce zapojujeme také krajany, přijet by měla vnučka posledních majitelů Dolního zámku. Tato spolupráce a neopomíjení historie mi přijde velmi důležitá.

Co konkrétně myslíte?

Žijeme v Sudetech a celé Broumovsko je výrazně poznamenáno „dvojím vyhnáním“ – v roce 1938 a v roce 1945. Sice je to tu tím poznamenané, ale na druhou stranu to sem patří a je hloupost o těchto událostech nemluvit. Pokud o nich budeme mluvit, bude to ku prospěchu, povede to k narovnání. Proto jsme v kontaktu s krajanským spolkem Heimatkreiz Braunau, pomáhá nám též Společnost česko-německého porozumění Trutnov-Krkonoše. Po dlouhé době jsme s nimi za město obnovili kontakty.

Vy jste zmínil hodně důležitou věc, řekl byste, že je ono vykořenění ve zdejším kraji znát?

Já myslím, že neskutečně. Dřív mi to tak nedocházelo, až později jsem si uvědomil, jak zde chybí rodové linie, jak tu byla historie přetržená. Proto považuji spolupráci s potomky německých obyvatel za důležitou, je potřeba poslechnout si tyto staré příběhy. Musíme se ptát, dokud je koho.

Pořád je to ale téma, které místní obyvatele dokáže rozdělit, viz kauza okolo sochy Trubače.

To je pravda. Docela mě překvapilo, jak Trubač obyvatele Teplic rozdělil na dva tábory. Možná stále ještě uběhlo málo času.

Pokud půjdeme do současnosti, tak město se velmi angažovalo v pomoci lidem, které z Ukrajiny vyhnala válka. Kolika lidem jste tedy pomohli a jaká je současná situace s uprchlíky?

Hned, jak konflikt vypukl, jsme přemýšleli, jak Ukrajině pomoci. Napadlo nás dát k dispozici turistickou ubytovnu tělovýchovné jednoty Slavoj u kluziště, organizace pomoci však už jela od sportovců samovolně. Dohodli jsme se, že město jim pomůže finančně pokrýt náklady. V první vlně přijelo asi 40 lidí, později z hradeckého KACPU dorazilo dalších 80 na Klučanku v Dědově. Ještě o něco později přijelo z KACPU dalších asi 40 do penzionu Kamínek a na Severku. Trochu mě mrzelo, že nám nikdo z KACPU nezavolal a neinformoval nás, abychom věděli, o kolik lidí se budeme starat. V jednu dobu s námi v Teplicích žilo téměř 190 uprchlíků. Situaci jsme však i s pomocí dobrovolníků zvládli, za což všem patří poděkování. Dnes už jim poskytujeme pouze zdarma ubytování. Samozřejmě už tu také nejsou všichni – někteří se vrátili domů na Ukrajinu, jiní odešli bydlet jinam. Poslední, kteří zůstávají jsou většinou z válkou postižených oblastí, do kterých je těžké se vrátit. Jejich domovy už mnohdy neexistují.

Chodí tu ukrajinské děti do školy a školky?

Do školky chodí 4 děti, do školy 16. Na ubytovně je také ukrajinská paní učitelka, která je velmi aktivní a chodí do školy do práce. Díky ní funguje zapojení dětí velmi dobře. Pro dospělé pak dvakrát týdně organizujeme kurzy češtiny. Je trochu problém se zaměstnáváním, ale díky začátku turistické sezóny pracují někteří ve službách. Byla tu jedna lékařka a zdravotní sestra, těm jsme pomohli zajistit práci v Broumově ve společnosti Edumed. Získání práce ale výrazně komplikuje jazyková bariéra.