Ježíšův učeň
Sváteční slovo děkana Martina Lanžiho.
Až o Vánocích narozené Dítě jednou dospěje, nabídne spolupráci lidem, na které by nikdo ve výběrovém řízení neukázal. Apoštolové však přesto byli u samého začátku mise, díky níž (a taky broumovskému klášteru) umíme třeba číst a psát. Analfabetické seskupení dvanácti apoštolů se totiž navzdory svým, často nesourodým, povahám nechalo vést. V Ježíšově době být někoho učedníkem neznamenalo se jenom naučit způsobu jeho myšlení či správně pochopit řemeslné postupy, ale taky nést si jméno svého mistra jako výrobní značku. Dva tisíce let křesťanství, žel, vypovídá i o mnoha kotrmelcích, často velice vzdálených od příběhů a podobenství, již se převážně odehrály a zazněly na severu Judeje v oblasti Galilejského jezera. Stejně jako v září začíná nový školní rok, můžeme každoročně od Vánoc pozorovat příběh Učitele, kterého „zajímá více to, co si necháváme než to, co mu dáváme“, jak správně během 5. století podotkl jeden z jeho mnoha milionů dalších následovníků, sv. Ambrož.