Krásy Broumovska objevovat nemusím, já je mám v srdci

Marie Bartošová Středa, 12. srpna 2015

Sdílet na:

"Ráda se do Broumova vracím. Člověk prý je doma tam, kde chodil do školy, moje město je tedy Broumov. Krásy Broumovska objevovat nemusím, já je mám v srdci, a to i ty, které už existují jen v mých vzpomínkách," říká Marie Bartošová, výtvarnice, keramička a v současné době spíše fotografka, která poskytla Našemu Broumovsku své fotografie. "Fotím všude, kam se hnu, a všechno, co vidím. Nechala jsem všech výtvarných aktivit, ale i na focení bych potřebovala vícehodinové nafukovací dny," směje se Marie Bartošová.

Narodila jsem se sice v Náchodě, ale vůbec nevím proč, když naši bydleli v Broumově, možná, že maminka byla před porodem u své matky ve Velkém Poříčí, tedy od Náchoda kousíček. V Broumově jsem chodila do školy (Hradební), bez vědomí rodičů na náboženství, s jejich souhlasem zpívat ve sboru pana učitele Vaňka a hrát loutkové divadlo (budova bývala za jídelnou Veby), s ochotníky jsem v dětském komparsu párkrát stanula i na prknech, co znamenají svět. V Broumově jsem měla kamarády a znala každý kout, na Álejce jsme zpívali s kytarou, na bývalém tenisovém kurtu v tehdy nádherně zpustlé zahradě dnešního hotelu Veba hráli volejbal a vybíjenou, na koupališti mne Hanka Zapadlová naučila kouřit. Na Střelnici jsem chodila do tanečních, později na plesy a koncerty, dobře si pamatuji i původní sál kina na náměstí...

Po maturitě na broumovském gymplu v roce 1965 jsem šla na peďák do Hradce Králové a už se domů vracela jen na prázdniny a návštěvy rodičů. Později se rodiče odstěhovali do Náchoda. V Hradci jsem potkala budoucího manžela a otce mé dcery. Byl z Pardubic a tam jsem pak léta bydlela. Od roku 1976 jsem ale dojížděla učit na Katedru výtvarné kultury na Univerzitu Hradec Králové. Do Hradce jsme se pak přestěhovali. Doktorát jsem dělala v Českých Budějovicích.

Keramické plastiky, reliéfy a objekty (ne tedy hrnce a talíře!) jsem začala dělat někdy v roce 1973, ještě než se narodila moje dcera. A drželo mne to až do nedávna. Pak začala bolet ramena, musela jsem se poohlédnout po méně fyzicky náročném způsobu seberealizace a fotografování mne úplně pohltilo. Výstav keramiky jsem měla asi 60 (v Čechách, na Moravě, Slovensku, Polsku, NDR, Slovinsku), z toho zhruba polovinu samostatných. Ale první byl Broumov!

Na chalupu po babičce do Velkého Poříčí jsme jezdili snad každý víkend. Také můj keramický ateliér tam dosud je. Bydlím teď na samém rozhraní Hronova a Velkého Poříčí a do Broumova mám tak velmi blízko.