Kvůli nemoci přišli také včelaři na Broumovsku o stovky včelstev

Text a foto Bára Fialová

Středa, 7. srpna 2024

Sdílet na:

„Kéž jsou všechny larvičky stejně velké, kéž jsou larvičky živé a zdravé!“ Takhle se teď modlí všichni včelaři z Broumovska. Musí totiž v těchto dnech povinně kontrolovat své úly kvůli nebezpečné nemoci jménem hniloba včelího plodu. Jen v červenci přibylo právě na Broumovsku 13 ohnisek nákazy. Celkem už včelaři spálili 216 včelstev.  

„Nákaza se vyskytovala od roku 2019, před tím jsme ji v Česku několik let neměli. V Královéhradeckém kraji se objevovala jen v řádu jednotek ročně, častěji se vyskytovala v Libereckém kraji, a to na Semilsku, odsud se rozšířila k nám a také do Moravskoslezského kraje. Letos evidujeme v Královéhradeckém kraji 14 ohnisek, z nich 13 právě na Broumovsku,“ řekl Našemu Broumovsku mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.

V perimetru tří kilometrů kolem všech ohnisek musí včelaři zkontrolovat svá včelstva a povinně podat zprávu Státní veterinární správě. Pokud to neudělají, hrozí jim pokuta. Poznat nákazu a odlišit ji od jiných chorob nemusí být podle včelařů vždy jednoduché, dobrým ukazatelem je však takzvaná mezerovitost plodu. To znamená, že jakmile některá larvička na hnilobu zemře, včely plodové místo vyčistí a matka do něj znovu naklade. Včelař pak vidí, že v larvičky jsou různého stáří, kdežto u zdravých včelstev by mělo být stáří u všech plodů stejné.

Naštvaní a lítostiví

Jakmile je nákaza odhalena, zasažená včelstva se musí kvůli možnému rozšíření nákazy kompletně likvidovat, a to včetně dalšího vybavení a nástrojů, které se při včelaření používají. Na Broumovsku jsou včelaři, kteří kvůli této nemoci museli spálit desítky včelstev, často to byla podstatná část, třetina nebo i polovina včel. Někteří z nich se proto ptají, zda by se nedal problém vyřešit třeba antibiotiky místo preventivního pálení všeho, co by mohlo být nákazou zasaženo.

„Na jednu stranu chápu opatrnost ze strany veterinární správy, na druhou stranu jsou země, kde se to dělá jinak, například Anglie. Zdravé včely se dají do nového úlu a zaléčí se antibiotiky, rezidua sice zůstávají pár let v medu, tudíž se med poté nesmí prodávat, ale možná by to bylo lepší řešení, než utratit všechny včely. Nevím. Je to všechno tak čerstvé, jsme kvůli tomu naštvaní a je nám to moc líto,” řekla Našemu Broumovsku včelařka z Broumovska, která nechtěla uvést své jméno. 

Slepá ulička

Podle vedoucího výzkumu a zkušební laboratoře Výzkumného ústavu včelařského Dalibora Titěry ale Anglie není s Českem srovnatelná i kvůli tomu, že hustota včel je v Česku řádově mnohem vyšší. „Antibiotika nejsou v Evropské unii myslitelná, je to slepá ulička. Bakterie si na ně rychle zvykají a jedná se jen o oddálení problému, který pak vyskočí znovu. Lepší je očista a tvorba nových včelstev. Chápu, že lidé nadávají na Státní veterinární správu, která to má těžké, ale dělají dělá to dobře. Tato nákaza, která mimochodem trápí také Švýcary, Irsko nebo část Itálie, je velice podobná moru a také velice nebezpečná a nakažlivá a podle toho je třeba s ní nakládat. Liknavost a snaha o odkládání problému by jen přivodily další šíření nákazy tam, kde si toho včelaři nevšimnou. Nemoc pak rychle přeskočí na sousedy, protože v Česku máme tolik včelstev pohromadě,“ míní odborník.

Jak na včely silnější?

Včelař Jan Pohl z Police nad Metují má doma „jen“ 12 včelstev, která dávají med pro jeho rodinu a pro známé. Všechny své včelíny zkontroloval a všechny larvičky naštěstí shledal zdravými a stejně starými. Nejlepší prevencí, jak se nebezpečné nákaze bránit, je podle jeho názoru udržovat včelstva zdravá a silná, aby se nejen hnilobě včelího plodu nebo podobnému moru včelího plodu dokázala sami ubránit. Jedním z opatření je, pokud možno co nejvíce redukovat další, méně závažná onemocnění, jako je například varroáza, tedy napadení roztočem, kterému se někdy říká kleštík. „Je to nemoc přirozená, ale jde o to udržovat ji ve včelstvu v nějaké rozumné míře, to se dělá buď chemicky, takovými léčivými aerosoly, nebo třeba mechanicky, kdy se matka zavře na chvíli do klícky. Dobrou prevencí je také častější obměna včelího díla, aby se tam nekumulovaly zárodky různých chorob. Já to dělám asi jednou za tři roky,“ říká včelař.

Hniloba včelího plodu je bakteriálním onemocněním včel. Původcem je kokovitá bakterie Melisococcus plutonius, jež neumí vytvářet odolné spóry a v prostředí tak není schopna přežívat desetiletí stejně jako původce moru. I tak se však jedná o velice nakažlivé onemocnění, které se rychle šíří do okolních včelstev. Na stanoviště může nákazu zavléci včelař sám, například kontaminovaným včelařským vybavením, voskovým dílem či s oddělkem. Po okolí se poté nákaza šíří zalétáváním včel a loupežemi.