Na Dýňových slavnostech v Centru Walzel předvedly kuchařky svoji nekonečnou fantazii

René Herzán Pondělí, 19. října 2015

Sdílet na:

Americký pie, bábovka, polévka, obložený chlebíček, parfait, závin, pomazánka, olej či slaný koláč. Společnou surovinou byly dýně. Kuchařky a jeden kuchař předvedli v sobotu při Dýňových slavnostech v Centru Walzel v Meziměstí svoji nekonečnou fantazii.

Dýňové slavnosti uspořádalo volné sdružení pěstitelů dýní nazvané Dýně pro broumovské tchýně. Cílem tohoto projektu je založení komunity dýňových nadšenců, kteří budou s láskou a péčí pěstovat nesprášené dýně pro směnnou semennou banku. "Každý rok si pak na dýňovém směnném trhu vyměníme semínka, plody, poznatky a recepty," dodává jedna z iniciátorek projektu Lenka Hlaváčková.

"Chtěly jsme dýně představit v jejich veškeré pestrosti: barevné, tvarové a hlavně - chuťové. Lidé si dýně pořád spojují pouze s kompotem nebo něčím co se dlabe - ve smyslu vydlabat z dýně strašáka a dát dovnitř svíčku. Přitom dýně se dají "dlabat" v přeneseném slova smyslu na tisíc způsobů. Polévky, rizota, šťouchané jako brambory, pomazánky, moučníky. Je to plodina, která na Broumovsku poměrně dobře roste (jak patrno z naší úrody) a některé dýňové odrůdy se dají i docela dlouho skladovat," řekla další z pořadatelek Lenka Wimmerová a odpověděla na další otázky.

Slavnost se konala v Centru Walzel a zřejmě se to ukázalo jako dobrá volba!

Walzelovku pro závěrečnou oslavu dýní v podobě Dýňových slavností jsme zvolily z mnoha důvodů. Jednak se k nám přidali hned na začátku - pěstovali v rámci našeho projektu na své zahradě za restaurací Švejk krásnou a chutnou odrůdu Rouge Vif d'Etamp. Šéfkuchař Švejka už druhým rokem v čase sklizně dýní vaří speciální dýňové menu. Je tu prostor a ochota takovou akci pořádat. Lidé z Walzelovky nám velice pomohli s organizací, propagací, a pak samozřejmě při slavnostech samotných. Kdybych to měla shrnout, tak jsme tu dělali slavnosti proto, že ve Walzelovce mají dýně prostě rádi, stejně jako my.

Očekávali jste tak velký zájem veřejnosti?

Doufali jsme v něj, ale hojná účast naše očekávání překonala. Jsme moc rádi, že přišlo tolik lidí. Je to čest pro dýně i pro nás. Děkujeme všem!

Kdo zvítězil v jednotlivých soutěžních kategoriích?

Největší dýně vyrostla ve Vernéřovicích na statku u Vlkových. Vážila přesně 24,35 kilogramů a vypěstovala ji Jitka Vlková. Bohužel sáček s odrůdou vyhodila, takže odrůdu nevíme.

Nejhezčí dýni zvolili sami návštěvníci slavností a vybrali odrůdu Jarrahdale (Pozn. redakce: tuto dýni vypěstovala právě Lenka Wimmerová). Má šedomodrou barvu a vypadá jako z porcelánu. Její sytě žlutá dužnina je vynikající a je vhodná na pečení, polévky i dezerty. Plody se dají dlouho skladovat.

Nejlepší dýňový dezert upekla Ivana Rudler. Ochutnala jsem všechny donesené moučníky a porota to tedy jednoduché neměla. Všechny byly vynikající a bodování bylo velmi těsné. Je tu vysoká laťka!

Předpokládám, že slavnost příští rok zopakujete.

Letošním rokem všechno teprve začíná! Slavnosti jsou jen završením celoroční snahy mnoha lidí a my doufáme, že se k nám přidají další nadšení pěstitelé dýní. Takže ano - za rok ve Walzelovce znova.

Kdo rozhodoval v porotě soutěže o nejlepší dýňový zákusek?

Porotu tvořila Štěpánka Tůmová z MfDnes, Petr Bergmann ze Starostína a paní Hečková z Meziměstí.

A právě Petr Bergmann odpověděl na další otázky. Kolik soutěžních pokrmů lidé donesli?

Ochutnali jsme celkem šestnáct soutěžních dezertů, většina překvapila nejen originálností, ale především vysokou kvalitou chuťovou a estetickou. Snad až na jedinou výjimku, kterou byl kuchař Centra Walzel, který rovněž soutěžil se svým tvarohovo-dýňovým zákuskem, byly všechny soutěžící ženy, zjevně zkušené kuchařky s cukrářským talentem. Musím potvrdit, že úroveň byla až neuvěřitelně vysoká, porota musela sáhnout k nejpřísnějším kritériím posuzování, aby mohla vůbec některým výrobkům něco vytknout a dobrala se tak rozhodnutí o vítězi. Dalším překvapením byla rozmanitost a nápaditost dortů, koláčů, buchet, bábovek a dalších dezertů, neboť se prakticky nesešly žádné podobné receptury, kromě již zmíněného byla v soutěži například roláda nebo muffiny, dýně byla použita v kombinaci s čokoládou, citrónem, zázvorem, smetanou, karamelem, těch variant bylo tolik, že to opravdu nikdo nečekal! Skutečně nevšední zážitek.

Musím ještě dodat, že snad až na jednu nebo možná dvě výjimky, byly všechny dezerty chuťově a surovinově velmi vyvážené, nebyly nijak přeplácané, přeslazené, příliš tučné, vše bylo velmi delikátní, poctivé..., jen samé superlativy.

Bylo těžké rozhodnout o vítězi? Co vás na vítězném pokrmu tak zaujalo?

Bylo to velmi těžké, minimálně pět nebo šest zákusků bylo srovnatelně na nejvyšší úrovni a museli jsme skutečně hledat ty nejjemnější nedostatky, mám-li to tak říci, abychom vůbec byli schopní rozhodnout. Nakonec jsme dvěma zákuskům udělili plný počet bodů (druhou oceněnou byla Zuzana Brandová) a o vítězi rozhodl spíše subjektivní dojem poroty, než nějaká objektivní kritéria. Vítězný dýňový dort přesvědčil především fantasticky kvalitním provedením, tvůrkyně vsadila na klasiku, kombinaci s ořechy a vynikajícím krémem, ale umístění jí zajistila dokonalost po stránce chuti, konzistence, celkového estetického dojmu, nebylo tam, co by se dalo vytknout. A dýně, o které celá soutěž byla, zde byla znát, zatímco v některých jiných zákuscích se soutěžící snažili chuť dýně upozadit, případně zcela přetlouct jinou, výraznější chutí. Tady se vše potkávalo a doplňovalo, vyváženě a harmonicky.