.png)
O architektonické dědictví se musí pečovat
Pondělí, 31. ledna 2022
.jpg)
Minulý týden vláda rozhodla o vyhlášení skupiny broumovských kostelů za národní kulturní památku. Při této příležitosti jsme požádali o rozhovor historika umění, výtvarníka a pedagoga Petra Staňka.
Skupina broumovských kostelů bude prohlášena za národní kulturní památku. Český stát se tak přihlásil k zodpovědnosti za kulturní dědictví. Tušíte, proč až nyní?
Mohl bych jednoduše říct, že všechno chce svůj čas. Celá věc je ale složitější a přirozeně existuje mnoho různých úhlů pohledu a názorů. Ten můj bych shrnul zhruba takto: Veškeré naše myšlení a konání je výsledkem určité kultury čili pohledu na svět. No a tu naši současnou kulturu netřeba dlouze rozvádět… Přičteme-li k tomu fakt, že architektonické dědictví tvoří z velké části sakrální stavby, nelze se pak moc divit, že náš přístup k historickému kulturnímu dědictví je v nejednom případě takový, jaký je. Samozřejmě to neplatí pro každého a pro všechny případy, ale ani po třiceti letech od takzvaného převratu nespatřuji nějakou jinou společnost s diametrálně odlišnými hodnotami, než jaké zde byly po dlouhá desetiletí úspěšně pěstovány. A proto jsem rád, že kostely na Broumovsku ještě stojí a z mého pohledu je dobře, že budou zapsané jako národní kulturní památky – možná pozdě, či jak se říká za minutu dvanáct, ale přece!
Je pravda, že ke konci 80. let existoval na kostely demoliční výměr? Víte, jak se je podařilo zachránit?
Na kostely broumovské skupiny demoliční výměr vydaný nebyl a ani se o něm neuvažovalo (ověřeno u znalce věci pana M. Otteho). Spíše se nevědělo, co s nimi – přece jen jde o sakrální stavby. A tak byly ponechány víceméně svému osudu, i když ne tak zcela. Díky několika památkářským nadšencům v čele s Robertem Řemínkem se občas provedly alespoň nutné udržovací práce. Černobílé fotografie ze stavebně historického průzkumu, který v roce 1978 provedli Dr. Mojmír Horyna a Dr. Milada Vilímková působí velice depresivně…
Existuje někde v Evropě podobný soubor kostelů?
Svůj obor mám spíše jako koníčka. Nemám tedy prostudovanou a už vůbec ne projetou celou Evropu a nezbývá mi tedy než přijmout tvrzení odborníků, že náš soubor skutečně nemá v širším středoevropském prostoru obdobu.
Čím přesně jsou tak unikátní?
Namísto pojmu unikátní bych raději použil pojmy hodnota a kvalita – ty mohu z uměleckohistorického hlediska nějak uchopit. Pokud naše kostely budu vnímat jako solitéry, můžou mi připadat jako normální architektura. A v podstatě to tak je, protože zadavatel požadoval co nejlevnější stavby jednoduchých konstrukcí s minimálním zdobením. Vizuálního šoku se tedy zřejmě nedočkáme, ale o tom kvalita architektury není. Jakmile však tyto kostely vložím do širšího kontextu, jejich hodnoty se ukážou samy. Velice zjednodušeně řečeno: Broumovská skupina je opravdu hodnotný soubor. Kostely tvoří celek, v němž lze spatřit vývoj sakrální architektury v období vrcholného baroka čili v letech 1690–1740. V podstatě na jednom místě nalezneme centrálu (Martínkovice), jednoduché prodloužené centrály (Vernéřovice, Ruprechtice, Otovice) a nakonec radikálně barokní zpodélněné centrály (Heřmánkovice, Vižňov, Božanov), jimiž se Dientzenhofer mladší vřadil do čela v rámci celoevropského vývoje. Kilián Ignác využil jednoduchost konstrukcí s použitím dřevěného zastropení k tomu, že si zde testoval různá kompoziční řešení, která pak uplatňoval a varioval v dalších chrámových stavbách. Současná odborná literatura se dokonce přiklání k názoru, že právě tato testovací možnost sehrála důležitou roli v architektově příklonu k radikálně dynamickým formám, což byly jeho nejlepší výkony. Již zesnulý prof. Mojmír Horyna proto hovořil o Dientzenhoferově "trojrozměrném skicáři architektonických nápadů". Další nespornou hodnotu bych viděl v tom, že široko daleko nenalezneme tolik staveb od špičkových architektů, jakými Dientzenhoferové a koneckonců i Martin Allio byli. Chápu však, že pro mnohé z nás tyto argumenty nic neznamenají a žádnou extra hodnotu v nich nespatřují.
Na Broumovsku je barokních památek mnohem více. Jakého dědictví se nám zde vlastně dostalo a jak s ním nakládat? Respektive, jaký by měl být další život kostelů?
Toto dědictví vnímám z pohledu stavební kultury, respektive z pohledu utváření životního prostoru. A myslím, že našim předkům se to podařilo na jedničku. Krom toho, že architektonické dědictví nám utváří určitou krásu, o niž se však musí pečovat, by mělo být jakýmsi poučením a příkladem, jak dobře se věci dají dělat. Z mého pohledu tedy plní dobrá architektura především didaktickou funkci, a to až do posledního detailu, jako je třeba klika u vchodových dveří. Chápu však, že "moderní člověk" sleduje jiné a v podstatě jediné měřítko, a tím je momentální užitkovost bez ohledu na vzhled.
Otázka dalšího života kostelů broumovské skupiny je bezesporu zapeklitá a nedokážu na ni odpovědět. V tomto případě zde totiž hrají roli dvě hlediska: architektonické (stavba) a sakrální (posvátné). A to je dle mého problém, který bude třeba nějak vyřešit. Architektura bez své funkce je vlastně zbytečná a hovořit o didaktické funkci je asi bláhové. Kostely na Broumovsku byly zbudovány pro úplně jiný typ a počet lidí, než zde žijí dnes. A sloužily jako místo setkávání… Současná společnost je od kulturní minulosti dokonale odříznutá, k tomu se již pravidelně moc nesetkáváme (to nahrazují sociální sítě), a proto většina z nás tyto stavby ani nepotřebuje. Kéž bych mohl říci, že zatím…
Chtěl byste na závěr ještě něco dodat?
O kostely broumovské skupiny se zajímám relativně krátkou dobu – zhruba 10 let. Za ten čas jsem na nich vypozoroval nemálo odvedené práce, za kterou stojí především pan děkan Martin Lanži. A věřím, že jak pan Řemínek, tak i profesor Horyna by z toho měli velkou radost. Přál bych si, aby se po zápisu do registru NKP stavební ruch na jednotlivých kostelech ještě vystupňoval – rád bych si je totiž nafotil v novém kabátě a čas letí rychle...
Rozhovor s panem děkanem Martinem Lanžim o úsilí o záchranu kostelů si můžete přečíst na stránkách Našeho Broumovska zítra.
.jpg)