Postarat se o kamennou kroniku. Staré německé hroby mají šanci na záchranu

Text a foto Michaela Mašková Neděle, 15. června 2025

Sdílet na:

U zdi teplického hřbitova leží rozlámaný anděl – hlava zmizela, křídla jsou složená za torzem těla, zbyly jen nohy. Stejně jako on jsou polámané hroby bývalých německých obyvatel. Hřbitovy desetiletí chátrají. Hřbitovy jsou přitom jako kamenné kroniky obcí, zaslouží si naši péči, jsou to místa paměti. Podaří se v příštích čtyřech letech díky nové vládní dotaci alespoň některé z nich zachránit?

Někdejšímu starostovi Heinrichu Purmannovi vděčí dnešní Teplice nad Metují za mnohé. Rodák z Teplic a vyučený švec přestavěl v roce 1912 bývalou teplickou tkalcovnu na továrnu na obuv a dokázal z ní vybudovat slušný průmyslový podnik, který už v roce 1919 míval do stovky zaměstnanců a pobočku v Liberci. Když se v roce 1919 stal starostou městyse, pustil se s vervou do práce – zařídil licenci na provozování kina, z jeho výnosů zřídil městskou kanalizaci, nechal zregulovat řeku Metuji, vydláždil okresní silnici a opravil chodníky.

Během hospodářské krize se mu podařil geniální tah a převedl hornoteplický velkostatek spolu se skalním městem do obecního vlastnictví, z čehož těží městská pokladna dodnes. Podporoval lidové a kulturní spolky a jednoznačně patřil mezi nejúspěšnější komunální politiky broumovského okresu. Své rodině nechal na teplickém hřbitově vybudovat nákladnou hrobku se čtyřmi postavami znázorňující její členy. Sám v ní však pohřben není, zemřel roku 1964 v německém Solingenu. Během poválečného odsunu německého obyvatelstva musel opustit svůj domov, svůj majetek i své mrtvé. Hrobka rodiny Purmannových od té doby chátrá, ze čtyř litinových postav zůstává jen tvář jedné z nich.

Zpřetrhané linie

„Je opravdu hodně poničená, ale stalo se to teprve nedávno. Zřejmě ji poškodili nějací zloději kovů. Postavy znázorňovaly předky Heinricha Purmanna,“ říká Miroslava Moravcová, bývalá archivářka, znalkyně místní historie a spoluautorka knihy Teplice nad Metují/Weckelsdorf, která teplický hřbitov navštěvuje pravidelně. „Když se zabývám místní historií, něco píšu nebo po něčem pátrám, chodím na hřbitov. Pro bádání je hodně důležitý, především proto, že na náhrobcích jsou data a další údaje, na německých hrobech je často uvedeno i povolání dotyčného. Je to důkaz, že tady ti lidé žili. Když si hřbitov projdu, nejsou to už jen obecné údaje, ale konkrétní osoby, které tam jsou pohřbené,“ vysvětluje.

Nedávno tak například objevila hrob Antona Schmitta, fotografa obyčejných lidí a venkovského života, který pocházel z Lachova. V loňském roce vydalo město Teplice nad Metují knihu jeho fotografií. „Jeho hrob jsem objevila náhodou na Dušičky, nějak mě to k němu přitáhlo. Na náhrobku jsou staré fotografie a ty úplně svítily v šeru, tak jsem tam zapálila svíčku. Je tam pohřbený se svojí ženou. Anton Schmitt měl jediného syna stejného jména, který učil na teplické měšťance a byl v Teplicích váženou osobností. Zemřel ve vojenském lazaretu u Vratislavi během 2. světové války na následky plicních potíží a byl také pohřbený na teplickém hřbitově. Dcery fotografa Antona Schmitta byly odsunuty,“ vysvětluje Miroslava Moravcová, zatímco sedíme u ní na terase s výhledem na protější stráň se hřbitovem.

Teplický hřbitov patří na Broumovsku k těm největším. V roce 1839 čítal 674 hrobů, v roce 1914 byl rozšířen na 997 míst a podél hřbitovní zdi vznikly v té době hrobky významných rodin. Převážnou část tvoří staré německé hroby, nová česká část je oddělená, české hroby slouží k ukládání uren. Data úmrtí na německých hrobech jasně odrážejí historické události – poslední Němci byli pohřbeni ve čtyřicátých letech minulého století. A zatímco české hroby svítí do daleka květinami a péčí, německé jsou až na výjimky opuštěné, rozvalené, rozbité. Když byli Němci v roce 1945 vyhnáni, museli tu kromě svého majetku a života nechat také své mrtvé. Na původních německých hřbitovech pak začal pracovat zub času, nezájem nových samospráv i obyvatel a také zloději. Spousta hrobů už dnes neexistuje, jako například hrob básnířky a šlechtičny z teplického Dolního zámku Gertie Hampel-Faltis, která zemřela v roce 1944 a jejíž hrob byl úředně zrušen v 60. letech.

Kolik německých hrobů na Broumovsku zůstalo a kolik jich aktuálně existuje, nikdo neví. Žádná evidence neexistuje. „Pro celé Broumovsko zatím nemohu uvést žádné spolehlivé informace. Vzhledem k počtu a velikosti hřbitovů a dřívějším údajům o počtu obyvatel musíme však předpokládat velký počet. Na můj podnět začal fotograf Sebastian Weise dokumentovat hřbitovy, a to za finanční podpory HDO Mnichov,“ odpověděl na dotaz Našeho Broumovska předseda krajanského sdružení Heimetkreiz Braunau Erik Bucholz. Celkem je tu 12 hřbitovů, které se dochovaly po německých obyvatelích a po válce se na nich začali pohřbívat nově příchozí. Pouze v Adršpachu byl po válce hřbitov srovnán se zemí.

Němce na hřbitově nechceme

V období po 2. světové válce se o německé hroby ještě starali původní obyvatelé, kteří nebyli odsunuti, často to byly ženy. „Po odsunu zůstalo v Teplicích několik německých žen, například u nás žila paní Marie Schreiberová, narozená v Horních Teplicích. Její manžel střelmistr zahynul na začátku války. Paní Schreiberovou neodsunuli, protože jeden z jejích synů byl horníkem, ale zpočátku byla jako bezdomovec. Dům jí konfiskovali, i když se ničím neprovinila. Asi dvacet let bydlela u nás v přízemí domu se svým mladším synem Otou. Paní Schreiberová spolu s paní Ernou Rostovou (její maminka byla v Teplicích porodní bábou), pečovaly o německé hroby, staraly se o celý hřbitov i kostely. Na hřbitov chodily po práci v době svého volna,“ vzpomíná Miroslava Moravcová s tím, že toto období trvalo zhruba dvacet let. Později převzala péči o hroby obec.

„Většina německých hrobů byla cíleně zlikvidovaná hned po válce. Byli tady hrobníci, kteří si řekli, že tady chtějí mít český hřbitov. Náhrobky tady byly naházené na hromadě, několik let tu dělaly ostudu a pak byly betonové části bez nápisů odvezeny pryč,“ říká bývalý pedagog a znalec místní historie Jan Souček, když spolu procházíme hřbitov ve Vižňově. Dnes na vižňovském hřbitově okolo kostela sv. Anny zbyly jen nižší desítky německých náhrobků. Staré náhrobní desky, které dobrovolníci jako pan Souček zachránili v 90. letech spolu se sdružením INEX, jsou opřené z druhé strany o zeď kostela, vidět však nejsou, kostel se aktuálně opravuje a celý prostor je obehnán plotem. Na hřbitovní zdi nacházíme také několik rozbitých náhrobních desek.

Nejvýznamnějším místem na hřbitově tak zůstává velká hrobka vižňovského rodu Walzelů. Ti byli významní pro celý region – podnikali v textilním průmyslu (nejen), vlastnili mnoho budov po celém Vižňově – Panský dům s muzeem, restauraci Zlatou kotvu, šolcovnu, vinárnu, která byla známá široko daleko… „Jejich hrobka je bohužel v dezolátním stavu. Nedávno byla sejmuta litinová socha, která bude se za velké peníze restaurována. Byla tu krásná litinová ohrádka, ale ta je celá rozkradená,“ upozorňuje Jan Souček, který se pokoušel potomky Walzelů vypátrat. „Už k tomu nemají žádnou vazbu. Zjistili jsme, že jeden von Walzel žije v Innsbrucku, je to právník, ale k Broumovsku už se nehlásí.“

Podle Jana Součka se také o zbylé německé hroby na vižňovském hřbitově starali po válce neodsunutí Němci. Později také jejich potomci. „Já jako kluk jsem zaléval půlku hřbitova, protože moje babička byla Němka. Nebyla odsunutá, protože měla za manžela českého finance (příslušníka finanční stráže, pozn. red.), bylo to tedy smíšené manželství. Tenkrát jsem nechápal, proč to musím dělat, dneska k tomu mám jiný vztah. Cítím tu své kořeny a mám to zkrátka v sobě,“ říká Pavel Šolc, s nímž se setkáváme u něj na terase za bývalým Panským domem. Před několika lety ho koupil a usilovně ho spolu s manželkou Petrou a syny Vojtěchem a Matějem opravují.

Podle něj se vztah místních k německým hrobům po roce 1989 nezměnil. „Není k tomu vztah, protože ti lidé tu nemají své kořeny, není to jako starat se o majetek předků,“ vysvětluje a vzpomíná, že před několika lety sám náhodou zachránil ze hřbitova připravené litinové sloupky z hrobky rytíře Walzela z Vižňova, které chtěl někdo ukrást.

Důležitý společenský úkol

„Hřbitovy jsou jako kamenná kronika dané obce. Jestliže je zničíme, tak zničíme identitu té vesnice,“ pojmenovává Štěpánka Šichová ze Spolku česko-německého porozumění Trutnov – Krkonoše význam pohřebišť. Po celé České republice jsou dnes těchto kamenných kronik tisíce, chátrají bez péče, jsou poničené či zcela zničené. Po jejich záchraně volají jednotlivci i spolky, všichni ti, kdo si uvědomují jejich význam.

Česká vláda se k péči o německé dědictví na území Česka zavázala již v roce 1992 ve smlouvě s Německem o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. Trvalo to však dlouhých 33 let, než k této záchraně udělala reálný krok. Ve čtvrtek 22. května informovala zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek, že vláda souhlasila se záměrem vytvořit pro roky 2026-2029 dotační titul na obnovu německých hrobů. Pro rok 2025 bude v programu vyčleněno 10 milionů korun, v dalších letech pak každý rok 20 milionů korun. Program bude spravovat a financovat Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR), administrací je pověřené Centrum pro regionální rozvoj ČR. „Je jasné, že plošná rekonstrukce všech německých hrobů, kterých jsou v Česku statisíce, z nového programu není možná – jenom kompletní oprava 50 tisíc hrobů by si vyžádala zhruba 2,5 miliardy korun. Reálné je však kombinovat několik přístupů – místo celých hrobů obnovovat pouze náhrobky nebo budovat integrované památníky tam, kde je zničených hrobů příliš – fakticky jsou to umělecké objekty připomínající i konkrétní pochované. V případě hrobů významných rodáků jde zase o rekonstrukce kulturní památky,“ upřesnil vrchní ředitel Sekce evropských a národních programů MMR Leo Steiner. 

„I když těch peněz je žalostně málo, tak je to lepší než nic. Díky této dotaci si nynější obyvatelé obcí mohou uvědomit, že je to významné. Určitou roli hraje i to, že není přetlak na hrobová místa, není nutné rušit ty staré. Je možné je renovovat. Je samozřejmě otázkou, jak je renovovat, nebo jak vyřešit podobu památníků. Zásadní je však nejprve všechny hroby zaevidovat, obce by si měly udělat hřbitovní plán a udělat starým hrobům takový pasport, aby se vědělo, kde který hrob byl,“ říká Štěpánka Šichová, která má sama zkušenost se záchranou starého německého hřbitova v Debrném u Trutnova.

Aktivitu českého státu hodnotí kladně také předseda krajanského spolku Heimatkreiz Braunau Erik Bucholz: „Toto rozhodnutí konečně přivádí proces, který byl často zahájen a podporován malými a regionálními iniciativami, na veřejnost a stává se důležitým společenským úkolem. Hřbitovy jsou součástí německého dědictví v České republice, v regionech dříve osídlených Němci jsou hřbitovy s náhrobky a nápisy svědky historie, jsou mnohem víc než pohřebiště.“ Spolek Heimatkreiz Braunau navíc nenechává péči jen na místních samosprávách – již několik let jezdí němečtí dobrovolníci na pravidelné brigády na Broumovsko, kde pečují o staré německé hroby. Takovým příkladem může být například hřbitov ve Zdoňově ležící u farního kostela Nejsvětější trojice. Kromě toho, že se zde staré hroby nacházejí ve velké míře ve slušném stavu, jsou tu i tři náhrobní sochy s postavou Krista z dílny sochaře Emila Schwantnera, které vytvořil v letech 1928-1936. 

Na otázku, zda už není pozdě, Erik Bucholz odpovídá: „V němčině se říká ,lepší pozdě než nikdy´. Bohužel, ztracený čas se dohnat nedá. Od roku 1992 došlo pravděpodobně k velkým ztrátám, na Broumovsku možná menším než v jiných regionech, protože každý hřbitov má také svou obec. Mám sen, že se Broumovsko stane vzorovým regionem, skupina kostelů a okolních hřbitovů bude zachována a bude tvořit kamennou kroniku.“

Čekání na podmínky

Zda se obce a města na Broumovsku rozhodnou novou dotaci využít zatím není úplně jasné. Pravda je, že dotační program teprve vzniká. Naše Broumovsko však oslovilo několik starostek. „Musím si to ještě prostudovat, čekáme na stanovení podmínek. Podle prvních zpráv to není moc peněz na celou republiku. Vezmeme-li v úvahu cenu kamenických prací, tak to určitě není velký rozpočet. Už jsem však zadala naší pracovnici, která má na starosti dotace, aby zjistila podmínky,“ řekla redakci starostka Teplic nad Metují Věra Prokopová s tím, že bude-li to pro město výhodné, o dotaci požádají. „Líbilo se nám to opravit ty největší hrobky, které jsou hodně poničené,“ dodala.

Pod Teplice spadají hned tři hřbitovy – teplický, zdoňovský a hřbitov v Dědově. Podle slov starostky se město o hřbitovy stará, udržuje prostor čistý, seká trávu, samotné hroby však neopravuje. Pokud jsou někde náhrobky povalené, zvednou je.

Meziměstská starostka Pavlína Jarešová se k možnému využití dotace zatím nechtěla vyjadřovat. „Musela bych si zjistit, jak na tom jsme,“ řekla s tím, že město hřbitovy seká, ve Vižňově se také na etapy opravuje hřbitovní zeď. Pod Meziměstí spadá i hřbitov v Ruprechticích s kostelem sv. Jakuba Většího. Hřbitov působí vcelku zachovale, i zde zabírají většinu jeho plochy staré německé hroby.

„My spíš potřebujeme opravit hřbitovní zeď, která je ve špatném stavu, hroby v tak špatném stavu nejsou. Pokud bychom to mohli použít na zeď, tak ano. Máme skoro kilometr hřbitovní zdi, postupujeme na etapy, když je nějaký dotační titul, tak ho využijeme,“ řekla Našemu Broumovsku Jana Králová, starostka obce Heřmánkovice. Po nešťastné události s odstraněním německých hrobů v roce 2023 navázala obec spolupráci s krajanským spolkem Heimatkreiz Braunau a společně se snaží o nápravu. Na hřbitovní zeď se vrátily tabulky se jmény německých obyvatel, což je mimochodem způsob, jakým se ke starým hrobům přistupovalo v minulosti. Náhrobní kameny zaniklých hrobů se umisťovaly na hřbitovní zeď. „Loni jsme na hřbitově provedli výsadby společně s Heimetkreiz Braunau a letos budeme pokračovat, máme také připraveny nějaké náhrobky pro usazení zpět. Každý rok investujeme do hřbitova třeba 200 tisíc korun ze svého,“ uvedla starostka Králová s tím, že částka pro dotaci jí nepřijde zase tak špatná, podle její zkušenosti lze náhrobek opravit zhruba za 50 tisíc. „Určitě se o to budeme zajímat a zjišťovat podmínky, zda bychom to využili,“ uzavřela starostka.

Každopádně dotační program teprve vzniká, zatím není ani možné žádat, první výzva bude vyhlášena pro rok 2026. O kolik budou obce moci nakonec požádat, se dozvědí teprve v průběhu roku. „Zatím není rozhodnuto, jestli bude omezena maximální výše dotace pro jednoho žadatele nebo omezen počet žádostí jednoho žadatele. Vzhledem k omezené výši finančních zdrojů programu se dá takovéto omezení předpokládat. Vládou schválený materiál již obsahuje maximální výši dotace na realizaci jednotlivých aktivit – na výstavbu integrovaného památníku je to 1 milion korun, na obnovu hrobů významných rodáků 500 tisíc korun, na identifikaci a označování individuální hrobů pak 1 milion korun,“ řekla Našemu Broumovsku Šárka Vokálová z Centra pro regionální rozvoj ČR. Není pravděpodobné, že by při velkém zájmu ministerstvo výši finančních prostředků v programu navýšilo.

Žijeme v tom, co oni vytvořili

„Hroby a hřbitovy jsou součástí naší kultury. Dnes už je jen málo mrtvých pohřbíváno do země, ale dříve, kdy byla většina lidí věřících, to byl jediný způsob pohřbívání. Hřbitovy jsou mnohdy to jediné, co tu po lidech, kteří tady žili a opečovávali zdejší krajinu před námi, zbylo. Je to jediná památka na ně a je třeba si uvědomit, že žijeme v tom, co oni vytvořili,“ připomíná Miroslava Moravcová skutečnost, že žijeme v kulturní krajině, kterou zde zanechali ti, kteří leží na místních hřbitovech.

A tak jako se snažíme zachránit skupinu broumovských kostelů, měli bychom se postarat i o pohřebiště, která leží okolo nich. Vždyť i my doufáme, že naše děti neodejdou jednou všechny pryč z Broumovska a postarají se o naše hroby.

Fotografie zleva: 1-13 Teplice nad Metují; 14-18 Vižňov; 19-25 Zdoňov; 26-32 Ruprechtice