Skanzen za devatero hraničními kameny
Neděle, 9. března 2025
Kdyby psal někdo pohádku, těžko by mohl vymyslet lepší jméno pro vesničku za devatero lesy než Končiny nebo Závrchy. Jak se ale říká: to nevymyslíš! Machovské Končiny, osada Závrchy a navíc Skanzen lidové kultury v polské vesnici Pstrążna jsou cílem našich dnešních nedělních toulek.
Na výlet vyrážím z Machova, auto nechávám pod místní školou, na parkovišti u dětského hřiště. Počasí je snad to nejhorší, jaké může být, ani zima, ani jaro, krajina má barvu nazelenalé hnědi a obloha je šedivou dekou bez příslibu změny. Míjím skokanské můstky areálu Hůrka, který je jediným areálem svého druhu v Královéhradeckém kraji a který na mě bez sněhu trochu smutně kouká. „Lyžování má v Machově dlouhou tradici,” čtu na informačním panelu Borského klubu lyžařů Machov. „Jeho vzniku dala předpoklady sama krásná příroda, sněhové podmínky a v neposlední řadě také skutečnost, že do machovské školy chodily děti z Končin, Závrch, Bělého a Machovské Lhoty a v zimě byly lyže nezbytné.”
Sněhové podmínky už bohužel nejsou, co bývaly, největší z můstků proto již nefunguje, stejně jako lyžařský vlek, k jehož horní stanici, na Bukovinu, stoupám bahnitou cestou po žluté turistické značce. Míjím poslední sloupy a zpustlou maringotku pro vlekaře, zleva už mě zdálky kontroluje Velká Hejšovina, i v dnešním předjarním počasí je její skalnatá koruna stříbrná námrazou. Šlapu pořád do kopce až k vyhlídce zvané U jeřábu, kde před sedmi lety děti z místní školy zasadily ke stoletému výročí vzniku naší republiky Lípu nového století. Vidět je odtud Ostaš a dokonce prý i Javoří hory a Krkonoše, ale při dnešní nízké oblačnosti si je můžu leda tak představovat.
Hranice je potok
Ve chmurném stínu hory Bor kráčím přes louku a dál lesem po Vlastivědné stezce řídícího učitele Jaroslava Petra, která nese jméno po machovském učiteli, který se „významně podílel na změnách českého školství na přelomu 19. a 20. století”. Na rozcestí Pod Bukovinou se tak dozvídám něco o tkalcovství, kterým se v oné době živilo mnoho chudých lidí v regionu nebo o pašeráctví, které v příhraniční oblasti s Pruskem rovněž velmi vzkvétalo. „Věnovali se mu jednotlivci nebo celé skupiny pašeráků. Před hranice přenášeli věci, které byly v sousední zemi levnější. Šlo zejména o potraviny jako byly káva, koření, čokoláda nebo kakao, výrobky z ryb, ale také sukno, doutníky či tabák.”
Otáčím se zády k hoře Bor, jejím skalám a slujím a poprvé překročím státní hranici. Žlutou turistickou vyměním za modrou a po náhorních loukách zanedlouho dorazím k osadě Bukowina Klodzka, která leží ve výšce 700 metrů nad mořem a kde prý v minulosti našlo domov hodně evangelických emigrantů z Čech. Mnoho z ní ale nevidím, ostatně i na mapě ji tvoří jen pár domů. Modrá značka mě vede dolů do lesa a znovu přes hranici, kterou odtud na chvíli tvoří vodní tok neboli Strouženský potok.
Mlýn na vršku
Scházím do Machovských Končin, které tvoří asi sedm chalup na stráni a další podél zmíněného potoka. Nalevo už se otevírají výhledy na okraj Národního parku Stolové hory a já znovu přeskakuji hraniční kameny a scházím do malebného údolí, kde se nachází ves Pstrążna, česky Stroužné. Horská vesnička, kdysi domov takzvaných Kladských Čechů, kde v době největšího rozmachu žilo přes 800 lidí, je dnes typickým místem rekreace pro obyvatele měst.
„Kladští Češi byli domorodí obyvatelé, kteří žili stále na stejném místě, přesto bez vlastního přičinění měnili vícekrát zemskou, státní a v některých případech také náboženskou příslušnost,” dočítám se u místního Skanzenu lidové kultury, kde si můžete za lidové vstupné prohlédnout, jak se žilo lidem v oněch dobách, a to nejen na statku, v kovárně nebo u tkalcovského stavu. Najdete zde celou vesničku včetně zvoničky a větrného mlýna na vršku!
Začíná vykukovat slunce a já se ze Stroužného po červené škrábu znovu do vršku a opět přes hranici, kde chaloupková poezie pokračuje. Osada Závrchy, to je asi dvacet chalup rozházených po stráních s krásnými výhledy, bílou zvoničkou a 150 let starou Bohadlovou lípou na rozcestí. Piju z místní studánky a vzrostlým borovicovým lesem se vracím směrem k Machovu a z pohádky zpět do civilizace.
.jpg)