Socioložka Jiřina Šiklová přednášela v Šonově o Rathovi a o kradení v Česku, ale i ve světě

Jindřich Horkel

Čtvrtek, 24. května 2012

Sdílet na:

O Rathovi a o kradení v Česku, ale i ve světě přednášela česká socioložka a publicistka Jiřina Šiklová v Šonově u Broumova, téměř na česko-polské hranici, kam přišlo do výčepu hostince U Pitašů asi 30 posluchačů. Své hosty, kteří se sem sjeli ze širokého okolí, přivítal v sobotu 19. května v podvečer organizátor setkání Stanislav Pitaš, signatář Charty 77.

Připomněl své další připravované akce a oslovil přednášející: „Tak nám, Jiřino, řekni, co je v Praze nového, co tam říkají na toho Ratha.“ Jiřina Šiklová zahájila svůj výklad o současné politice i politickém dění v nedávné i v dávnější minulosti slovy: „Ono je to ve skutečnosti lepší, než se nám to zdá. Jak z médií, tak ze zpráv. A já mám samé optimistické zprávy. Podívejte se. Rozkvetly stromy. Za druhé zavřeli toho Ratha, ...“ a pak již naprosto vážně pokračovala:

„My v té naší kotlině vidíme, a je to určitě pravdivé, že se tu hodně krade. Ale když se na to podíváte z hlediska světa, tak ono to není jinde momentálně o mnoho lepší. ... Tady se začal vracet lidem po roce 1989 majetek a oni mezi tím zapomněli, už nebyli zvyklí, hospodařit. ... V období normalizace, úplně jiná doba než třeba 50. léta, se lidé naučili, že jejich největší nepřítel je stát. ‚Jo za Statku (Státní statky – pozn.red.), to jsme si brali všechno‘. ... V 90. letech nikdo nepředpokládal, ani na západě, že se svět bude takto globalizovat. Na Západě byli překvapeni, protože netušili, jak je socialismus vyčerpaný a v mnohém věřili tomu, že to tu všechno funguje... A tak dnes někteří třeba říkáme, že za socialismu tady nebyly dluhy. Dluh však nemusí být jenom napsaný na futru. Byly tu velké vnitřní dluhy. Zapomněli jsme, že tu byly například nekonkurenceschopné továrny se zastaralým zařízením a veškerý průmysl orientovaný na Východ. A do toho se to složilo. Ne proto, že někdo zvonil klíči. Ale ten režim se zhroutil na základě neschopnosti vlastní obnovy a vlastní konkurence... Ovšem všeobecná naštvanost, to není program.

Tady se krade jenom tak standardně, jako se krade jinde“, konstatovala na své přednášce Jiřina Šiklová. „Není to o nic horší než v Itálii, Řecku, Španělsku, kde jsou ty věci na stejné úrovni, možná horší. Ale my na to nejsme připraveni. Za minulého režimu většina lidí seděla v hospodách, pila pivo a nadávala. A z médií se linuly učesané zprávy. Ptám se studentů: Co byly sociální jistoty pro vaše rodiče? Říkají‚ o každého se stát postaral.‘ V čem se postaral? Všechno bylo znárodněné, a pak se to znova rozdělovalo. V Thomayerově nemocnici byly dvě umělé ledviny a když byl někdo starší 40 let, nemohl jít na dialýzu. To umírání je pak hrozné, bolestné. Zahraniční léky rozdělovaly Krajské výbory Komunistické strany Československa... Nedělejme si iluze. Na to všechno už jsme zapomněli. Kdo měl peníze, buď je nakrad ze státního, a to se tolerovalo, nebo měl nějakou pozici. A zůstalo v nás, že jsme se naučili v každé situaci pojmenovat, kdo za to může.“ Pak přednášející ještě zdůraznila: „Co bylo lepší, byly mezilidské vztahy. Lidé si pomáhali sehnat to a ono, a v tomto směru byla dobrá souhra. Lidé společně nadávali a jeden druhému nekonkuroval. Nebylo také v čem. Na to se dá s určitou nostalgií vzpomínat. A také jsme byli mladí.“

Nakonec se zmínila o naší nedávné minulosti: „To všechno se zbortilo a do toho nastal tvrdý kapitalismus, kdy jediné měřítko úspěšnosti a jediná hodnota věcí je, jestli na tom vydělám peníze. Protože struktura hodnot, která se buduje po desetiletí ne-li staletí, se položila, rozbily se rodinné vazby, i když ty se dnes staví znova. Do společnosti, která ztratila staré hodnoty, přišel kapitalismus v nejvulgárnější podobě. A my se dnes o každém, kdo je bohatý domníváme, že si to musel nakrást. Nerozlišujeme. I já znám řadu podnikatelů, kteří si poctivě vydělávají, ale nejsou tak daleko, aby ty peníze mohli dávat zpátky, jako to dělávali naši předkové. Národní divadlo, Národní muzeum – tenkrát ti lidé na to museli peníze někde sehnat. A nedala jim je Evropská unie a nemohli je nakrást. A na to, jak se to tady bude vyvíjet dal, na to si budeme muset počkat,“ ukončila svoji víc než hodinovou přednášku v hostinci U Pitašů v Šonově socioložka a publicistka Jiřina Šiklová.

V následující diskusi se ještě hovořilo o politických stranách – uskupeních pro získání volebních úspěchů, o volebních programech, o přímé volbě prezidenta u nás a o dalších politických zvláštnostech.